Před volbami do Poslanecké sněmovny slibovala sociální demokracie revizi církevních restitucí, na svůj slib ale v okamžiku vytvoření vládní koalice zapomněla.
“Celé volební období se snažila, aby se k tomuto tématu ani nemusela vyjadřovat,” upozorňuje poslanec Vladimír Koníček (KSČM).
“Návrh komunistických poslanců na zdanění finančních náhrad sice například Andrej Babiš slovně podpořil, ale svými skutky, to je hlasováním o jeho zařazení na pořad jednání, to nepotvrdil. Desetkrát jsem se pokoušel zařadit první čtení návrhu zákona o zdanění finančních náhrad vyplácených církvím, ani jednou nebyl zařazen. A přitom stačilo jej zařadit a hlasováním zamítnout už v prvním čtení. Jenže to by vyšel na svět právě ten rozpor mezi slovy a činy,” píše dál Vladimír Koníček v komentáři, který Vladimír Koníček nazval Boje za nápravu »církevních restitucí« se nevzdáme.
“Fyzické vydávání majetku je skoro u konce, o co církve požádaly, to jim bylo vydáno, finanční náhrada je jim vyplácena. To je jim málo a ještě žádají v některých případech o vydání majetku, který byl v době přijetí zákona v majetku obcí, krajů, fyzických či právnických osob. Za ten dostávají právě tu finanční náhradu. Pan premiér to viděl jako problém, potvrdil to při jednání sněmovny v rámci interpelací, ale bohužel to je tak všechno, co s tím udělal. Přitom je to tak jednoduché. Snížit vyplácené finanční náhrady o hodnotu majetku vydaného navíc. Nejde přece dostat majetek vydaný a za ten samý majetek ještě vyplácet finanční náhrady,” upozorňuje poslanec Koníček.
“A revizi by si zasloužilo i fyzické vydávání. Například na pozemcích velehradského statku hospodařil za první republiky Podporovací spolek kněží arcidiecéze olomoucké. Tedy jakési družstvo, které sdružovalo farníky z okolních obcí. A vzniklo na podporu poutníků na Velehrad a ne za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, jak vyžaduje zákon o majetkovém vyrovnání. Ale za nástupce tohoto spolku se vyhlásilo Arcibiskupství olomoucké. Jak? Jednoduše. Už v roce 1995 požádalo ministerstvo kultury o rozhodnutí, že jsou nástupnickou organizací Spolku. A jaké doklady k tomu předložili? Jen místopřísežné prohlášení generálního vikáře Pepříka, že jsou tou nástupnickou organizací. A ministerstvu kultury to v roce 1995 stačilo a takové rozhodnutí o nástupnictví vydalo,” uvádí Koníček nehorázný případ sice z minulého století ale docela charakteristický pro domáhání se majetku nenasytnou cíkví.
“A revizi bude vyžadovat i zákon o církvích, který ve svém §15a, odst. 4, praví, že »podnikání a jiná výdělečná činnost právnických osob evidovaných podle odstavce 1 vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo zdravotnické mohou být pouze jejich doplňkovou činností«. Církev římskokatolická poté, co se stala největším pozemkovým vlastníkem, určitě nemá příjem z podnikání jen jako doplňkový. Jsem jen zvědavý, jak si tento horký brambor budou ministerstvo financí s ministerstvem kultury přehazovat,” uzavírá svůj komentář Vladimír Koníček.
(JRu, prvnizpravy.cz)
