Bruselské elity se ještě nestačily vzpamatovat ze šoku, který jim způsobil výsledek britského hlasování a amerických prezidentských voleb, a možná je brzy čeká další pohroma.
Šéfka Národní fronty Marine Le Penová má podle aktuálních průzkumů největší šanci stát se prezidentkou Francie.
Podle aktuálního průzkumu Ipsos by volilo vůdkyni euroskeptické a protiuprchlické Národní fronty 29 % voličů. Na druhém místě by s odstupem osmi procent skončil bývalý prezident Nicholas Sarkozy a o dalších sedm procent zaostal levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon. Le Penové navíc nahrává fakt, že Sarkozy byl včera večer vyřazen z dalších klání ve vnitrostranických primárkách a o prezidentské křeslo se tak s Le Penovou neutká.
Ani přes příznivý výsledek průzkumu veřejného mínění však Le Penová nemá zdaleka vyhráno. Postup do druhého kola prezidentských voleb by sice měla mít jistý, ale podle očekávání se tam nejspíš spojí levice i pravice, aby zabránily jejímu případnému vítězství. Ostatně to samé se přihodilo už jejímu otci Jeanu-Marie Le Penovi, když byl nakonec v roce 2002 poražen bývalým starostou Paříže Jacquesem Chirakem.
Jeho dcera však věří, že by mohla příští rok dopadnout i vzhledem k úspěchu Donalda Trumpa přece jenom lépe. Aktuální průzkumy jí ostatně dávají za pravdu. Pokud by se skutečně stala historicky první prezidentkou země, následovalo by s největší pravděpodobností referendum o vystoupení z Evropské unie také ve Francii. Samotná Le Penová se nijak netají svojí averzí vůči EU a po „brexitu“ konstatovala, že přišel čas také na „frexit“.
Vrásky na čele představitelů bruselských elit se prohlubují také při pohledu do Nizozemska, kde se budou příští rok na jaře konat parlamentní volby. Dlouhodobě vychází z průzkumů jako nejsilnější Strana pro svobodu Geerta Wilderse, který si co do kritiky Evropské unie a její přistěhovalecké politiky s Le Penovou v ničem nezadá. Stejně jako v jejím případě mu však hrozí, že se i při případném vítězství proti jeho straně spojí ostatní parlamentní subjekty.
Pokud by si naopak dokázal získat přízeň některé z nich on sám, mohl by vystřídat na premiérském postu Marka Rutteho. Paradoxně by mu v tomto ohledu mohlo pomoci i jeho nedávné trestní stíhání za údajně rasistický komentář na adresu marockých přistěhovalců. Wilders se soudního procesu osobně nezúčastnil a odmítá se podřídit i samotnému rozsudku, podle kterého by měl zaplatit pokutu ve výši pěti tisíc eur.
Rok 2017 bude volebním i v Německu, ale tam se i přes vstup opoziční Alternativy pro Německo neočekává, že by vládu sestavoval někdo jiný než vládnoucí křesťanští demokraté a socialisté. O poznání s menším optimismem hledí předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, šéf Evropského parlamentu Martin Schulz a jejich kolegové na rakouské prezidentské volby, které proběhnou za 14 dní. Zvítězit v nich totiž může kandidát Svobodných Norbert Hofer, který je výrazně kritický vůči přistěhovalecké politice EU.
Lze očekávat, že kdyby zvítězila Le Penová ve Francii, Wilders v Nizozemsku a Hofer v Rakousku, utrpěly by bruselské elity skutečně těžkou porážku a poměr sil by se mohl po dalších volbách do Evropského parlamentu výrazně změnit ve prospěch euroskeptických sil. Těžké chvíle by však bezpochyby přinesly Bruselu i výše zmíněné výsledky v národních volbách členských států. O tom, jestli jsou obavy pánů Junckera, Schulze a spol. oprávněné, se budou moci přesvědčit již 4. prosince, kdy budou Rakušané volit svého prezidenta.
(KPa, skn.cz, Foto: Shutterstock)
