Před, během i po volbě prezidenta repubiky se hlavní média a sympatizanti Jiřího Drahoše snaží vysvětlit, kdo a co za kým stálo, ale zcela zjevně nepochopili, proč vlastně Drahoš s Milošem Zemanem prohrál.
Museli by si totiž sáhnout do svědomí a rozebrat zcela nekompetentní, mnohdy nenávistnou kampaň, která předcházela prvnímu kolu voleb. Většina kandidátů se vymezila proti Zemanovi, vyslovujíce tvrdé soudy – to nebylo o budoucím prezidentovi a jeho politice, ale o vytvoření „antizemanovské fronty“. Prakticky všechna hlavní média se činila stejně tak. A ze zpětným pohledem lze konstatovat, že se Zeman vcelku rozumně rozhodl odmítnou účast v tomto pracovním „kolektivu“ a nechat se podrobit tortuře, kdy jeden řekne A, druhý B, třetí C, a čtvrtý napoví pátému, aby nezapomněl na E ohledně drtivé kritiky současného prezidenta.
Vrcholem byla tedy první debata Dahoše a Zemana pod taktovkou FTV Prima, která dopadla pro příznivce Drahoše nepochopitelně špatně. A tak následovalo vysvětlení, že to dopadlo naopak. Jak napsal komenátor známého deníku, že zatímco Zemana podporovala v publiku vulgární klaka, na straně protikandidáta to byl slušnost mladých, vzdělaných a umělců. Kdo debatu viděl, musel mít pocit, že asi sledoval jiný pořad.
Součástí naprosto šokující i mírně infantilních projevů (křeslo bylo nepohodlné, a témata nastolil Zeman, ačkoliv je koncipovaly televize), se zjevně projevil další paranoidní ideologický projev: Zeman táhne republiku nějak do ruských a činských stepí na Východě, a pomáhají mu v tom ruské tajné služby a údajné „dezinformační“ weby(mimochodem Prvnizpravy byly uvedeny na strákách pana Drahoše jako údajný „dezinformační“ web, přičemž právě PZ se svým převážně zahraničněpolitickým zaměřením se k prezidentské kampani před prvním kolem nijak zvláště nevyjadřovaly). O to grotesknější je, že podle průzkumu České televize se informacemi z internetu ve své volbě řídilo jen 11 procent voličů Zemana, zatímco u Drahoše to bylo 17 procent! Musíme si tedy položit ironickou otázku o jaké dezinformační weby se opírali Drahošovi voliči. Vždyť je to směšné, trapné a urážlivé zároveň!
Sprostoty a dezinformace a jednostranný a podpásový přístup médií, zvláště tech veřejnoprávních, které se vyvalily během období před druhým kolem voleb, nenechaly nikoho v klidu, a měly i sttejně tak negaivní reakci. Lidé byli naprosto šokováni, když jim „slušná“ strana plná morálky servírovala jednu špínu na Zemana a jeho voliče za druhou. Analytici sice do detailů rozebírají ze kterých stran sebral Drahoš hlasy Zemanovi a naopak, ale zároveň nemohli nepřipustit, že prezident získal statisíce hlasů obyvatel, kteří se první volby a dokonce parlamentních voleb nezúčastnili.
Vysvětlení je jednoduché, stejně jako pro média a příznivce Jiřího Drahoše nepřijatelné, tito lidé totiž nevolili Miloše Zeman proto, že by jim byl nějak sympatický a souzněli s ním ve všech jeho názorech a činech. Jednoduše reagovali na šílenou, sprostou kampaň vedenou ze všech stran oblbujícím způsobem proti hlavě státu i samotným voličům (typ – nevzdělaný vidlák!). Ten očividný rozpor mezi deklarovanou „morálkou a slušností“ a předvedeným inkvizičním „demokratickým“ obludáriem byl zdrojem Zemanova vítězství. Nemluvě o tom, že v obou Drahošem vynucených debatách měl prezident navrch.
Naproto je zarážející skutečnost, že se odpůrci Zemana nepoučili. Téměř v tom samém duchu se nesla i kampaň proti Zemanovi před pěti léty. A stejně tak je překvapující (i když pochopitelné), že si to absolutně neuvědomují. Ostatně, když se to tak nějak vezme celkově, média nesnáší nyní znovuzvoleného prezidenta již více než 25 let. Marná by byla patrně snaha nalézt za tu dobu v České televizi, Českém rozhlase či mainstreamových novinách jediný materiál, který by aspoň jednou pozitivně zhodnotil jeho činnost ve všech jeho politických funkcích – předsedy ČSSD, předsedy Sněmovny, předsedy vlády, prezidenta. Jistě, Miloš Zeman je dost kontroverzní osobnost a dovede zvednout mandle svými výroky mnohdy ne zcela podařenými. Jeden problém ale u něj bylo možné vysledovat – nechoval se nikdy elitářsky (neplést si to s jistou arogancí), ale plebejsky, což u samozvaných elit vyvolávalo vždy silné podráždění (novináři se také považují za elitu).
A nakonec si voliči očividně položili jednoduchou otázku: V čem vlastně Zeman uškodil republice, tím, že v Číně nemával tibetskou vlajkou? Že poškozuje image země? To druhé je metafyzika, to první je – někdy želbohu – pragmatická politika. Emmanuel Macron ani nepípl o lidských právech a dělal v Číně „kšefty“, o Donaldu Trumpovi ani nemluvě. Skutečnost, že pozornosti prezidenta neuniklo, že vzniká nové gigantické ekonomické společenství zemí BRICS, že se rozvíjí ambiciózní plán „Nové hedvábné stezky“, je mu i České republice jen ku prospěchu, a lze si jen postěžovat, že „ekonomickou diplomacii“ měli vykonávat premiéři s exekutivními pravomocemi.
Na závěr, Miloš Zeman bude vždy dráždit, a mnohdy i dokonce své sympatizanty. Ale když se nyní hovoří o tom, že je společnost rozštípnuta, tak viníka hledejme v nenávistně vybičované, hulvátsky přisprostlé kampani, kterou předvedli „slušní lidé“ a hlavní „dezinformační“ média proti stávajícímu prezidentovi.
(JRu, prvnizpravy.cz)
