Týden po „spojeneckém“ útoku na Sýrii zůstává nezodpovězeno velmi mnoho otázek ohledně této operace a její realizace. A pár potvrzených faktů odporuje oficiálním prohlášením Západu.
Cíle bombardování
Podle západních verzí nebylo cílem útoků svržení režimu Syrské arabské republiky (tzv. „Assadova režimu“), ale potrestání použití chemických zbraní.
Nicméně žádné důkazy o použití takovýchto zbraní uveřejněny nebyly. Místo toho se tito tři spojenci ohání odhady založenými na původním videu uveřejněném Bílými přilbami (1) – videu, které samo bylo později rozporováno mnoha lidmi, kteří se na něm objevili, stejně jako personálem nemocnice, kde bylo natočeno (2).
Naopak, máme právo se ptát, jestli skutečným cílem těchto útoků skutečně nebylo svržení republiky. To se zdá být potvrzeno faktem, že rakety byly odpáleny na prezidentský palác v Damašku. Takto je to také interpretováno Ruskem, pro které bylo skutečným cílem „spojenců“ zmařit „úspěch syrských ozbrojených sil v boji za osvobození svého území od mezinárodního terorismu“.
Zničení farmaceutického výzkumného střediska v Barzeh zůstává záhadou. Toto zařízení nebylo v žádném případě tajné. Bylo vytvořeno za pomoci Francie. Organizace pro zákaz chemických zbraní v něm provedla inspekci pětkrát a nenašla nic, co by mohlo být spojováno s výzkumem chemických zbraní (3). Podle představitelů, v kontextu mezinárodních sankcí, prováděla tato laboratoř výzkum léků proti rakovině. Nebyla střežena a při kolapsu budovy nebyly žádné oběti. Stejně tak její zřícení nezpůsobilo rozprášení chemických látek do atmosféry. Nemohu si pomoct, ale tato situace mi připomíná zničení továrny Al-Shifa v Súdánu Spojenými státy. V r. 1998 prezident Bill Clinton nařídil její zničení, které bylo realizováno čtyřmi střelami Tomahawk, za cenu jednoho mrtvého a deseti zraněných. Americké tajné služby ujišťovaly, že tato laboratoř vyvíjí nervové plyny pro Usamu bin Ladina. Později se ukázalo, že to bylo hlavní středisko Súdánu na výrobu generických léčiv (4). Konkrétně se tam vyráběly léky proti AIDS, bez placení licenčních poplatků Gilead Science, společnosti řízené Donaldem Rumsfeldem a Georgem Schulzem (5).
Provedení operace
Spojenci tvrdí, že odpálili 105 raket, zatímco Rusové jich napočítali 103 (6). Koordinace mezi různými armádami byla předána NATO, ačkoliv to odmítlo převzít odpovědnost (7). V souladu se svým statutem tato organizace jednala za souhlasu a po schválení Severoatlantickou radou, ačkoliv toto zatím není jisté. Skutečně, před bombardováním Tripolisu (v Libyi) v r. 2011 nebyla tato Rada kontaktována, a nikdo neprotestoval. Cílem této koordinace bylo zajistit, že všechny odpálené rakety, ať již ze Středozemního moře, nebo z Rudého moře či ze vzduchu, zasáhnou své cíle ve stejný okamžik. Nicméně věci nešly dle plánu – ačkoliv spojenecká operace měla být dokončena během půl hodiny, ve skutečnosti to od prvního odpalu po poslední trvalo 1 hodinu a 46 minut.
Před útokem Rusko oznámilo, že provede odvetu, pokud bude zabit nějaký z jeho příslušníků ozbrojených sil. Spojenecké armády dostaly proto úkol být opatrné, aby je nezasáhly.
Nicméně ruská armáda odpaly sledovala a předávala koordináty raket „spojenců“ Syrské arabské armádě v reálném čase, aby Syřanům umožnila je zničit. Mimo to, když Syřané byli zahlceni řadou raket spojenců, ruská armáda nasadila své systémy rušící spojení a řízení jednotek NATO, což paralyzovalo většinu odpalovacích míst. Bylo to poprvé, kdy se Francouzi střetli s tímto systémem, který již způsobil problémy Spojeným státům a Britům ve Středozemním moři, Černém moři a u Kaliningradu.
Dále dvě ruské lodi opustily Tartus, aby si zahrály na kočku a myš s britskou jadernou ponorkou (8).
Podle ruských a syrských vojenských činitelů bylo 73 střel zničeno za letu, což je číslo značně převyšující čísla uváděná vojenskými představiteli „spojenců“. Ale na zemi všichni – včetně mne – mohli vidět aktivitu protivzdušné obrany, a nikdo neviděl žádný z dopadů 105 raket, které oznámili „spojenci“.
Spojenci okamžitě prohlásili, že přesnější informace jsou tajné. Nicméně specializovaná fóra nabídla všemožná neověřená odhalení ohledně selhání této operace. S jistotou nanejvýš víme, že francouzské letadlo nebylo schopné odpálit ani jednu ze svých raket a bylo nuceno je odhodit do moře (9) a že dvěma francouzským víceúčelovým fregatám selhaly počítače a nebyly schopny odpálit své námořní střely s plochou dráhou letu (10) – což jsou příznaky známé všem, kteří čelili ruským rušícím zbraňovým systémům.
Syrská obrana byla počtem raket odpálených ze všech směrů přehlcena. Proto se rozhodla bránit jisté prioritní cíle, jako prezidentský palác, a obětovat ostatní, jako výzkumné středisko v Bazeh. Rusové pak oznámili, že do Sýrie dodají baterie nových systémů protivzdušné obrany.
V každém případě je tato operace největším vojenským fiaskem od druhé světové války.
Západní rétorika
Tato bombardování jsou zcela jistě z hlediska mezinárodního práva ilegální – nikdo z těchto tří agresorů nebyl Syrskou arabskou republikou napaden a jejich akce nebyla schválena Radou bezpečnosti.
Spojenci proto diskutovali o legálnosti své iniciativy. Ta byla popřena právní službou německého Bundestagu (11). Skutečně, mimo fantastického charakteru údajného útoku v Ghoutě tento typ bombardování v žádném případě nezaručuje konec utrpení civilního obyvatelstva.
Co se týká Francie, ta neustále zdůrazňuje, že neválčí proti „Assadovu režimu“ – což jsou komentáře, které byly okamžitě popřeny Sýrií a prezident Assad vrátil Velký kříž čestné legie, přes rumunské velvyslanectví, které zastupuje francouzské zájmy v Damašku. „Prezident Assad nepociťuje žádnou čest v nošení vyznamenání udělenému mu otrockým režimem Spojených států, který podporuje terorismus“ – prohlásil mluvčí prezidenta.
Někteří autoři blízcí NATO se dovolávají „zodpovědnosti chránit“ (R2P), vyhlášené OSN. Opět, toto není ten případ. Ve skutečnosti se R2P týká pouze zkrachovalých států, což evidentně není případ Syrské arabské republiky, jejíž veřejné služby stále fungují, i po 7 letech války.
A nakonec, zatímco Spojené státy, Francie a Británie touto operací ukázaly, že existují mimo mezinárodní právo, ukázaly rovněž, že jejich armády nejsou tím, čím bývaly.
(zvedavec.org, foto: Shutterstock)
