Nejzločinnější smlouva v historii je konečně předložena k podpisu

0
176
5. října 2015 byla k podpisu předložena super tajná smlouva 12 zemí zvaná TPP (Transpacifické partnerství) a podmínky tohoto masivního mezinárodního kontraktu budou drženy v tajnosti do doby, než bude smlouva v platnosti čtyři roky, v kteréžto době může (ale nemusí) být obsah zveřejněn. Půjde o velkou novou mezinárodní vládu, která byla léta vyjednávána mezinárodními korporacemi, a která byla nyní potvrzena zkorumpovanými politiky v jejich prospěch. Zatímco mezinárodní korporace znají podmínky kontraktu, lidé, kteří zvolili ony politiky, kteří jim vládnou, ne, a po čtyři roky (přinejmenším) znát nebudou.
Zde je oněch 12 zemí:

  1. Austrálie
  2. Brunej
  3. Kanada
  4. Chile
  5. Japonsko
  6. Malajsie
  7. Mexiko
  8. Nový Zéland
  9. Peru
  10. Singapur
  11. Spojené státy
  12. Vietnam

Každý, kdo dohodu viděl (vyjednavači mezinárodních korporací a jejich politici) podepsal formulář, kde slíbil:

„že bude zacházet s vyjednávanými texty a dalšími dokumenty, které kolují během vyjednávání, jako s důvěrnými vládními informacemi“ a „že tyto požadavky důvěrnosti budou platit čtyři roky po vstupu TPP v platnost“.

Důvodem, proč veřejnost těchto „demokratických“ zemí nebude tajné podmínky, které jejich vláda podepsala, znát po čtyři roky je, že jejich vláda podepsala, že mezinárodním korporacím umožní žalovat jejich vlády (samotné daňové poplatníky) požadujíc potenciálně ochromující sumy, nikoliv u demokratického soudu, do kterého veřejnost zvolila soudce či lidi, kteří soudce jmenovali, ale místo toho u ansámblu typicky tří „rozhodců“, kteří budou voleni v souladu s něčím co má název „Konvence ICSID“; a „Konvence ICSID uvádí, že většina rozhodců nesmí být národnosti stran ve sporu“ – jinými slovy: většina rozhodců budou cizinci; až na jednoho rozhodce budou vybíráni mezinárodními korporacemi; a dokonce i ten jeden rozhodce, který není, nemusí být nezbytně vybírán vlastní zemi; avšak v každém případě země nemůže vybrat více než jednoho rozhodce. Pokud bude nekorporátní rozhodce vybrán cizí zemí, pak domácí země nebude zastoupena v procesu vůbec, a tak by mohly být uvaleny pokuty ochromující žalovanou zemi, a to by enormně obohatilo žalující mezinárodní korporaci. To nutně nebude znamenat, že pokuta, bude-li udělena, bude vyšší, než by měla, ale prostě to, že v tomto procesu rozhodování o výši pokuty stanovené žalované zemi neexistuje žádná demokratická zodpovědnost.

[the_ad id=“2022″]

Navíc se proti rozhodnutím, která budou v těchto ansámblech dosažena, nelze, na rozdíl od soudních rozhodnutí, kde se lze odvolat k nejvyššímu soudu, odvolat.

Dále v tomto kontraktu TPP nemá žádná země právo žalovat nějakou mezinárodní korporaci – právo žalovat je přiřknuto pouze mezinárodním korporacím, a ty mohou v tomto procesu žalovat pouze národní vládu.

Většina těchto ansámblů se bude skládat ze tří rozhodců. ICSID uvádí (37.2b): „Když se strany neshodnou na počtu rozhodců a metodě jejich jmenování, bude se Tribunál skládat ze tří rozhodců, jednoho rozhodce jmenovaného každou ze stran a třetího, který bude prezidentem Tribunálu a bude jmenován na základě dohody stran.“ Takže: dva z členů ansámblu budou zástupcem soukromého subjektu, žalované vlády, a třetí bude jedinec, o kterém ostatní dva rozhodci věří, že je přijatelný. Tato volba třetího člověka bude klíčová a zavede bezprecedentní prvek, který pravděpodobně určí výsledek. Vůbec ničím to nepřipomíná rozhodnutí činěná u právního soudu v demokratické zemi. V každičkém případě to bude připomínat spíše sázku do loterie. Nicméně protože korporace nemohou být žalovány, převáží vše proti samotným signatářským zemím, které si zvolily, prostřednictvím tajného a nedemokratického procesu, vystavit se natrvalo této formě diktatury mezinárodních korporací.

