Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To zaznělo v jednom rozhovoru s premiérem Babišem. Co je to podle vás za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš?
Je to jeden z nejsilnějších aspektů populismu. Je jen otázka, co bylo v kauzálním cyklu dříve, jestli český národ očekávající péči státu je jako příčina a politici následně reagují sliby, nebo napřed byli populističtí socialističtí politici, kteří si takto národ „vychovali“, protože chtěli mít jistotu zvolení. Navíc Babiš nemá jiný program než sliby. Celá jeho programová vize není nic jiného než slib, co všechno pro občany udělá. Myslí to dobře, chce pro občany pracovat, chce jim ukázat, že má výsledky. Je jasné, že tím může být politicky úspěšný. Tato metoda populismu má jednu velkou nevýhodu. Jakmile to všechno nepůjde tak, jak slíbil, velmi rychle poletí dolů, protože jinou vizi nemá.
Lze podle vás schvalovat jeho záměr razantně zvýšit důchody?
Je sice pravda, že důchodci jsou pozadu s dorovnáváním důchodů v relaci k platům a cenám, takže je to vlastně do nějaké míry správné. Je otázka míry. Samozřejmě že by mělo být nějaké pravidlo, jak důchody zvyšovat, domníval bych se, že by se mělo týkat především zvyšování podle inflace.
Dokáže náš stát pomoci sociálně slabým, důchodcům, postiženým a samoživitelkám?
Pomoci se musí správně, aby to bylo účinné a nebylo to jen vyhazování peněz. Vezměme si obrovský nárůst nájemného. Samozřejmě že potom důchod nestačí. Ale řešit to zvýšením důchodů znamená nacpat peníze do kapsy majitelům bytů, protože ti samozřejmě budou reagovat zvýšením nájmů a důchodci navýšení důchodů dají na nájemné a pak si budou zase stěžovat, že mají málo, a tak donekonečna.
Co na druhé straně zneužívání sociálních dávek „nepřizpůsobivými“?
Tam je zase ten stejný problém. Dostanou příplatek na bydlení a dají ho do kapsy majitelům ubytoven. Ti samozřejmě cenu ubytování patřičně včas zvýší. Sociálně slabí budou zase nadávat na stát, že se o ně nestará.
Co mladé rodiny s dětmi? Mají šanci na slušný život?
Pořád je to o bydlení. Mladé rodiny musejí dostat levné bydlení v místě, kde mají zaměstnání. To je zásadní věc. Jinak dají za nájem to, co vydělají, a rodinu nikdy nezaloží. Nejhorší černou můrou jsou hypotéky a v následku toho exekuce. Nežijeme v jisté době, vzít si hypotéku je riziko. Takové by nemělo pro rodiny existovat. Měly by mít jistotu.
Nejsou tedy namístě silnější prorodinná opatření? Společné zdanění manželů, nižší daně či nižší platby sociálního pojištění pro ty, kdo vychovávají děti?
Samozřejmě by mělo být to, co říkáte, ale to bydlení je opravdu nejdůležitější. Pamatuji si to také ze svého života. Pokud jsme nechtěli být na krku prarodičům v jejich bytě i s našimi dětmi, museli jsme mít oddělené bydlení a dostatečně levné. Tenkrát byl problém ho sehnat, dnes je problém ho zaplatit.
Pokud jde o důchodovou reformu, nepomohla by větší vazba mezi konkrétními rodiči a dětmi? Že by například část z výdělku pracujícího dítěte šla na důchod jeho rodiči. Tím by rodič byl motivován mít více dětí a investovat do jejich vzdělání a výchovy…
To je nápad, který jsem psal už v roce 2002 ve své knize Občanská obroda a později i v poměrně rozšířené knize Návrat k domovu. Navrhoval jsem to do programu v Konzervativní straně. Ale setkal jsem se jen s odmítáním. Málokdo totiž chápe, že procentní část z výdělku dítěte vlastně reprezentuje péči rodičů, protože výdělek je také závislý na vzdělání a schopnostech dítěte, které mohou rodiče výchovou ovlivnit. Rodičům se tedy vrací nejen počet dětí, ale i péče o ně.
