Je příznačné, že tomuto jen těžko uvěřitelnému prohlášení Merkelové sekundoval francouzský prezident Macron. Merkelová a Macron – dvě vůdčí osobnosti dvou dominantních států EU. Děsivá představa.
Není ale ani tak důležité, kde a v jaké souvislosti tuto strašlivou větu pronesla. Podstatné je, že ji vůbec pronesla. Navíc v listopadu 2018, necelý měsíc poté, co jsme 28. října oslavili sté výročí vzniku samostatného státu.
Pronesla ji německá kancléřka, vrcholná představitelka státu, který se zapsal do novodobých dějin Evropy tím nejčernějším písmem. Státu, který má nemalou zásluhu na vypuknutí První světové války. Státu, jehož armáda provedla v dubnu 1915 u Yper útok chlórem, jenž je považován za počátek moderní chemické války. Státu, který v dubnu 1917 v zapečetěném vlaku „propašoval“ ze Švýcarska do Petrohradu Vladimíra Iljiče Lenina, vůdce malé extremistické strany – bolševiků. Němci věřili, že by to mohlo pomoci jejich válečnému úsilí. Přitom věděli, že Lenin bude usilovat o světovou revoluci, která by se mohla z Ruska rozšířit i do Německa. Přesto to riskovali. Výsledek jejich snažení v podobě nepředstavitelného lidského strádání a desítek milionů mrtvých je dostatečně znám.
Větu pronesla představitelka Německa, státu, který pod vedení nacionálních socialistů s Adolfem Hitlerem v čele „podvedl“ v Mnichově evropské mocnosti, rozbil a obsadil mladý a přes všechny problémy samostatný stát Čechů a Slováků a neváhal rozpoutat další celosvětové válečné šílenství, které bylo ještě krutější a ničivější než to první. Státu, jenž neváhal dovést dějinnou nenávist k Židům k hrůzné dokonalosti nejen v osvětimských pecích. Státu, jehož justice teprve v těchto dnech „nachází cestu“ k některým více než devadesátiletým válečným zločincům.
Německá kancléřka, která před třemi lety svými nezodpovědnými výroky uvolnila stavidla masové migraci a již tímto šíleným činem předznamenala tragickou budoucnost Evropy.
Mnohý čtenář jistě namítne, že kancléřka Merkelová za to všechno přece nemůže. Vždyť je ročník 1954. Ale je současnou představitelkou Německa. A současné Německo je nástupnickým státem toho Německa, které toto vše způsobilo. A tak by paní kancléřce slušelo alespoň trochu pokory. Ale to ne. Ve své aroganci se pravděpodobně domnívá, že Německo se ze všeho toho, co způsobilo, natolik poučilo, že má jakési morální právo kázat ostatním o demokracii, svobodě, humanitě a solidaritě. Ale to je kardinální omyl.
V preambuli Ústavy České Republiky se píše:
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.
A v čl. 1 (1)
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Uvědomuje si vůbec kancléřka Merkelová, jakou šílenou nehoráznost vyslovila? Uvědomuje si, že její prohlášení jde proti Ústavě České republiky, v níž je naše svrchovanost nebo chcete-li suverenita zakotvena? Uvědomuje si, že tím podkopává náš ústavní pořádek? Nebo se snad domnívá, možná na základě informací německých tajných služeb, že v našich zákonodárných sborech je tolik příslušníků páté kolony Bruselu (de facto) Berlína, že by protlačila tak zásadní změnu ústavního zákona?
Tady už se nemůžeme spoléhat na mezinárodní instituce, zejména ne na ty evropské. Tady se musíme spoléhat jen sami na sebe.
Co na to říkají odborníci na mezinárodní právo? Co na to říkají naše jindy tak agilní orgány činné v trestním řízení? Cožpak by se nenašel paragraf na veřejné vyzývání k podkopávání ústavy a suverenity cizího státu? K vydání mezinárodního zatykače by pak už byl jen krůček.
(euportal.cz, foto: Pixabay)