Účelem těchto arbitrážních ansámblů není specificky obohatit mezinárodní korporace na úkor daňových poplatníků žalované země. (Ačkoliv přesně to se bude dít). Nemá to ani být hlavním prostředkem přímo poskytujícím další zdroj příjmu akcionářům. Má to terorizovat zákonodárce a regulační agentury v každé členské zemi, aby vydávali jen takové zákony a regulace, které neomezují to, co je mezinárodním korporacím umožněno dělat podle tajných podmínek TPP, a nepřekračuje maximální požadavky stanovené dohodou TPP. Tyto požadavky obsažené v TPP budou drženy v tajnosti po čtyři roky. Například: může existovat požadavek nemít u léků, chemikálií, potravin a dalších produktů více než jisté bezpečnostní normy; takže pokud žalovaná země vydá přísnější bezpečnostní normy, pak budou muset daňoví poplatníci této země zaplatit jakékoliv žalující korporaci pokutu za porušení „práv“ korporace podle dohody TPP, jak je interpretovali tito rozhodci.

TPP pevně stanoví všem signatářským zemím to, jak přísnou může daná norma být; a pokud následné vědecké objevy týkající se této normy zjistí, že by norma měla být přísnější (například emise CO2 by měly být menší, než se dříve myslelo), pak smůla, ale úprava normy bude prakticky nemožnou, protože by si to vyžadovalo opětovné vyjednání TPP, se všemi účastnickými zeměmi.

V krátkosti: zákony a regulace omezující korporace budou oblasti TPP ochromeny, prakticky natrvalo, pokud bude TPP podepsána. Akcionářům mezinárodních korporací to přinese to, že TPP bude terorizovat členské země, aby nezvyšovaly uvedené bezpečnostní, pracovní a další normy, plus udělenou pokutu, kterou zaplatí daňoví poplatníci obviněné země dané korporaci za údajné porušení podmínek TPP (které budou nejméně po čtyři roky tajné).

Takto to prezentuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz:

Představte si, co by se stalo, pokud by tato opatření platila, když byly objeveny smrtící účinky azbestu. Místo uzavření výroby a donucení výrobců zaplatit kompenzace lidem, kteří byli poškozeni, by, podle ISDS, vlády musely zaplatit výrobcům za to, aby nezabíjeli jejich občany. Daňoví poplatníci by byli zasaženi dvakrát – zaprvé by zaplatili za zdravotní újmu způsobenou azbestem, a pak by odškodnili výrobce za jejich ztráty u zisku, když by vlády přistoupili k regulaci nebezpečného produktu.

Zvýšení regulace bude znamenat Hobsonovu volbu pro jakoukoliv zemi, která takovou dohodu podepsala.

Navíc převážná většina – přes 70% — jmenování rozhodců ICSID, rozhodnutí, které pravděpodobně určí výsledek těchto případů, jsou jmenování činěná lidmi z „vyspělých“ zemí; méně než 30% budou jedinci z „rozvojových“ zemí. (Viz poznámku 23 zde). Následně tak například Peruánci budou za TPP vykořisťováni mnohem pravděpodobněji, než Kanaďané nebo Američané.

Rozhodci ICSID jsou také uzavřenější pevně svázanou skupinou lidí, než rozhodci v dalších typech ekonomických sporů, jako jsou případy WTO; a zatímco rozhodci WTO mají tendenci pocházet z vlád, rozhodci ICSID mají tendenci být ze soukromého sektoru. Takže: tento systém pracuje na větší koncentraci moci, z čehož budou mít prospěch akcionáři ve vyspělém světě, a ztráty půjdou na bedra spotřebitelů, daňových poplatníků a obzvláště obyvatel v nerozvinutých zemích. (Samozřejmě, že ve všech zúčastněných zemích to bude znamenat větší znečištění a více jedovatých potravin atd., poškozujících život).

Navíc rozhodci ICSID budou placeni v průměru 200,000 dolarů za případ, zatímco rozhodci WTO dostávají jen 20% této částky, jsou-li ze soukromého sektoru, a nic jde-li o vládní představitele; takže zisky z rozhodování v systému ICSID jsou mnohem vyšší – což je dalším příkladem privatizace přínosů.

Tím, co z této dohody – a pokud bude schválena, tak také z Obamou navrhované dohody TTIP s atlantickými zeměmi, a také Obamovy dohody TISA týkající se finančních a dalších služeb – činí „nejvíce zločinnou v historii“ bude nejen kolaps demokratické národní suverenity v regulačních a právních věcech, ale také obrovská tržní oblast, která bude v tomto zrádném systému systematické zrady (silně proti-demokratickém) zkorumpována způsobem, kdy bude “spravedlnost“ zprivatizována způsobem, který bude přelévat bohatství od mnoha k velmi malé hrstce.

Foto: ChameleonsEye / Shutterstock.com