Cílem nového odboru Ministerstva vnitra, iniciativy Evropské hodnoty (která v akreditovaných programech „przní“ naše středoškoláky), a dalších „zájmových“ uskupení, hnutí a sdružení, ale i samozvaných jediných spravedlivých jedinců je dezorientovat myšlení lidí.
Prostě je zblbnout, aby byli lépe manipulovatelní. A k tomu mají nezanedbatelné prostředky. Disponují operativní technikou, mají k dispozici Českou televizi, Český rozhlas, vlastní deníky. Jsou v přesile. Proti nim stojí „jen“ zdravý rozum, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Lanz.
Někteří současní i bývalí politici, ale i někteří umělci, vědci, kněží – samozvané morální autority stupňují štvavou kampaň proti všem, kteří slušně a věcně, někdy ale i razantně upozorňují na nebezpečí, které nám v souvislosti se současnou migrační vlnou bezprostředně hrozí, ale varují nás i před jiným nebezpečím, jako je překrucování dějin, dezinterpretace současných událostí, omezování svobod apod.
A tak jsou napadáni prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus, kardinál Dominik Duka a všichni ti, kteří mají jiné názory než ti jediní spravedliví. Body sbírají také díky prázdným a falešným heslům boje proti korupci. Ochotnou pomoc logicky nacházejí u některých složek orgánů činných v trestním řízení. A to za pomoci velvyslanectví jedné zámořské velmoci. Jen tak se mohlo stát, že, bohužel i za vydatné vlastní „pomoci“ premiéra, se těmto složkám podařilo svrhnout celý kabinet.
V současné době sice máme vládu, vzešlou ještě z demokratický voleb, ale horizont, kde končí standardní pluralitní demokracie, by mohl být již na dohled.
Zatím asi „nejnevkusnější“ obvinění zaznělo v komentáři Luboše Dobrovského v týdeníku Dotyk na adresu Dominika Duky. Pan Dobrovský m.j. píše že, „Jejich občasné pozitivní programové úsilí jako straně křesťanské kazí svými hrubými a ničím nepodloženými výroky vůči jinověrcům hlava katolické církve, kardinál Dominik Duka, podporující nikoliv porozumění, jak by bylo lze u křesťana předpokládat, ale nenávist podobnou té, kterou vůči křesťanům svého času provokovali komunisté nebo vůči Židům nacisté.“
Na internetu existuje na stránce Pravdaláska monitoring seznam osob, které jsou „podezřelé“ z činů na hranici přestupků nebo trestných činů – rasisti, islamofobové, křesťanofobové, nacionalisti, neofašisti apod. Zatím sice není „oficiální“, ale pro některé odbory ministerstev, pro některé státní zástupce, pro některé složky tajných služeb by se mohly snadno stát součástí těch oficiálních. Vždyť ani seznamy Gestapa nebo Státní bezpečnosti nespadly z nebe ze dne na den.
Je nepochybné, že pluralitní demokracie se spektrem různých názorových proudů, reprezentovaných politickými stranami, které ve volbách soutěží o přízeň voličů, je dosud nepřekonaný vrchol vyjádření svobodné vůle lidí. Je také nepochybné, že nejobjektivnější způsob, jak zjistit, co si lidé myslí, je zeptat se jich na to v referendu. Ale ani tyto vrcholné a doposud nepřekonané instituty svobodného projevu názorů nejsou bez chyby.
My, „obyčejní“ lidé nemáme často dostatek objektivních a pravdivých informací. Náš úsudek může být často ovlivněn běžnými lidskými vlastnostmi jako je netolerance, zloba, závist, nesnášenlivost, pomstychtivost, ale i krutost, sadismus apod.
Názorným příkladem je absolutní trest. V červnu 2016 bylo u nás podle výzkumu veřejného mínění pro znovuzavedení trestu smrti necelých 60 % lidí. A to i přesto, že je zřejmé, že v případě justičního omylu, který nelze nikdy vyloučit, je trest smrti definitivní a nevratný.
A to i přesto, že je historicky doložitelných mnoho případů zneužití tohoto represivního institutu k likvidaci nepohodlných politických odpůrců.
Josef Urválek, Ludmila Brožová-Polednová, ale i Rudolf Slánský, Bedřich Reicin a mnozí dalších by mohli vyprávět.
A nedělejme si iluze, že by se pro zneužití trestu smrti dnes nenašli „vhodní“ vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci, že by se nenašli popravčí, kteří by „nepřátele lidu“ podrobili exekuci obzvlášť trýznivým způsobem, jako Miladu Horákovou 27. června 1950 v Praze v pankrácké věznici.
Nedělejme si iluze, že už je to za námi, že už se nic podobného nemůže opakovat.
Arnošt Lustig v jedné své úvaze o genocidě a holocaustu výstižně napsal: „Není to za námi, je to v nás.“
A tak nekoketujme s jednoduchými řešeními problémů a nenechme se využít k odhlasování něčeho, co by se nám pak mohlo vymknout z rukou.
A protože se nad naší svobodou pomalu, nenápadně ale se vzrůstající intenzitou a rafinovaností opět stahují černá mračna, vzpomeňme si na dobu vzniku naší nejoblíbenější pohádky, na tehdejší utrpení našich spoluobčanů, končí komentář Zdeněk Lanz.
(JRu, prvnizpravy.cz)
