Napsali to ve svém článku pro New York Times filozof Michaël Foessel a sociolog Étienne Ollion.
Podle jejich názoru dráždí Francouze velkorysost, s níž nejbohatší obyvatelé Francie a státní instituce darují své finanční prostředky na rekonstrukci chrámu, zatímco neměli dost peněz na uspokojení potřeb lidí.
Podle historika středověku Georgesa Dubyho je jednou z nezcizitelných vlastností historické události vlna odrazů, která odhaluje problémy, o kterých se dříve rozhodlo mlčet. Požár v katedrále Notre Dame je právě takovou historickou událostí naší doby, napsali ve svém článku pro New York Times filozof Michaël Foessel a sociolog Étienne Ollion.
V pondělí večer – ještě před tím, než byl oheň pohazen, a mnozí stále přemýšleli, zda dvě věže katedrály vydrží nápor ohně, se incident již stal symbolem – a ne jedním.
Někteří rychle dospěli k závěru, že požár v Notre Dame je zlověstným znamením úpadku Francie. Někteří ekologové využili této příležitosti, aby povzbudili politiky k práci na záchraně planety. Co se týče francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, slavnostně prohlásil: „Včera večer v Paříži jsme viděli naši schopnost se mobilizovat a sjednotit se, abychom to překonali“.
Francouzský vůdce vysoce oceňující hrdinství hasičů dodal: „Stát a úřady jsou často kritizovány. V takových chvílích však všichni lidé vědí, jak se organizovat. “
Zdálo by se, že spálená katedrála se stala symbolem spojujícím rozdělenou zemi; příležitost, jak to Macron uvedl, „znovu získat nit francouzského národního projektu“.
„Ale jak bylo možné nevšimnout si těchto výmluvných prohlášení, že tento požár byl zastíněn jiným – pomalejším, ale rozsáhlejším, který už několik měsíců hoří a jehož jazyky někdy doslova olyzují auta a módní pařížské restaurace? Od listopadu se takzvané „žluté vesty“ vystupují po celé zemi proti rostoucí nerovnosti, klesající kvalitě života a argumentují tím, že francouzská demokracie dostatečně neodráží jejich zájmy,“ připomněli Foessel a Ollion.
Příběh má svoji ironii. Nejznámější architektonická památka Francie shořela právě tehdy, kdy měl Macron apelovat na lidi a vysvětlit jim, jak vláda tento sociální požár uhasí. Jeho projev musel být odložen – což je pochopitelné – a na několik hodin byla veškerá pozornost Francie přitahována do historického centra Paříže.
Historie však bývá i krutá. Veřejnost měla k dispozici pouze zlomek informací o vládních reformních projektech a je těžké si představit, že tyto změny budou schopny obměkčit lidi – s čímž, možná, vláda počítala. Vláda Macrona je stále velmi vyhýbavá v reakci na požadavky demonstrantů, kteří chtějí požadovali daň z luxusu a zvýšit úroveň demokratické angažovanosti.
To naznačuje, že vláda stále rozhodně odmítá vyvíjet tlak na bohaté a plnit požadavky žlutých bund v oblasti daňové spravedlnosti. “Nicméně, zatímco vláda kňučela, že pokladnice je téměř prázdná, peníze na obnovu katedrály proudily jako řeka,” uvedli autoři.
Během několika hodin daroval jeden z nejbohatších lidí ve Francii, François-Henri Pinault, 100 milionů eur na rekonstrukci Notre Dame; vedoucí elitní značky LVMH, Bernard Arnault, nabídl na to vyčlenit 200 milionů eur, a za méně než dva dny bylo možné získat téměř miliardu dolarů.
Tyto dary však nejsou jen osobní záležitostí pro každého: státu přijdou draho. Například v očích některých „žlutých vest“ tito filantropové věnují jen malou část svého bohatství, částečně akumulovaného kvůli daňovým únikům a potřebným k financování veřejných služeb. Vzhledem k tomu, že tyto dary budou použity na obnovu národního dědictví Francie, bude většina z nich osvobozena od daní – až do výše 90%, pokud bude návrh zákona navržený v tomto smyslu schválen.
Řada vládních agentur také nabídla přispět, spoléhající se na poloprázdný rozpočet. Lídr konzervativní republikánské strany a předseda Rady regionu Auvergne-Rhône-Alpes,Laurent Wauquiez nabídl, že z veřejných prostředků přispěje 2 miliony eur. Jeho příklad následovalo mnoho dalších.
„Ačkoli vzrušení z obnovy Notre Dame je postaveno na dobrých záměrech, může jen zdůraznit vládní pomalost pomoci lidem, jejichž životy podle některých byly zničeny neoliberalismem a globalizací. Francouzské elity citují Victora Huga ve jménu záchrany katedrály, nicméně, zřejmě zapomněli, co Hugo však psal ještě v „Bídnících“. To je smutný a nebezpečný signál. Další, významnější požár, ještě nikdo neuhasil,“ dodali varovně Michaël Foessel a Étienne Ollion.
(zdroj: prvnizpravy.cz, foto: archiv)
