Kdo z vás si myslí, že musíme být solidární s migranty? Kdo? Vy? Nebo vy?

Nemyslím si to. Zvláště ne v případě, kdy lodě charitativních organizací zahraňují „uprchlíky“ u břehů Afriky a vozí je do evropských přístavů. Logicky velí, že první vhodný přístav je ten nejbližší, to znamená přístavy na pobřeží severní Afriky. Lodě „charitativních“ organizací pak nejen vypadají, ale působí jako prodloužená ruka pašeráků, kteří tito lidi pošlou na moře v děravých bárkách, protože vědí, že zbytek cesty obstará charitativní cestovní kancelář evropských Dobromilů.

Je zcela na místě se zeptat, z jakého důvodu lodě evropských „charitativních“ organizací, převáží tyto lidi přes celé Středozemní moře, kde je v některém evropském přístavu vysadí, do nedávna v italském a dál je nezajímají ani ti „uprchlíci“ a ani to, kdo se o ně bude starat? Prostě spoléhají na to, že on se někdo postará, protože „evropské“ hodnoty. Je třeba si uvědomit, že ty takzvané „evropské“ hodnoty jsou tak široká záležitost, že nikdo neví, co to skutečně je, a proto se pod to vejde vše. Opravdu vše. Možná ne vše, protože konzervativní postoj žádaný není. Právě proto, že je konzervativní.

Naše civilizace vyrůstala na určitých hodnotách, římském právu, křesťanské nauce a obraně těchto dvou základních hodnot. Můžeme si myslet o historických událostech cokoliv, ale spojení dvou principů, tedy římského práva a křesťanské nauky, vedlo k tomu, že Evropa se stala pluralitní, stojící na zákonech, zaručující každému stejná práva, bez ohledu na jeho pohlaví, barvu pleti, náboženství a charitě. Možná bude pro někoho překvapení, že mnišské vojenské řády, jako Templáři, Maltézští rytíři, Němečtí rytíři a další nebyly řády ryze vojenské, ale v prvé řadě jejich úkol byl ochrana bezbranných a hospitální činnost. Maltézští rytíři budovali nemocnice, kde i ten nejchudší, bez ohledu na své náboženství, dostal veškerou možnou, tehdy dostupnou, péči. A jak se můžete dočíst v knize od Davida Nicoleho, v těchto nemocnicích byla na prvém místě čistota a dobrá strava, jako předpoklad úspěšného uzdravení.

Pomáhat druhým rozhodně není součástí naší civilizace od vyskytnutí se německé kancléřky madam Merkel. Nicméně ta pomoc byla konkrétní, adresná a její velikost se posuzovala podle toho, jak moc je té pomoci zapotřebí. Ostatně, když jdete na operací, například kýly, tak Vás tam také nedrží několik měsíců, ale jakmile jste schopni jít domů, tak Vás domů pošlou. Je to logické, proč pomáhat člověku více, než je zapotřebí. V případě afrických plaváčků je zapotřebí plaváčky co nejrychleji dopravit na pevninu. Ovšem nejrychleji by znamenalo je vyložit někde v přístavu v Africe.

A zde je otázka, proč se o lidi, zachráněné u afrických břehů mají starat Evropani, nejen přístavní města, kam jsou dovezeni, ale celá Evropa? A vůbec, proč má Evropa, platit za jejich záchranu a následnou péči? Víte, nevím, kolik stojí tenhle humanitární cirkus, ale podle serveru iDnes jen Německo bude stát péče o imigranty do roku 2022 téměř 2 bilióny korun. Což je docela paradoxní, vzhledem k tomu, že němečtí penzisté jsou na tom čím dál tím hůře, již v roce 2010 server iRozhlas informoval o tom, že němečtí penzisté jsou ohrožení chudobou a server Deník přinesl zprávu, kde podle deníku Die Welt je ohroženo chudobou téměř 17 procent důchodců. Zcela jistě, je to věc Německa, ale vzhledem k tomu, že Německo je nejbohatší zemí Evropy, tak v jiných zemích situace nebude lepší, spíše horší, mnohem horší, jako třeba v Řecku.

Evropa má svoje chudé a místo, aby pomohla jim, tak pomáhá lidem, kteří spíše než přínosem budou zátěží. Jak se třeba ukazuje v imigrantském a sociálním ráji, spíše přítěží, protože i takové Švédsko zjišťuje, že „Vysoké počty migrantů však podle deníku The Economist ovlivňují i švédský trh práce. Mnozí azylanti totiž nemají potřebné dovednosti, rozdíl mezi zaměstnaností místních obyvatel a pracovníky ze zahraničí tak je ve Švédsku v porovnání s ostatními zeměmi značný. To má na sociální stát velké dopady, protože cizinci neodvádí dostatek daní do státní kasy“. Ostatně ani bohaté Německo na tom nebude brzy lépe. Jak přinesl server iDnes v loňském roce, tak jen devět procent „utečenců“ získalo práci. Ostatní jsou závislý na německém sociálním systému.

A i kdyby to bylo dnes 20 procent, jak uvedl jeden diskutér, tak je prostě pořád 80 procent lidí, kteří přišli v roce 2015 do Německa, kteří jsou přítěží pro německý rozpočet, na kterém se podílí všichni Němci. Podobně to je i s námi. Naše země vydává mimo jiné skoro 6,5 miliardy na pomoc rozvojovým zemím. Nevím, jaké náklady jsou na další podobné aktivity, ale za situace, kdy je problém navýšit platy učitelů, lékařů apod., protože nejsou peníze a státní finance jsou v deficitu? Nejen náše, ale všech evropských zemí. Není taková pomoc spíše Pyrrhovým vítězstvím, po kterém další následuje prohra a kolaps?

Ostatně, proč pomáhat lidem, kteří jsou zdraví, mladí a jediné za čím utíkají je vyšší životní úroveň, přičemž pro většinu, to znamená žít na sociálních dávkách? Ostatně, jak došlo i Němcům. A další otázka, proč tito lidé nepracují na svojí životní úrovni doma? Evropané si svojí životní úroveň zasloužili prací, a proto mají právo říci komu pomohou. Blahobyt Evropy není dán, je zaplacen tvrdou prací desítek generací. A po pravdě, co mi je po tom, že mladík ze středu Afriky se chce mít stejně jako jeho vrstevník v Evropě?

(eportal.cz, foto: Shutterstock)

Přejít nahoru