Svědčí o tom záznamy ze saské strany Krušných hor, podle kterých zde mělo být saskými kurfiřty v letech 1611–1717 uloveno 7000 vlků. Ulovené vlky připomínají četné archivní prameny i takzvaná Vlčí deska u zaniklé osady Zadní Doubice, podle které tu lesník Grohmann v roce 1640 „dva vlky skolil“. Dokladem intenzivního pronásledování je rovněž množství záznamů o vlčích jamách. Poslední vlk padl u České Kamenice roku 1756. Následné ale zde byli vlci zaznamenány v novodobé historii. Zdejší populace ale musí čelit mnohým interakcím. Nejvíc ze strany člověka. Svědčí o tom i čerstvý nález mrtvé samice vlka.
Tu srazilo auto u České Kamemnice na Děčínsku a to na rozhraní dvou stálých výskytů vlků mezi národním parkem České Švýcarsko a chráněnou krajinnou oblastí Lužické hory. Zvíře mohlo trpět prašivinou, která je přenosná na člověka. Nalezena byla v úterý ráno u silnice. Kvůli podezření na prašivinu provedou odborníci pitvu zvířete a genetickou analýzu. Prašivina se u některých vlků objevila v sousedním Sasku. Zvíře skončilo na Státním veterinárním ústavu v Praze, kde ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity bude pitva. Zdrojem nákazy prašivinou mohou být lišky či kopytníci, kteří tímto onemocněním běžně trpí. Výsledky genetické analýzy by měly pomoci určit, odkud přesně vlčice přišla.
O vlcích v celé oblasti je podle vědců k dispozici řada údajů, a to mimo jiné díky kontaktům s německými ochranáři. Vlci s prašivinou se podle odborníků pochybují během dne méně než zdraví jedinci. Prašivina je v přírodě běžné onemocnění psovitých šelem. Čeští výzkumníci zabývající se vlky jsou v kontaktu se svými kolegy v sousedním Německu, odkud vlci na české území přišli. Díky tomu mají na české straně hranice dostatek informací a mohou sdílet i zkušenosti. Vědí tak, že případné onemocnění vlka prašivinou nijak nezmění jeho chování vůči člověku. Tedy že je i nadále plachý a kontaktu s člověkem se spíše vyhýbá.
(SCa, ceskoaktualne.cz, foto: AP)
