Nebo jiná otázka: Proč názvy všech kontinentů začínají písmenem A s výjimkou Evropy? Co je v ní tak zvláštního?
Nebo třetí otázku: „Podle jaké logiky bylo třeba rozdělit kontinent Euroasii na dvě části, když pro ostatní kontinenty takové logiky třeba nebylo?
Odpovědět není tak snadné, protože události jsou skryté pod vrstvami staletí, nicméně k takovým pokusům docházelo opakovaně a my vám dnes nabízíme článek jednoho z autorů, který je přesvědčen, že Evropa je velký politický podvod, který se netýká geografie, ale stal se základnou pro strategii anexe určitého území v zájmu určitých sil.
Takže:
Stopy tisícileté války
Chcete-li něco dobře skrýt, dejte to na nejviditelnější místo. Mistři historického padělání to tak také udělali. Hranice dlouhé konfrontace mezi dvěma civilizacemi – védskou a parazitickou – kterou nebylo možné zamést pod koberec, se nyní kreslí na všech zeměpisných mapách, ale my to nevidíme.
Tak už to v životě bývá. Zdá se, že všechno je nám již v okolním světě jasné. Žádné překvapení a najednou se nějaké zvědavé dítě zeptá: Co je to Evropa? Vždyť to není ani stát, ani kontinent, co to tedy je?
Pokud jde o geografii, nikdy jsem neměl horší známku jak dvojku, a tak okamžitě odpovím: “Evropa je “částí světa”; kontinent Eurasie je rozdělen na Evropu a Asii.” Jenže pak začne hlodat červ pochybnosti: A z jakého důvodu je tato část území jediného kontinentu vydělena, když není oddělena geograficky? Samozřejmě my tady víme, že Asie je země Ásů. Musí však existovat i hodnověrná oficiální verze. Nemůžou nás přece tak ledabyle odbýt!
Když se pokusíme zjistit, kde se to vzalo, jasný systém zeměpisných představ se začíná bortit. Prostě nějaké kouzlo. Záhada. “Části světa” nám byly ve škole prezentovány jako geografický koncept. Jedná se o nejzákladnější dělení souší, které zahrnuje i kontinenty (například obě Ameriky jsou dohromady jedinou částí světa). Jenže ono to tak vždycky není! Ačkoli nám o tom ve škole nic neřekli, podle Velké sovětské encyklopedie platí, že:
“Části světa” jsou historicky zformované rozdělení souše Země do oblastí…
Ve Wikipedii je to ještě divnější:
Rozdělení na kontinenty bylo provedeno na základě oddělení vodním prostorem (geograficky) od ostatních kontinentů, ale “části světa” jsou chápány SPÍŠE (a v tom je zakopaný pes) jako historicko-kulturní celky.
A dále:
Na rozdíl od kontinentu, “části světa” v sobě zahrnují také ostrovy poblíž pevniny, přičemž blízkost JE CHÁPÁNA ve formě historické tradice, ale vzdálenost může být i větší…
Tak proč se potom části světa učí v hodinách zeměpisu a ne dějepisu?
A tak se zdá, že původně se tu jednalo o rozdělení geografické, ale v poslední době se změnil vítr. Posuďte sami. Částí světa je šest – Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie a Oceánie, Evropa, Asie. Většina tohoto rozdělení je naprosto logická. Část světa Amerika je fakticky jediný kontinent s přilehlými ostrovními územími. Panamský kanál Severní a Jižní Ameriku uměle rozdělil teprve v roce 1913. Předtím byly obě Ameriky jenom jeden kontinent. S Afrikou, Antarktidou, Austrálií a Oceánií je to všechno také geograficky naprosto logické.