Pokud jde o děti, podle expertů na vzdělávání je neučíme to, co je potřeba. Naše školy jsou prý navíc nedostatečně financované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?
Je velice těžké s předstihem zjistit, co je zapotřebí děti učit. Vzdělávání musí být celoživotní. Někdo si myslí, že robotizace přinese zaměstnání na vysoké intelektuální úrovni. Ale poznal jsem, že i automatizace vytvořila pracovní místa jen pro několik odborníků, ale spousta řemeslníků přišla o zaměstnání. Robotizovanou firmu postaví „na klíč“ specializovaná zahraniční firma a podnik potom bude potřebovat jen nějaké hlídače a skladníky. Vysoce kvalifikovaní lidé budou zase jen dělat dealery a nabízet po telefonu pochybné produkty. O budoucnost se velmi obávám. Ti, kteří přijdou o práci, už zaměstnávání ve službách nevstřebá.
Není problémem, že je příliš mnoho vysokých škol a roste kvantita na úkor kvality? Není více potřeba učňovské školství a technické obory?
Existuje přirozený princip: čím více lidí dostane titul, tím více je tento titul znehodnocený. Nejenže je méně výjimečný, ale proto, že inteligence lidí nestoupá a aby velké množství lidí školu dokončilo, musejí se prostě požadavky snížit. Technické obory budou jistě potřebné, ostatně nevím, jaké jiné obory vlastně nějak masivně potřebujeme než technické, zdravotnické a pedagogické. Nevím, proč by se nemohl někdo vyučit technickému oboru ve 40 letech, když to bude potřebné a výhodné. Rekvalifikace není jen naučit se ovládat počítač.
Co otázka indoktrinace dětí ve školách? Řada lidí kritizuje propagaci genderu (tedy teorie, že pohlaví je sociální konstrukt a každý si ho může zvolit bez ohledu na biologické danosti), multikulturalismu, propagaci EU, sexuální výchovu s propagací homosexualismu… Nebyla by namístě více výchova k patriotismu, rodinná výchova či branná výchova? Tedy věci, které utužují loajalitu občanů ke svému státu a posilují jeho stabilitu…
To je mocenský tlak ideologie kosmo-individualismu, vůdčí ideologie EU. To je ideologie, která tu už nějakou dobu působí a má vychovat lidi ke světovému smýšlení, odmítnutí nacionalismu, uznává jen člověka jednotlivce a přiděluje mu práva, která si nezasloužil plněním povinnosti. S tím už přece přišel Havel, to není nic nového! Názvem kosmoindividualismus jsem nahradil rozšířený výraz neomarxismus, aby to bylo přesnější a lépe vyjadřovalo podstatu fenoménu – internacionální přesvědčení na individualistickém základě.
Relativismus je součástí této ideologie, každý je s každým rovný, žádné zásluhy se neuznávají. Jakýkoliv podstatný kolektiv přestává být entitou. Když rodina, obec a národ nic neznamenají, jsou zbytečné také kolektivní ctnosti: sounáležitost, jednota, věrnost, úcta. Rozkládá se i stát, zůstávají jen osobní zájmy. Vše to je jen postupná likvidace západní civilizace, nejenom kulturní, ale i fyzická likvidace lidí, kteří ji sami rádi podstoupí.
Co morálka dětí ve školách? Nevychováváme rozmazlené smrady, kteří se vozí po učitelích a znají jen svá práva, a nikoli povinnosti?
To je v podstatě to, co jsem uvedl shora. Morálka je dodržování řádu společnosti. Řád je potřebný pro funkci společnosti. Pokud není společnost hodnotou, zaniká význam řádu. Když se neuznává existence podstatných kolektivů – rodiny, obce, národa, neuznává se také řád. Pokud se neuznává řád, jeví se jako zbytečné děti k něčemu vychovávat. K čemu? Nic hodnotného není. Vzájemný respekt musí mít nad sebou řád určující, komu respekt a komu despekt. Když není řád, není respekt ani despekt, žijeme v mravním chaosu.
