Četl jsem v pondělí na internetu kdesi titulek: „Orbán – hrobař EU, z Unie bude bezzubý debatní klub, píše německý tisk“.
Tak tohle mohl napsat jenom nějaký debil, byl první pocit, který jsem z titulku zprávy měl. To byl můj pocit, tedy pocit člověka, který nemá Orbána rád, ale ví, že je dobře, že Orbán zůstává u vesla, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.
První plačtivé komentáře: „Populista zůstává u moci a Evropě teď hrozí orbanizace, píší německá média po jednoznačném vítězství konzervativní strany Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána v nedělních parlamentních volbách.“
Moje vlastní rozpolcenost z Orbána je normální, stejně jako dubnový déšť. Nemusím s řadou Orbánových kroků souhlasit, ale to považuji za „vnitřní vyčůranost“ a všední „já nabráchymus“, protože když jsem u lizu, tož proč by si nehrábli i kámoši. To funguje již od pravěku, akorát, že v rámci EU (a tudíž i u Maďarů) to má speciální termíny – granty, dotace, podpora (neziskových lupičů) atp.
Problém migrace
Důležitá je agresivita Orbánovy administrativy vůči migrační politice EU. Cena jeho vítězství je v tom, že pohrdá cílenou liberální neschopností EU zastavit migrační (a islamistickou) vlnu. V roce 2018 je v EU argumentováno, že došlo k poklesu příchodů nových nelegálních migrantů.
Ale pokles počtu migrantů znamená jenom dočasné omezení na straně odcházejících migrantů směrem do EU. K omezení migrace nedošlo proto, že by snad byla ostraha hranic efektivní! Čili to je důkaz pokračující neschopnosti EU ochránit hranice. Turecko i nadále má nelegální migraci v rukávu jako nátlakový nástroj na EU.
Zastavit migraci z afrického kontinentu není EU schopná bez tvrdých protiopatření. Automaticky nekompromisní jednání bude tzv. humanistickými neziskovými organizacemi označováno za opatření jdoucí proti lidským právům. Částečná opatření s poklesem migrace berou politici a úředníci EU jako doklad jejich činorodosti. Přitom jde pouze o projev polovičatosti, o které organizátoři nelegální migrace dobře vědí.
Orbán má pravdu, že jediná obrana je bezohlednost – nechceme migranty: Pokud je vy pustíte do EU, tak se z nich třeba po…, ale my vám s nimi nepomůžeme. Server listu Die Welt zavřískal něco o tom, že „se svojí vizí ‚neliberální demokracie‘ si Orbán podrobil Maďarsko.“ Jde o rozkošné slovíčkaření. Liberální demokracie se dostala do pozice nařizovací demokracie, která předepisuje za povinnost liberální jednání, ale neexistuje definice liberalismu, každý si dosahuje za liberálnost jakékoliv hodnoty. Proto není ani neliberální demokracie, když nevíme, co je liberální demokracie.
Vždyť i v OSN tzv. liberální režimy nepředstavují většinu zastoupených států. Státy v OSN vytvářejí účelové nátlakové skupiny. Proto je OSN dnes již prakticky bez významu. Jde o snůšku lobistických klubů.
Fenomén Churchillizace
V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (AOS publishing 2017) jsem loni psal, že nám chybí radikální politici typu Churchilla, kterého nepovažuji za demokratického politika, ale člověka, který uměl využít situace a tvářit se jako spasitel demokracie, což mu vyšlo:
Byl podobně tvrdý a důsledný jako jeho psychologicky podobní kámoši Stalin a Hitler. Vycítil v čem jsou nebezpeční, protože byl (psychologicky) stejně zlý jako oni. To se postupně úspěšně promítlo i do jeho politiky po roce 1938. Dále jsem v této kapitole (v kapitole 3. Fenomén churchillizace) popsal proč mi lidé jako Orbán nebo Le Penová nevadí:
„Politická praxe nazvaná „Churchillizace EU“ jako lék na současnou neschopnost europolitiků by znamenala přijmout agendu lidí jako je maďarský Orbán či Francouzka Le Penová.
Kdyby lidé tohoto typu získali politickou moc, nedošlo by k demontáži demokratického státu, jak křičí tzv. liberálové. Jenom by následovala daleko přísnější bezpečnostní a protimigrační opatření. Protiliberální (tím i antiglobalizační) agenda by jenom směřovala ke zrušení přebujelé lidskoprávní agendy. Antiliberální politici jako Orbán či Le Penová, pokud by se dostali k moci v klíčových státech EU, by nakonec neměli potřebu vyvést svůj stát z EU. Neboť EU by díky této politice začala (aniž by to úředníci chtěli, ale museli by) tvrdě posilovat dosavadní evropský kulturní a bezpečnostní status quo v evropském prostoru.
Po úspěšném zamezení další nelegální migrace a zostření bezpečnostní politiky by lidé tohoto typu nakonec byli svým tvrdým pohledem na svět příliš militantní. A byli by již uklidněnými občany při dalších volbách vyhozeni ze sedla stejně jako Churchill v roce 1945.
Politické strany, které jsou dlouhodobě u moci, se churchillovského trendu obávají, protože nemají na skladě své mutace Churchillů. K churchillizaci evropské politiky proto spíše v nejbližších letech nedojde. Nedochází ještě k natolik vážným signálům destabilizace EU, aby se zmobilizovali voliči k odporu proti současnému bezzubému vedení EU a evropských států. Liberálními iluzemi trpí zhruba polovina evropských voličů. Proto (bohužel) čas nahrává straně nelegální islámské migrační vlny.“
Jenže, jedna vlašťovka, tedy ani jeden Orbán, ještě jaro nedělá…
Očekávané strašení
Hned po zveřejnění výsledků se objevily komentáře, že Orbánovo znovuzvolení povede ještě k zvýšení tohoto exodu a posílí nászory mnoha Maďarů žijících v zahraničí, že není kvůli čemu se do Maďarska vracet. V tom případě Orbán zvítězil v celé východní Evropě, včetně pobaltských republik.
Rozdíl ve finančním ohodnocení „tam na Západě“ oproti „tu na Východě“ je všedním motivem. Zapomněli jsme, že „kdysi dávno“ se chodilo na zkušenou „na vandr“? Mladí lidé mají zcela automaticky tendenci, než jsou nuceni se usadit v rámci závazků, které na sebe berou v rámci založení rodiny a přijetí stabilní na místo vázané práce, se provětrat.
Kritici varují, že Maďarsko je země se stárnoucím a stále se zmenšujícím obyvatelstvem. Ale to je problém celé Evropy. V relativním blahobytu atlantské civilizace jsme pochopili, že vyrábět děti nanečisto s využitím antikoncepce je děsná sranda, ale porodit a starat se o děti je strašná otrava a nejhůře placená práce v evropské civilizaci.
Takže, kromě tureckého, arabského a cikánského obyvatelstva v Evropě, to nikdo s výrobou dětí nepřehání. To není rasistický názor, ale zcela věcná připomínka.
Pro svatouškovské ultraliberály je nejstrašnější, že Maďarsko je pro podnikatele a investory nadále výhodné a maďarský sociální stát funguje, je stabilizovan, končí komentář František Roček.
(JRu, prvnizpravy.cz)