Ale s Evropou a Asií najednou veškerá geografická logika zcela zmizí. Na druhou stranu z historicko-kulturní definice zase vypadává Antarktida. Kdo by tam byl nositelem historické a kulturní tradice? Že by tučňáci? Ukazuje se, že historicko-kulturní rozdíl této definici byl dán až v nedávné době. Až v závěru 19. století. To je totiž zřejmé z prací vědců té doby. I tehdy byli lidé, které bila do očí nepochopitelnost dělení našeho kontinentu do dvou částí světa. Publicista, přírodovědec a geopolitik Nikolaj Jakovlevič Danilevský v roce 1869 napsal článek “Rusko a Evropa. Pohled na kulturní a politické vztahy slovanského světa k německo-románskému”. Takže co on píše ve věci problému, který nás zajímá:
“… Amerika je ostrov; Austrálie je ostrov; Afrika je téměř ostrov; Asie spolu s Evropou jsou také téměř ostrovem. Proč však je to celé tělo, obrovský kus země, který je stejně jako všechny ostatní části obklopen ze všech nebo téměř ze všech stran vodou, rozdělen na dvě části na základě zcela jiného principu? Existuje tu nějaká přírodní hranice? Uralský hřbet tvoří asi polovinu této hranice. Ale jaké má zvláštní vlastnosti, že si zasloužil jako jediný ze všech hřebenů světa čest sloužit jako hranice mezi dvěma částmi světa, čest, která ve všech ostatních případech je uznávána pouze oceánům a zřídka mořím? Tento hřeben je co do výšky jeden z nejnižších a jako přechod – jeden z nejvhodnějších; v jeho centrální části, poblíž Jekatěrinburgu, kde se přes něj přelévají známé Alaunské plateau a Valdajské hory, se cestující ptají kočího: A kde že jsou, příteli, ty hory? Dále čest sloužit jako hranice mezi dvěma světy připadá na řeku Ural, která je však již dokonalou nicotou. Uzounká říčka, co v samotném ústí má sotva čtvrtinu šíře Něvy, s úplně stejnými břehy na obou stranách…”
I tady je těžké nesouhlasit s Danilevským. Je také zřejmé, že v jeho době neexistovaly vůbec žádné historicko-kulturní definice částí světa. Bylo to jen o geografii. Na konci své práce Nikolaj Jakovlevič při hledání nějakého racionálního vysvětlení ztratil naději a připisoval tuto kauzu chybám a starým zvyklostem. Dnes však víme něco víc. Myslím, že všichni se mnou budete souhlasit, že fakt falšování je tu zřejmý. Ale abychom tuto věkovitou hromadu lží rozřešili, musíme se ponořit k jádru otázky. Vše nejskrytější totiž bývá ve slovech a názvech. Začneme tedy s nimi.
Evropa – co znamená tohle slovo?
Wikipedia:
Evropa byla pojmenována podle postavy ze starověké řecké mytologie Evropy, fénické princezny, kterou unesl Zeus a přivezl ji na Krétu (s epitetem Evropy by také mohli být spojovány Héra a Demeter).
Tohle je sice nejznámější verze, ale extrémně nepravděpodobná. Kdo se v 9….15. století ve Francii, Německu atd. zajímal o lechtivé dobrodružství místního řeckého boha, aby podle toho nazval svou zemi? Nahlédněme tedy ještě do Velké sovětské encyklopedie (dále jen BSE):
Evropa (řecky Europe, od asyrského ereb – západ (v jiných zdrojích – pravděpodobně západ, – aut.)); ve starověkém Řecku tak nazývali území ležící na západ od Egejského moře)…
Předpokládejme tedy, že “údajně“ západ, ačkoli není snadné odvodit slovo „Evropa“ ze slova „ereb“. Ale na západ od Egejského moře je jen Itálie a Španělsko. A na mapách 16. století je Evropa zakreslována již téměř v současných hranicích. Ve skutečnosti není důležité, jak to či ono Řekové, nebo dokonce Římané nazvali. Evropané nejsou Řekové. Zde se jedná o různá území a různé epochy. Musí tu existovat někdo jiný, kdo v 15. století přidělil západním územím nové jméno. A ten se k tomu rozhodně nehlásí. Proto jsou vyprávěny příběhy o lascívních býcích a unesených dívkách.
Je zřejmé, že to byla jednotná politická síla, která v 15. století rozšířila svůj vliv na západní území Eurasie natolik, že je sjednotila pod jediným jménem – Evropou. Nehledě na to, že tu bylo mnoho různých států, všechny se ocitly v závislém postavení. Touto silou mohla být pouze katolická církev a ta zachovává mlčení.
Všichni víme, že oficiálním jazykem katolické církve byla původně latina. Kdyby církev dala novému území jméno, bylo by latinské. A co si myslíte, co znamená v latině slovo „eurus“?
To je mnohem bližší než Erebus, jak místně, tak i časově. A co je nejdůležitější, není to jen podobné – je to stejné.
Zbývá zjistit, proč katolíci nazývají západní země východem. Je to velmi jednoduché. Rozšiřování vlivu katolíků v zemích Evropy se odehrálo od západu na východ. A protože proces likvidace védské kultury nebyl rychlý a dosud je stále nedokončený, nové země uchvácené katolíky se ještě dlouho nazývaly východem (v jejich latinském žargonu). To také je onen obrovský prostor, který se dnes nazývá Evropa (Francie, Německo, Polsko, pobaltské země atd.).
A zde je důležité poznamenat, že název Evropa má jasně politický původ.
A nyní Asie. Kde se vzal tento název? VSE uvádí:
Asie (řec. Asía, pravděpodobně od asyrského asu – východ), nejrozsáhlejší část světa (okolo 30 % území), část kontinentu Eurasie.