Víme, že je problém s nedostatkem lékařů a sester, případně jiných oborů. Nemělo by platit, že pokud někdo vystuduje za peníze od státu, měl by povinnost pracovat minimálně pět či deset let u nás, než odejde do zahraničí? Případně ti, kteří by chtěli odejít hned, platili by plné školné?
Ukazuje to naprostou neschopnost našeho Parlamentu a zhoubnost levicového rozdávání zdarma, že nebylo zavedeno školné na vysokých školách s možností půjček, které lze potom postupně odpouštět, když absolvent pracuje u nás. Když pracuje v zahraničí, musí potom splátky splácet. To je právě ukázka, jak speciální vůle jednotlivců, kteří chtějí všechno zdarma, je důležitější než společná vůle všech občanů, kteří jsou tímto vlastně okrádáni.
Pokud se na to podíváme obecněji, jak se vlastně máme? Podle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižní. Praha je jedním z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu řada občanů nemá nashromážděné rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Exekuci už má 863 tisíc obyvatel České republiky, což je téměř desetina lidí starších 15 let. Za poslední rok jich přibylo 31 tisíc. Vyplývá to z aktualizované mapy exekucí, kterou sestavilo neziskové sdružení Otevřená společnost. Kolem 151 tisíc lidí má dokonce přes deset exekucí…
Řekl bych, že je to právě ten problém s byty. Mladí lidé si koupí byt na hypotéku, kterou potom nejsou schopni platit, protože jejich příjmy jsou menší, než očekávali. Potom je to otázka nezodpovědnosti. Kupují si věci, které mít nemusejí, na dluh. Je ovšem otázkou těch finančních rezerv, které lidé nemají. Myslím si, že je to trochu nezodpovědnost těchto lidí. Většinu utratí hned po obdržení výplaty. U důchodců je to neschopnost se odstěhovat z drahého bytu ve středu města. Nakonec je to rezignace. Exekuce vznikají z banálního dluhu narůstáním penále. To je nemravné. Takové obrovské penále být nemůže.
Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?
Jsme kolonií Německa, jsme na něm závislí jako na odbytišti a zároveň do něj jde většina dividend. To je opravdu zásadní. Dostat se z toho je možné pouze vývozem hotových výrobků a zajištění trhů ve světě, hlavně v zemích, kde je ještě trh nenasycený. Prezident Zeman dělá dobře, že zajišťuje obchody v jiných zemích, zvláště v těch, které se rychle rozvíjejí. Ještě horší je, že nemáme žádný vlastní obchodní řetězec a velkou banku.
Neměla by být klíčová strategická a síťová odvětví pod kontrolou státu? Již středověký stát si chránil své „regály“…
Síťová odvětví určitě. Taktéž energetika.
Čtyři pětiny bohatství vytvořeného loni ve světě skončily u jednoho procenta nejbohatších lidí planety, zatímco nejchudší polovina lidstva nezískala nic. Upozornila na to nezisková organizace Oxfam, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Neměly by národní státy hájit své občany, střední třídu a malé a střední podniky před nadnárodními korporacemi?
Velké podniky jsou velké proto, že mají soustředěnou výrobu i kapitál, a jsou proto výkonnější a schopnější dodat levnější výrobky. Střední třída by měla stále více být třídou spoluvlastníků, tedy akcionářů a podobně. Malé podnikání je postupně na odpis pro svoji neproduktivitu. Nicméně velké podniky přece mohou být v rukou místních lidí, mít majetek z mnoha vlastníků. Stát by měl malé akcionáře chránit, postupně by měli drobní lidé vykoupit cizí kapitál.
(parlamentnilisty.cz, foto: Shutterstock)
