Příští týden američtí diplomaté přijedou do hlavních měst arabských zemí, Turecka a Evropy, aby vyhlásili, že USA už nebudou projevovat měkkost vůči těm, které považují za hrozby vlivu a strategickým zájmům Ameriky.
Jak napsal The National, Bílý dům tak vyšle signál do Kremlu, že Rusko nebude moci získat zpět postavení supervelmoci, a to vše se děje na pozadí návratu atmosféry studené války.
Podle National, poradce pro národní bezpečnost, Herbert McMaster, který je v současnosti nejvlivnější postavou v Trumpově administrativě, pojede do Turecka, aby vyjasnil limity americké trpělivosti i NATO vůči „dobrodružství Recepa Tayyipa Erdogana“ v Sýrii a jeho partnerství s Ruskem a Íránem.
McMaster a americký ministr obrany James Mattis také obrátí na Evropu a celý svět na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson rovněž navštíví Turecko, kde zvedne řadu důležitých otázek, které budou znamenat spuštění svého nového kurzu, který odpovídá zájmům frakce, vládnoucí v Trumpově administrativě.
Jak publikace pokračuje, tyto návštěvy se uskuteční v kontextu návratu atmosféry studené války mezi USA a Ruskem, uprostřed zmatku v souvislosti se záměry Izraele ohledně úlohy Íránu v Sýrii a Libanonu, uprostřed napětí mezi Tureckem, Íránem a Ruskem, jakož i ve světle příprav na volby v Egyptě, v Iráku a Libanonu.
V Turecku se činitelé USA soustředí na vojenské operace Ankary v Afrinu a Manbidži, stejně jako na nedávná tvrdá prohlášení tureckých úředníků, kteří pohrozili americké armádě v Sýrii a slíbili, že rozšíří rozsah své činnosti proti syrským Kurdům. Tato zastávka v Turecké republice se shoduje v čase í s pokusy o záchranu vztahů Turecka s Íránem a dále posílení jeho vztahů s Ruskem. Očekává se, že Turecko, které je členem NATO, uslyší jasné varování americké administrativy, že ta bere vše s ohledem na svou novou strategickou vizi a že ji nic neohrozí.
Kromě toho, američtí úředníci mají v úmyslu oznámit vedoucím členům NATO v Evropě, že je třeba učinit více , aby se pokryly náklady tohoto strategického partnerství. Finanční prostředky jsou potřebné pro realizaci dlouhodobých programů v Iráku, k podpoře sankce proti Íránu, stejně jako k vedení koaličních operací v Sýrii.
„V širším strategickém smyslu jde o to, že Bílý dům vyšle signál do Kremlu, že Rusko nebude moci získat zpět postavení supervelmoci,“ napsal autor materiálu.
Jak publikace uzavírá, pokud se Rusku a Spojeným státům nepodaří dospět k dohodě, bouře studené války se bude vztahovat na celý svět a epicentrem bude Sýrie. Nicméně hlavní bod sporu mezi zeměmi se netýká povahy jejich dvoustranných vztahů, ale íránského projektu v Sýrii, který navíc komplikuje střet zájmů – stejným způsobem jako otázka osudu Asada zauzlila jednání ve Vídni v roce 2015, a zabránila pokroku v Sýrii.
Snad jen kontrolní otázku: Uvažovaly vůbec někdy Spojené státy, po rozpadu Sovětského svazu, o Ruské federaci (a dalších zemích) jako o rovnoprávném partnerovi?