Podle novináře, po rozpadu SSSR příznivci demokracii západního střihu došli k přesvědčení, že neexistuje alternativa k tomuto systému, což vedlo k tomu, že se pokouší o jeho export, bez ohledu na tradice a kulturu jiných zemí.
Ve svých pamětech napsal finský diplomat Max Jakobson, že v polovině sedmdesátých let většina finských firemních šéfů věřila, že jejich země se pohybuje směrem k socialistické formaci společnosti. Studie o této problematice uskutečnilo finské Centrum pro ekonomický výzkum EVA a sám Jacobson se stal jeho prvním vedoucím, napsal Geo Stenius.
Zdá se, že za socialismu podnikatelé považovali pokročilejší fázi švédské sociální demokracie a ne takzvaný reálný socialismus sovětského bloku. „Ale v této souvislosti je zajímavé, jak velký strach ze „socialistického” Finska přispěl k úspěchu na trhu práce a v oblasti sociální politiky. Kdyby se manažeři podniků skutečně báli změnit systém, lze předpokládat, že by považovali za moudré alespoň uspokojit požadavky umírněných sil z opačného tábora,” uvedl novinář.
Nicméně o patnáct let později se Sovětský svaz a „reálný socialismus” ponořily do zapomnění. Bez podrobností této události lze říci, že nejnegativnější důsledek pádu SSSR spočíval v tom, že převládání pojmu kapitalismus jako převládajícího systému získalo ohrožující měřítko.
Zatímco v 70. letech bylo Finsko charakterizováno jistým dialogem protikladných systémů společnosti, nyní žijeme ve světě, kde se jeden systém domnívá, že nejenže zvítězil, ale také dokázal, že je nadřazen všem ostatním, poznamenal autor.
Vzhledem k tomu, že na horizontu nejsou viditelné žádné alternativní formy organizace společnosti, tento převládající systém má svobodu ve všech směrech. „Často nevykazuje žádný respekt vůči jiným kulturám, hodnotám a tradicím. Úspěchy naší západní demokracie v oblasti rovnosti, sociální politiky a dodržování zákonů a práva mohou být záviděny. Ale demokracie nemůže být bezděčně vyvážena a pokud je to možné, měla by projevit úctu k jiné mentalitě, základům, tradicím a kultuře,“ zdůraznil Stenius.
V této situaci existuje i jiný, ne okamžitě zřejmý aspekt. Všichni, kteří zpívají chválu na kapitalismus a demokracii, nejsou modroocí romantici bez nejmenšího pojmu o zákonitostech v politice velkých mocností. „Spoléhat se na nějakou formu morálního imperativu ve věci demokracie a lidských práv je prostě přínosná, pokud jde o zachování nebo posilování svých strategických a ekonomických pozic ve světě,” vysvětlil Stenius.
Například když prezident Trump vyžaduje, aby ostatní členové NATO zvýšili výdaje na obranu, může se položit jednoduchá otázka: proč? „Nikdo vážně nevěří, že Rusko má v úmyslu dobýt pobaltské státy nebo že NATO může napadnout Rusko,” poukázal autor.
Tímto způsobem se však zachovává pocit nejistoty a tato nejistota je mimo jiné přínosná pro zájmy tzv. vojensko-průmyslového komplexu. „Možná je pro tento kontext vhodná také stará, ze 70. let, populární marxistická terminologie,” uzavřel Geo Stenius.
(prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)
