Byli to pěkní „chlapáci“, žádný maltézák nebo foxteriér, podle paleontologických nálezů nejmenší z nich měli velikosti současných německých ovčáků. Našim předkům byli velmi užitečnými pomocníky při lovu a možná i v boji.
Nicméně už tehdy se začalo rodit ono zvláštní pouto mezi lidmi a psy, kdy se ze psů stali nejen pomocníci, ale také přátelé. Psi doprovázeli jak naše přímé předky, pralidi druhu Homo sapiens, tak naše „bratrance“ neandrtálce. Obě skupiny komunikovaly se psy stejně, důkazy o úctě a lásce k psímu plemeni nacházíme na archeologických nalezištích obou kultur. Nicméně neandrtálci někde „udělali“ komunikační chybu a nevyužili veškerý potenciál, které jim partnerství se psy přinášelo.
Domnívají se tak alespoň vědci, kteří jsou přesvědčeni, že vztah mezi psy a lidmi napomohl mimo jiné tomu, že nakonec druh Homo sapiens vytlačil neandrtálce a uspíšil rychlost jejich odchodu z historické scény.
Člověk homo sapiens prý dokázal rozvinout komunikaci se psi na úrovni, jakou známe my dnes (i když jim asi nemohl nakupovat na internetu dobroty a luxusní obojky). Pochopil, že pes je výjimečný tvor, žádné „hloupé zvíře“. Vzájemná úzká spolupráce zvýšila po několika tisíciletích i inteligenci našich pravěkých pradědečků a prababiček, a ti pak prokázali svou intelektuální převahu nad neandrtálskými příbuznými.
Teorie je to sice trochu přitažená za vlasy, nicméně snad každý majitel psa vám potvrdí, že bez svého čtyřnohého přítele by byl jen polovičním člověkem.
(zdroj: procproto.cz, foto: Pixabay)
