Žádal o zahájení tzv. procedury „trojky“ pro Itálii? A jak s tím souvisí konflikt v novinách Corriere della Sera? O tom píše Sputnik Italia.
Soros se pokoušel zahájit tzv. proceduru „trojky” pro Itálii již několikrát (odkaz 1, odkaz 2, odkaz 3). Jak se tedy stalo, že jeho fond Open Society Foundation platí velkému počtu novinářů a influencerů, kteří ho (proč vlastně?) stále nazývají „dárcem” a „spontánně” podporují všechny jeho kampaně, migrační a rusofobskou činnost spojenou, tak či jinak, s barevnými revolucemi?
To jsou příliš naivní otázky: Ten, kdo chce, pochopí všechno z jednoho odstavce. Ostatní jsou pak sami částí problému a, samozřejmě, že je jedním příspěvkem nepřesvědčíte. Jenže fakta jsou fakta. I když je dané téma velmi známé, v médiích (mám na mysli mainstream, v jiných médiích se o tom jen mluví) je představeno jen málo a neochotně.
Dokonce novináři, kteří nedostávají od magnáta žádné „milodary”, nejsou na toto téma schopni něco říci, anebo to raději nedělají. A právě proto došlo k případu Ivo Caizzi — Luciano Fontana — Federico Fubini. Ten se zřejmě stane klasikou v kronice italské žurnalistiky, který ukáže, jak uvnitř mainstreamu probíhá boj o novinářskou nezávislost.
Co se vlastně stalo? Caizzi, zvláštní zpravodaj novin Corriere della Sera v Bruselu, si všiml, že tu něco nehraje, když jeho vlastní šéfredaktor začal publikovat v novinách obrovské titulky o téměř nevyhnutelných sankcích proti Itálii za porušení zákonů EU o rozpočtu. Znepokojil ho také počet příspěvků redaktora Federica Fubiniho, v nichž předpovídal nevyhnutelnost protiitalských sankcí, zatímco samotný Caizzi viděl, že si Brusel přeje dialog s římskou vládou.
A jednoho krásného dne (před několika dny) ztratil Caizzi trpělivost a napsal otevřený dopis vlastní redakci, v němž požádal o odpověď na řadu závažných otázek v zájmu Corriere della Sera, novinářů a čtenářů. Podle něj by měl šéfredaktor v zájmu Corriere, novinářů a čtenářů vysvětlit následující:
a) Bylo chování šéfredaktora Fontany korektní?
b) Jak je možné, že je na první stránce Corriere „zpráva, která neexistuje”? (Má se na mysli zpráva z 1. listopadu 2018 o budoucím sankčním řízení proti Itálii, která byla později vyvrácena, pozn. red.)
c) Nemá snad šéfredaktor vyslovovat svůj postoj pouze v redakčních a autorských článcích, a rovněž v komentářích?
d) Nemyslí si šéfredaktor, že „zprávy” s prohlášeními o nevyhnutelnosti sankcí a údajně neexistujícím dialogu mezi Itálií a EU mohly ovlivnit, byť jen nepatrně a nepřímo, finanční trhy? Což přišlo vhod velkým spekulantům, kteří v těchto dnech vsadili obrovské částky na destabilizaci Itálie (a také pád burzy a růst spreadů na italské státní cenné papíry). (odkaz 1, odkaž 2, odkaz 3)
e) Neměl by se šéfredaktor více zajímat o důvěryhodnost toho, co publikuje Corriere, aby nepřišel o čtenáře (podle údajů Ads tisk novin pod vedením Fontany poklesl o 120 tisíc výtisků)
f) Můžeme doufat, že se v roce 2019 vrátí Corriere ke svému sloganu „Poskytovat nezávislé a kvalitní informace, které zajistí maximální důvěryhodnost zpráv od první až do poslední stránky”?
Poznamenáme dvě závažné věci. Dokonce ani vzdorovitý Caizzi se neodvážil ve svém otevřeném dopise zdůraznit dva „nevýznamné” body, kterých si je moc dobře vědom:
1. Soros měl v Bruselu neveřejnou schůzku s Franciscem Cornelisem Gerardem Maria Timmermansem, pro přátele a líné novináře zkrátka s „Fransem.” Osmaosmdesátiletý Soros ale není člověkem, který by se mohl jen tak vydat na turistický výlet do Bruselu. Pokud s někým hovoří, znamená to, že se chce na něco zeptat či chce něco nabídnout.
A pan Frans Timmermans není jen tak „někdo.” Je «spitzenkandidat», kandidát na prezidenta Eurokomise v případě vítězství socialistů a demokratů ve volbách do Europarlamentu. O čem mluvili? O maličkostech. Soros, prý, požádal Timmermanse, aby podnikl opatření, díky kterým by komise zamítla italský daňový manévr. Pak by totiž bylo možné provést v Itálii „trojku”. Soros prakticky požádal náměstka Junckera, a snad také „budoucího Junckera”, aby z Itálie udělal stejného rukojmího EU, jako je Řecko. Italské noviny se tak staly pátým pilířem, který připravuje trhy zevnitř na budoucí spekulace.
2. Novinář Federico Fubini, kterému Fontana svěřil psaní „opatrných a objektivních” příspěvků na téma možných sankcí proti Itálii, je členem Evropské poradní komise Sorosova fondu Open Society, a také je členem pracovní skupiny Eurokomise proti tzv. fake news. Fubini je dále novinářem, který dává svým příspěvkům titulky jako „Putinovo Rusko, křehká supervelmoc: Zbraně a energetiku má, ale životní podmínky se zhoršují”. Přičemž myšlenkou sestavení pracovní skupiny proti fake news (jeden by se z toho zbláznil) se na internetu zabývají seriózní analytici, které nikdo neplatí.
Stále ještě věříte v existenci EU, která bojuje s fake news, když sama tyto zprávy vytváří? Věříte v nestrannost informací, které jsou zveřejňovány díky „milodarům velkorysých a nezaujatých dárců”? A nebudete náhodou obviněni ze spiknutí, pokud budete mít malé podezření, že se za systémem dárcovství něco skrývá?
Drahý čtenáři, jedinou šancí je si uvědomit, co se děje, a to na základě vlastní analýzy. Pochybujte a všechno si ověřujte, jinak nikdy nepochopíte, kdo před vámi stojí — může to být troll, agent Kremlu, Open Society, Aspen Institute, Bilderbergu, Atlantic Council, CIA, Mossadu, FSB či trojský kůň atd. Nikdy nikomu nevěřte! Dokonce ani tomu, kdo vás k tomu vyzývá!
(zdroj: euportal.cz, foto: archiv)