Opět je tu ono nevědecké “pravděpodobně”. Přitom v řeckém jazyce je slovo východ – Ανατολή (Anatoli). Nač by bylo dobré zavádět cizí označení světové strany?
Úryvky z Wikipedie:
…V období Chettitů se v severozápadní části Malé Asie rozkládalo království Assuva…
…V řeckém eposu je toto království personifikováno v obraze krále Asia, spojence Trójanů…
…V době Herodota bylo označení celé části světa jako Asie všeobecně přijímané.
Assuva a Asia, jak se obecně píše ve všech evropských jazycích, nejsou zrovna moc podobná slova. A také není jasné, čím se král Asia tak proslavil, že podle něj nazvali celou část světa. Takže to nám nic nevysvětlilo, ale římský historik Ammianus Marcellinus psal o jakýchsi Asech-Alanech. A tito Asové žili právě v oné Asii. Navzdory nezdravé preferenci vědecké elity k podivným asyrským slovům je třeba si přiznat, že dnes neexistuje žádná nezpochybnitelná hypotéza. Zůstává tedy zřejmé jen jedno: rozhodně tu nejde o geografii. Asie, to je politický útvar – země Asů. Její hranice nejsou vymezeny moři a horskými pásmy, ale válkami a smlouvami. Znamená to, že název části světa Asie, stejně jako Evropa, mají jasně politický původ.
Teď je nám jasné alespoň něco. Ale zbývá tu zásadní otázka: proč se původní politické rozdělení našeho kontinentu změnilo v tak nepochopitelné geografické a pak z nějakého důvodu zase na historicko-kulturní?
Bylo to nejspíš takhle. Před více jak tisíci lety, s nástupem Noci Svaroga, na západních územích kontinentu probíhal proces postupného ovládnutí a sjednocení území i národů. Když se nedařilo národy donutit „stát v řadě”, byly zcela zničeny. Tak byly vyvražděny milionové rodové svazy Ljutičů a Venedů, kteří obývali všechny západní země. V Evropě v podstatě zůstaly jen podmaněné národy. Byla to genocida podle všech definic. Skutečný masakr. Jakási politická síla, jejíž projevy pozorujeme v konání katolické církve, dělila národy na kousky, rozeštvávala je mezi sebou a oslabovala ve vzájemných svárech. Pak tato stejná síla shromáždila všechny podřízené národy do jediného úderného uskupení a vrhla jej na zničení zbytků. To vše bylo doprovázeno šířením křesťanství.
Poté, co se ona síla na ruinách upevnila, byla potřebná epocha renesance (oživení). Ale oživení své vlastní, nikoli řecké nebo římské kultury, jak to obvykle vysvětlují historikové. Řeckou nebo římskou kulturu mohla Evropa přijmout, zavést, cokoliv, jen ne obnovit.
Tak ohněm a mečem, lží a zradou bylo vryto přímo do živého těla lidu Západu “mírumilovné” katolické náboženství – ideologie – životní styl – zkrátka jiná civilizace. Civilizace otroctví, lži, luxusu a chudoby. Prostředí ideální pro sociální parazity. A nazval je – Evropa (Východní část). Znělo to povýšeně, pohrdavě, stejně jako nacistické „Ostland“ (Východní země).
Není to v podstatě soběstačná civilizace. K udržení života vždy potřebovala další oběti. Když spotřebovali své otroky, šli obsadit sousední národy. A tam byla hojnost – svobodná Asia.
Asie je domovem národů, nositelů prvotní, védské civilizace, kde nikdy nebylo otroctví a bída, kde bylo všechno vytvořeno vlastní prací, kde byla vůle a dovednost oceňována nad zlato. To je civilizace Ásů nebo také asiatů, jak se nyní novátoři snaží změnit a obrátit smysl. Ne čínská, ne mongolská a ne japonská, ale naše.
A v tom je zakopaný pes. Asie vždy aktivně odporovala evropské expanzi. Ve 13. století začistili od postupující otrocké nákazy moskevské knížectví a další území (údajně tatarsko-mongolská invaze). Tehdy byl „Drang nach Osten“ zastaven. Evropské úderné síly skončily pod ledem Čudského jezera.
Již v 17. století však území, která byla dlouho oslabována křesťanstvím, neodolala. Moskevské knížectví a jemu podřízené provincie, začaly být na mapách označovány jako Moskevská Tartárie, nebo prostě Evropa. Fronta války civilizací se posunula na východ. V roce 1720 údajně Tatiščev navrhl vést hranici mezi Evropou a Asií po Uralských horách. Tehdy vznikla politická hranice mezi dvěma SVĚTY.
