Podle názoru Swansona, Moskva nemůže nebýt přítelem Ameriky, prostě proto, že je v celé novodobé historii byla smířena s americkou agresi, aniž by na ni odpověděla.
Ocitnuvší se loni v Rusku v květnu, v době, kdy se v jeho rodném městě Charlottesville konalo shromáždění „fašistů“, se americký novinář David Swanson ptal svých ruských přátel, proč radikálové křičeli „Rusko je náš přítel“. Jak autor uvádí ve svém článku pro on-line vydání Foreign Policy Journal, někteří z jeho společníků byli překvapeni, když to uslyšeli: řekli, že jelikož nikdy v Rusku nebylo otroctví, tak nemůže být přítelem lidí, mávájících vlajkou Konfederace. Rusové vnímají tyto lidi jako zastánce otroctví – o to více, že stejná vlajka použita jako protiruský symbol Ukrajinců, vysvětlil novinář čtenářům.
Podle Swansona americká ultrapravice křičící o přátelství s Ruskem jen nepravděpodobně přemýšlela o otroctví nebo nevolnictví – spíše věřila vyfabrikovaným obviněním liberálovů a demokratů proti Moskvě, že pomohla Donaldu Trumpovi stát se prezidentem, a to se jim líbilo. Navíc nacisté pravděpodobně vnímali Rusko jako „bílého” spojence v bílém šovinismu, odtušil novinář.
Jak autor napsal, tezi o tom, že Rusko je skutečně přítelem Spojených států – i když ve zcela jiném smyslu, než si myslí američtí nacisti – se lze pokusit opravdu dokázat.Přičemž sám Swanson si nemyslí ani na okamžik, že ruská vláda je „neposkvrněná“- kromě toho v roce 2015 veřejně odmítl „publikovat pod svým vlastním jménem propagandu“ na základě příkazu ruského ministerstva obrany, a místní média opakovaně vystřihávala z jeho materiálu kritiku Ruska. Nicméně ona teze se opírá o velké věci, které všichni ignorují,vysvětlil novinář.
V roce 1917, kdy USA a Rusko bojovaly v první světové jako spojenci a v Rusku již zuřila občanská válka, Washington sponzoroval kontrarevolucionáře; v roce 1918 poslali Američané vojáky do Murmanska, Arkhangelska a Vladivostoku se snahou svrhnout novou ruskou vládu a vzdaly to až v roce 1920, připomněl Swanson. Málo lidí si to nyní pamatuje v samotných Státech, ale v Rusku nezapomněli, poznamenal.
Hrozba ze strany komunistů jako lidi, kteří „sloužili jako příklad – byť s velkými nedostatky – toho, jak sebrat mamon oligarchům“, byl jedním z faktorů, které určují zahraniční politiku USA v 20tých letech XX. století, a zůstal tak i po mnoho let po skončení druhé světové války, pokračoval novinář. Senátor a budoucí prezident Harry Truman během války plánoval pomoc SSSR v případě, že bude vítězit Německo, a pomáhat Německu, v případě, že bude vítězit SSSR, takže obě strany utrpí obrovské ztráty – a nebyl jediným americkým politikem, který vystupoval za podobnou strategii.
Senátor Robert Taft prohlašoval, že vítězství fašismu by bylo výhodnější, než vítězství komunismu, a tento názor sdíleli i mnozí američtí generálové. Americký byznys pomohl vytvořit nacistické Německo: němečtí nacisté nemohli bez pomoci od IBM, General Motors, Ford, Standard Oil a dalších amerických společností během celé války vytvořit to, co vytvořili, a to nehledě na skutečnost, že Američané odmítli bombardovali továrny vlastních firem v Německu a dokonce jim zaplatili náhradu, pokud jim náhodou způsobili škodu, uvedl autor.
Sovětské síly zvrátily u Moskvy chod války a začaly vyhánět Němce z jejich země ještě předtím, než USA vstoupily do války, a vedení SSSR „přemlouvalo“ Washington k útoku na Německo od západu až do léta roku 1944 – to znamená, dva a půl roku.USA a Británie chtěly, aby „většinu zabíjení a smrti vzali na sebe Rusové“ – jak se skutečně i stalo – ale nechtěly, aby Sovětský svaz podepsal novou smlouvu s Německem nebo osobně nad ním převzal kontrolu, a proto souhlasily, že každá poražená země se bude muset vzdát spojencům. V Moskvě neměli námitky, zdůraznil autor.
Nicméně, po válce se Spojené státy a Británie zcela odřízly Itálii, Řecko, Francii a další země od sovětské sféry vlivu – zakázaly komunistické hnutí a strany, umlčovaly levicové odpůrce nacistů a znovu dosazovaly pravicové vlády, což například Italové nazývali „fašismem bez Mussoliniho“ , poukázal článek. Spojené státy také „zapomněly” své špióny a teroristy na území různých evropských států, kteří měli bojovat proti komunistickému vlivu, napsal Swanson.
Bombardování Drážďan americkými a britskými silami, který původně plánovaly uspořádat první den jaltské konference mezi Rooseveltem, Churchillem a Stalinem, setřelo město z povrchu země, zničilo její architekturu a civilisty – a zdá se, že tato operace byla „aktem zastrašování“ zaměřené konkrétně na Moskvu, míní autor. Mezitím USA vytvořily a shodily na Japonsko jaderné bomby, a rozhodnutí bylo přijato větší části proto, aby se Japonsko vzdalo jen Spojeným státům bez SSSR, stejně jako opět vyhrůžka Moskvě, je přesvědčen novinář.
