Proč USA zorganizovaly a podpořily pokus o státní převrat ve Venezuele? Ve zpravodajských kanálech zaznívá mnoho verzí, proto je třeba vzít vše popořádku.
Nejprve je třeba říci, že Washington je skutečně přímým organizátorem toho, co se děje v Caracasu. Jen díky tomu se pětatřicátník Juan Guaidó mohl stát předsedou Národního shromáždění Venezuely a prohlásit se za prezidenta země.
Intervence v zájmu USA
Po mnoho let byla venezuelská společnost rozdělena na dvě části (60% a 40%), přičemž 60% podporovalo předchozího prezidenta Huga Cháveze a jeho nástupce Nicolase Maduru. V posledních prezidentských volbách 20. května 2018 volilo Maduru 68% voličů. Zbývajících 32% je nyní aktivně zneužíváno vnějšími silami za účelem svržení nepohodlného režim.V roce 2002 se ve Venezuele uskutečnil státní převrat, během něhož byl zatčen Hugo Chávez. USA tehdy také narychlo uznaly samozvaného prezidenta Pedra Carmona Estanga. Lidé však vyšli do ulic, osvobodili Huga Cháveze a Washingtonem dosazená „hlava státu“ uprchla do Kolumbie.
Vraťme se ale k současnému pokusu o převrat. Za stejného poměru „60% ku 40%“ vyhrál 20. května 2018 prezidentské volby Maduro. Opozice s tím jaksi nesouhlasila. Takže nakonec po sérii demonstrací, nepořádků a dokonce po zmařeném pokusu o vojenskou vzpouru Maduro v srpnu 2018 rozpustil Národní shromáždění ovládané opozicí. Namísto něho vytvořil nový parlament – Národní ústavní shromáždění ovládané Madurovými stoupenci. Právě tuto skutečnost využívají USA jako propagandistický důvod pro své intervence do venezuelské krize.
Podobně Boris Jelcin v Ruské federaci roku 1993 namísto Nejvyšší rady založil Státní dumu. Tak byl rovněž namísto jednoho parlamentu vytvořen jiný, a jak víme, Washington zůstal v naprostém klidu. Srovnání s realitou Ruska v devadesátých letech nám pomáhá pochopit, že Američané nevybírají strany konfliktu na základě nějakých principů, ale pouze na základě svých vlastních zájmů.
Skutečný sled událostí
A teď k podstatě venezuelské krize. 5. ledna 2019 bylo jakoby rozpuštěno nové venezuelské Národní ústavní shromáždění. A sešlo se původní Národní shromáždění (je v tom trochu zmatek) a zvolilo si za svého předsedu Juana Guaidóa. Ten podle západního tisku krátce před tím navštívil USA. Pouhých 18 dní po svém „zvolení“ Juan Guaidó coby zcela neznámá osoba sám sebe prohlásil za prezidenta Venezuely. A po 40 minutách byl uznán Spojenými státy jako legitimní autorita státu.
V předvečer těchto událostí, 22. ledna, americký viceprezident Michael Pence vyzval Venezuelany, aby vyšli do ulic protestovat, a slíbili jim podporu. Bezprostředně poté, co Washington uznal Juana Guaidóa jako „legitimní hlavu Venezuely“, následovala stejná uznání od amerických satelitů.
Důležitá okolnost: v globálním informačním poli byla zpráva předložena tak, že předseda venezuelského parlamentu se prohlásil prozatímním prezidentem.
Prostý fakt, že Juan Guaidó je předsedou parlamentu sotva dva týdny a přitom samotný parlament byl rozpuštěn před 5 měsíci, světová média svorně přešla mlčením.
USA pod Damoklovým mečem
Nastal čas uvést všechny důvody, které vedly Spojené státy k tomu, aby naplánovaly převrat ve Venezuele a předvedly světu další diplomatickou svévoli a politický marasmus. (Venezuelská krize již obohatila historii diplomacie o dvě nové skutečnosti: evropské ultimátum, podle něhož EU uzná samozvanou vládu, pokud nebudou do osmi dnů ve Venezuele vyhlášeny předčasné volby, a odmítnutí amerických diplomatů opustit zemi po vypovězení diplomatických vztahů s USA ze strany Venezuely.)