Tlak na východ však pokračoval. V roce 1775 v důsledku porážky osvobozenecké armády Asie (Velké Tartárie), kterou známe jako „Pugačovské povstání,“ evropská civilizace otroctví a chamtivosti překonala zbytky organizovaného odporu. Poté, co byla urychleně vytyčena okupovaná území, nově vytvořené “Ruské impérium” začalo likvidovat stopy velkého odporu. Bylo to technicky jednoduché: například zachycené dokumenty pugačovského štábu svědčící o skutečné identitě a postavení velitelů armády Tartárie (dekrety, rozkazy, dopisy) byly spolehlivě ukryty před zvědavýma očima. Zbytek pak udělala propaganda.
A. S. Puškin jen díky velké protekci po pouhých 50 letech přístup k těmto dokumentům získal. Jenže tady vyvstává další otázka – co mu vlastně ukázali? Alespoň tedy ty texty, které publikují současní badatelé (už nevím, odkud pocházejí), jsou plné výrazů jako “moji věrní otroci”. Cožpak takhle mohl svůj lid oslovovat člověk, který jim přinášel svobodu a choval se k nim jako rovný k rovným? Přinejmenším originály dokonce ani těch údajně pugačovských dekretů, se mi dosud nepodařilo najít.
Stopy po skutečných událostech byly vyčištěny tak důkladně, že už v 18. století se elita nových generací jako štěňata plazila před “osvícenou Evropou” a opovrhovala špinavým, temným asijským hnojištěm – jak viděli jimi neosvojené Rusko. Avšak stopy velké konfrontace byly příliš pevně zakořeněné i jinde ve světě, zachovány byly v názvech, různých jazycích a na mapách. Jak toto skrýt?
A tehdy přišla na pomoc geografie. Tehdejší evropští geografové byli velmi praktičtí lidé, zainteresovaní ve velké politice. Stěží připomínali Paganela (postava z Verneova románu). Proto lhali snadno a velmi gramotně. Všechno, co dříve dělilo dvě civilizace (armády, státy, smlouvy), zmizelo v nenávratnu. Velcí vojevůdci se stali zarostlými mužiky, říše se změnily v klubko znepřátelených knížátek, velká města v nedávno sroubená strážiště. A v geografii se objevily dvě nové části světa.
Podle záměru autorů padělání byli to nejen Rusové, před kým se mělo skrývat politické pozadí této otázky, ale také před celým světem a především – před Evropany. Ti nesmějí vědět, že mnoho údajně nezávislých evropských států je jen vývěsní tabule. Nesmí se ukázat, že celá Evropa je řízena jednou silou, a nelze dopustit oživení zapomenuté védské tradice. Vždyť dobytí Evropy není konec konců stále ještě dovršeno.
A tam, kde proti sobě stály dvě civilizace, zůstala pouze zeměpisné hranice. Není hlídaná, nejsou tam pohraniční stráže. Jsou tam jen tiché hory, tečou tam řeky a těm je to jedno. Můžete se podívat z hranice Evropy na Asii z jedné strany, pak běžet a podívat se na druhou. Nikdo neřekne slovo. Tak je tomu dnes.
A tak to trvá už staletí a Danilevský je velmi překvapen geografickou nejasností. Přitom mu vůbec nepřijde na mysl zabývat se politickou interpretací jména Eurasie. Ale roky běží a takových Danilevských se objevovalo stále více a více. Univerzální vzdělání je nebezpečné. V budoucnu Fursenko (ministr školství RF 2004 – 2012) takovou věc nedovolí. Geografové v kabinetním prostředí zdegenerovali. Politici je téměř odřízli od původního zdroje. Ztratili vlčí fortel. Obyčejní smrtelníci se s nimi dokonce začali hádat a klást nepříjemné otázky.
Takže došlo k naléhavé potřebě opravit oficiální verzi. A specialisté-lháři nejvyšší kvalifikace začali vrstvit novou vrstvu lží na geografickou hrobku Asie-Tatárie, která tak dostala četné další trhliny. Bylo nutné vymýšlet cokoli, jen ne zásadní politickou konfrontaci mezi oběma civilizacemi. Takže dnes se to točí kolem jakýchsi “historických, dobře zavedených tradic”. Pak si ale uvědomili, že celá historie je vlastně neoddělitelná od politiky a vpustili to celé do kulturního kanálu. A tímto “historicko-kulturním” to dodnes zakrývají.
Při psaní tohoto článku jsem narazil na zajímavý fenomén. Orgány regionů, kterými prochází hranice Evropy a Asie, nevědí, co si s tímto mezníkem počít. Snaží se najít alespoň komerční využití: výlety atd. Ale zdá se, že tu něco nefunguje. Pro lidi to není zajímavé. Pravděpodobně by bylo zajímavější a sdělnější, pokud by se jim řekla pravda, ale vydělávat peníze na krvi a hrdinství předků se nevyplácí.
(myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: Shutterstock)