Bezprostředně po kapitulaci Německa, Churchill navrhl použít nacistickou armádu k celkovému útoku na Sovětský svaz – na zemi, která právě vynaložila většinu úsilí na vítězství nad nacismem, připomněl novinář. Tento návrh nebyl spontánní: USA dříve již dohodly kapitulaci jednotlivých německých jednotek, držely vojáky v bojové pohotovosti a vyzvídaly u německých generálů příčiny jejich porážky v boji proti Sovětskému svazu. Za brzký útok na Sovětský svaz se postavil americký generál George Patton, stejně jako Hitlerův nástupce německý admirál Karl Dönitz, americký diplomat a špion Allen Dulles a Úřad strategických služeb – předchůdce CIA, poznamenal autor. Podle Swansona, Dulles uzavřel mír s Německem v Itálii, aby odřízl zemi od Moskvy, a okamžitě začal sabotovat demokratická hnutí v Evropě a vracet k moci bývalé německé nacisty, a i jejich zapojení do plánování války proti Sovětskému svazu.
K válce nakonec došlo, ale ukázalo se, že je studená. Spojené státy aktivně usilovaly o to, aby se západoněmecké společnosti rychle zotavily, ale nepodléhaly odškodnění Sovětskému svazu. Ačkoli Sovětský svaz byl připraven k odchodu ze zemí jako Finsko, vzhledem k potřebě nárazníkového státu mezi jejich vlastním územím a Evropou – což jen zesílilo jako eskalace studené války – ho donutilo, aby zůstal (do roku 1955 – pozn.red.).
Během studené války byly jedním z hlavních zdrojů příjmů pro americké zbrojaře a filmový průmysl lži o sovětské hrozbě, převaze Sovětského svazu v jaderném arzenálu a „ruské tanky v Koreji“ – a pro řadu dalších oblastí se tato lež změnila na hrozbu války, uvedl novinář. Spojené státy zatáhly Moskvu do afghánské války a ozbrojily její protivníky. Washington se pravidelně bránil jadernému odzbrojování, návrhům často z iniciativy Sovětského svazu a diplomatickému urovnání sporných otázek: když se zdálo, že by Eisenhower a Chruščov asi měli mluvit o mírovém soužití, byl nad SSSR sestřelen americký špionážní letoun spolu, jak se ukázalo, s přebvěhlíkem do SSSR. Když se myšlenka na mír objevila u Johna F. Kennedyho, byl zabit a vrah byl stejný americký přeběhlík – Lee Harvey Oswald, zdůraznil Swanson.
Po sjednocení Německa Spojené státy a její spojenci slíbili Moskvě, že se NATO nebude rozšiřovat – ale aliance se rychle posunula na východ. Mezitím se Washington otevřeně chlubil, že zasáhl do voleb v Rusku a zajistil zkorumpovaný kapitalistický režim v čele s jeho chráněncem Borisem Jelcinem. NATO se změnilo na „agresivního útočníka ozbrojených konfliktů na celém světě“ a již dosáhlo až k ruské hranici a USA začaly zde umísťovat své rakety, rozhořčil se autor. Žádosti Moskvy vstoupit do NATO a Evropského společenství států byly Západem jednoduše ignorovány: bylo rozhodnuto ponechat Rusko v pozici hlavního nepřítele, a to i při absenci komunismu, a i když nepředstavuje žádnou hrozbu a nemělo nepřátelské činy, poukázal novinář. Když Rusko darovalo Spojeným státům památník obětem útoků z 11. září 2001, USA ho praticky „ukryly“, a americká média o tom informovala tak málo, že většina lidí ani neví o jeho existenci anebo to považují za falešný příběh.
Když Rusko navrhlo uzavřít smlouvy o vesmírných zbraních, aktivitách v kybernetickém prostoru nebo jaderných raketách, Spojené státy vždy takové kroky odmítly, poukázal Swanson. Skutečnosti, že Rusko podpořilo dohodu s Íránem, nikdo prostě nevěnoval pozornost. Obama a Trump vyhnali ruské diplomaty. Obama také přispěl k převratu na Ukrajině a Trump začal dodávat zbraně nové vládě této země, ve které působí nacisté. Obama se snažil dosáhnout svržení syrského prezidenta, a Trump rozšířil rozsah amerických vzdušných útoků na zemi, což má za následek i zranění ruských vojáků. A konečně, Trump obviňuje Rusko – „jedinou ze spojeneckých zemí, která až dodnes neokupuje Německo“ – že převzalo kontrolu nad Berlínem ve snaze zabránit Moskvě prodat svůj zemní plyn, vyčíslil autor.
Rusko je obviněno a v dostatečném předstihu před poskytnutím důkazů, je vino tím, že sestřelilo civilní letadlo, „agresivně“ létá v blízkosti letadel USA nedaleko svých hranic, že „dobylo“ Krym lidovým hlasováním, otrávilo lidi v Anglii, k smrti umučilo muže ve vězení, a, samozřejmě, se „vloupalo“ do amerických voleb – které, i kdyby byly předložeby nějaké důkazy, budou ještě mnohem méně závažnější věcí – to, co dělají Spojené státy, Izrael, a to, co dělají USA v mnoha dalších zemí, napsal novinář. A když všechna tato obvinění zazní, lze často slyšet jak nazývají Rusy „komoušemi“, ačkoliv byl komunismus již dávno poražen, poznamenal autor.
„Takže, jak to všechno souvisí s tím, že je Rusko náš přítel, ptáte se? Prostě: všechno to svinstvo by nikdo netoleroval, kromě přítele,” dodal David Swanson.
(prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)