Pět důvodů, proč se tak stalo:
1. Venezuela má největší známé zásoby ropy na světě. Dosažením kontroly nad Venezuelou získají Američané garantovanou dlouhodobou páku pro manipulaci s cenami ropy. Se Saúdskou Arábií a s Venezuelou na své straně bude Washington schopen stlačit cenu ropy a vytvořit tak ještě větší potíže Rusku. Máme tu víceúčelový proces: nátlakem na Venezuelu vzniká nástroj pro zadržování Ruska, zadržováním Ruska vzniká předpoklad pro válku s Čínou.
2. Venezuela aktivně rozvíjela spolupráci s Ruskem, což znamenalo nebezpečí, i když hypotetické, vybudování ruských vojenských základen ve Venezuele. A to je nepřijatelné z pohledu Monroeovy doktríny (základ amerického politického myšlení, podle něhož vojenská přítomnost evropských států na území států obou amerických kontinentů znamená nepřátelský akt vůči USA), která chápe celý americký kontinent za výhradní zónou vlivu USA.
3. V únoru 2018 začala Venezuela vydávat kryptoměnu nazvanou „Petro“. A její rozjezd byl velmi kurážný, protože venezuelská kryptoměna byla jako jediná měna svého druhu zajištěna reálnými aktivy (ropou).
Důležitá poznámka: moc Spojených států amerických spočívá na monopolní emisi světové měny – dolaru. Ten není zajištěn vůbec ničím a stojí pouze na víře investorů, publikacích „nezávislých médií“ a síle amerického vojenského kombajnu. A to je celý jeho „zprostředkovaný obsah“. V přímém smyslu nemá dolar žádné krytí a není ničím podložen. Dopustit emisi kryptoměny podložené reálnými aktivy by bylo pro USA mnohem horší, než ruská vojenská základna v Jižní Americe.
4. Pro dominující světovou mocnost je „přidušení“ kohokoli, kdo se jí staví na odpor, otázka principu. Proto Washington tak „zaníceně spílá“ na Írán, Venezuelu a donedávna i na Sýrii.
5. Podle pravidel „civilizovaného světa“ mají divoši a domorodci darovat reálné hodnoty výměnou za korálky. Další možnost, jak se zmocnit cenností, je jejich „ochranná úschova“. Čili zlato divochům a domorodcům se odebere a odveze do vlastní úschovy. Ale co dělat, když ti přidrzlí barbaři budou chtít své cennosti zpět? V samotných USA vyhubili téměř všechny indiány, aby nikoho ani nenapadlo něco takového požadovat. Aby Venezuela nemohla dostat své zlato z anglické banky, někdo vymyslel velmi elegantní scénář.
Jak připravit Venezuelu o zlato
Celý rok 2018 západní informační média omílala, že Venezuela požaduje, aby jí Britové vrátili 15 tun zlata. Současně se k tomu tatáž média stavěla odmítavě s otázkou, na co asi bude toto zlato použito. Ovšem v takovéto situaci nelze donekonečna opakovat stejnou otázky a předstírat, že na ni neexistuje uspokojivá odpověď.
Sledujte ten kouzelnický trik:
Vyberete neznámého ctižádostivce a dosadíte ho do čela neexistujícího parlamentu. Poté ho přimějete, aby za půldruhého týdne přikročil k uzurpaci moci – pouze tak lze totiž v jazyce trestního práva nazvat prohlášení sama sebe za prezidenta. Následně ho uznáte za legitimní hlavu státu a ta vás požádá, abyste Venezuele nedávali žádné zlato. A je dokonáno.
Potom už ani nebude příliš záležet na tom, zda bude státní převrat dotažen do konce či ne. I když důležité to samozřejmě je, ale pouze z hlediska prvních čtyř bodů uvedených výše. Ale pro zadržení cizího zlata to vyjde nastejno. Posuďte sami: pokud bude převrat úspěšný, pak nová loutková vláda Venezuely samozřejmě nebude požadovat zlato zpět. Pokud se převrat nepodaří, zlato stejně nevydáte, protože prezident Maduro je teď pro vás neřádný prezident zosobňující krvavý režim atd.
Jistě by se daly najít ještě další důvody, proč USA potřebují uspořádat státní převrat ve Venezuele, ale ty hlavní jsme podle mého názoru vyložili.
(zdroj: euportal.cz, foto: archiv)
