Požadováním rovnosti likvidujeme možnost člověka užívat si odměny za svou práci, protože je mu tato odměna zkonfiskována a je přerozdělena ostatním. Odstranění vazby mezi prací a odměnou za ni podkopává motivaci k práci a ke zdokonalování. Proč pracovat, proč podstupovat riziko, když zisk v případě úspěchu připadne ostatním? Pokud odstraníte motivaci k práci a výrobě, nakonec odstraníte výrobce.
Socialismus znamená odevzdání svobody vládě, která tvrdí, že ví lépe než vy, jak utratit vaše peníze. Historie nám bohužel ukázala, že ekonomika a služby se potom propadnou do spirály smrti. Ať už se jedná o podprůměrnou kvalitu veřejného vzdělávání v USA nebo o poskytování zdravotní péče válečným veteránům. Prezident Donald J. Trump se konečně snaží řešit krizovou situaci, ve které se nachází systém zdravotní péče o válečné veterány. Jak? Privatizací.
Pokud spravedlnost znamená dát každému to, co si zaslouží, pak sebrání majetku těm, kteří se o něj zasloužili, abychom jej dali těm, kteří se o jeho zisk nepřičinili, je přinejlepším pochybné. Závidět těm, kteří mají více nebo jsou na tom lépe, je lidské. Je ale pochybné stavět na tom sociální politiku: nakonec se mají hůře všichni.
Nějakou dobu to vypadalo, že socialismus v praxi definitivně selhal a tak ztratil přitažlivost coby ekonomická ideologie. Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) se rozpadl; jeho východoevropské satelity unikly z jeho vlivu v 90. letech; Čína přešla od socialismu na státní kapitalismus počínaje ekonomickými reformami v roce 1978 a od té doby energicky pokračuje dále; komunistická Kuba skončila u vybudování pobřežního rekreačního střediska pro Kanaďany a Evropany a socialistická Venezuela se zcela zhroutila. V eseji z roku 1989 s názvem “Konec dějin?” Francis Fukuyama tvrdil, že na základě uvedených událostí jsme byli svědky “neohroženého vítězství ekonomického a politického liberalismu.”
Socialistické strany samozřejmě existovaly v mnoha evropských zemích i v průběhu 20. a 21. století a v některých zemích měly v určitých obdobích převahu. Inklinovaly ovšem spíše k “růžové” než “rudé”, obecně dávaly přednost politice sociálního státu před znárodněním výrobních prostředků; v současné době většina evropských zemí bojuje o udržení stávajícího stavu. Například britská Labouristická strana opustila myšlenku státního vlastnictví výrobních prostředků v roce 1993, kdy provedla revizi Klauzule IV zakládací listiny.
Socialismus je nicméně znovu v kurzu na americké politické scéně a je stále základním stavebním kamenem kanadské Nové demokratické strany. V USA se “postoj k socialismu mezi demokraty od roku 2010 zásadně nezměnil, 57 % z nich jej dnes hodnotí pozitivně. Hlavní změnou mezi demokraty je méně příznivý postoj vůči kapitalismu, počet demokratů, kteří jej vnímají pozitivně, klesl na 47 %.” Navíc “Američané ve věku od 18 do 29 let smýšlejí o socialismu pozitivněji (51 %) než o kapitalismu (45 %).”
Socialistické sklony mladých lidí by neměly překvapit nikoho, kdo zná náš vzdělávací systém od základních škol po univerzity, kterých se zjevně zmocnilimarxisté s jejich známými výkřiky o světě, údajně rozděleném na utlačovatele a utlačované. Podle nich platí, že pokud se mi daří dobře, tak někdo jiný musel být ošizen; v marxismu neexistuje žádné ekonomické “win-win” paradigma. Vzdělávání se v dnešní době sestává převážně z antizápadní, antikapitalistické, proti bělochům a mužům zaměřené propagandy.
Toto socialistické směřování se promítlo do prezidentských primárek Demokratické strany v roce 2016, ve kterých by pravděpodobně zvítězil socialista Bernie Sanders, kdyby Demokratický národní výbor primárky nezmanipuloval. Socialistická orientace byla vidět i ve volbách do Sněmovny reprezentantů v roce 2018 a v následných prohlášeních dle jejích vlastních slov demokratické socialistkyAlexandrie Ocasio-Cortez. Stoupenci Demokratů tvrdí, že jsou “demokratickými socialisty”, ale SSSR vždy tvrdil, že bojuje za demokracii proti kapitalismu, a Severní Korea oficiálně prohlašuje:
“Korejská lidově demokratická republika je skutečným státem pracujících, ve kterém jsou všichni lidé zcela osvobozeni od vykořisťování a útlaku.”
Zkušenost se stavem demokracie a hospodářství za socialismu není o nic lepší než se stavem svobody a prosperity; socialismus masivně selhal na všech frontách.
Socialistická rovnost
Socialismus si vytkl za cíl snižovat materiální nerovnost mezi lidmi, hodlá brát bohatým a dávat chudým. A protože se nikdo svého majetku dobrovolně nevzdá, musí se konfiskace vymáhat zákony a předpisy. Přerozdělování ovšem mnohdy vede k obohacení vládnoucích. Vždyť ani členové amerického Kongresu se vždycky neřídí svými vlastními zákony. Lee Atwater to říkával takto: “Ani psům nemusí být nové žrádlo po chuti.”
Rovnost je vágní, ale důležitou hodnotou v postosvícenské západní kultuře. Rovnost čeho? Rovnost se nejprve historicky vyvinula jako rovnost před zákonem, pak se z ní stala rovnost příležitostí a v socialistické teorii ji tvoří rovnost výsledků. Požadováním rovnosti likvidujeme možnost člověka užívat si odměny za svou práci, protože je mu tato odměna zkonfiskována a je přerozdělena ostatním, jak je vidět na Marxově sloganu: “Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.” Dokonce i Stalin si však přál zachovat určité spojení mezi výrobou a distribucí: do sovětské ústavy vložil upravený slogan: “Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce.”
Obhájci rovnosti výsledků požadují ještě radikálnější oddělení práce a odměny. Kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez dala do oběhu shrnutí jejího návrhu “Green New Deal”, který obhajuje státní ekonomickou podporu pro “neschopné nebo neochotné pracovat”.
Produkce a distribuce
Socialismus je zaměřen na přerozdělování majetku. Opomíjená, pokud ne rovnou přezíraná, je výroba, kterou vlády často provádějí špatně, protože neexistuje dohled ani konkurence na volném trhu. Ústředním problémem každého socialismu je tedy nedostatek výroby zboží a poskytování služeb, které chce přerozdělovat. Dalším kritickým prvkem socialismu je skutečnost, že odstranění vazby mezi prací a odměnou za ni podkopává motivaci k práci a ke zdokonalování. Proč pracovat, proč podstupovat riziko, když zisk v případě úspěchu připadne ostatním?
Socialistické vlády musí přerozdělovat, ať se děje co se děje, a to, co se děje, je úpadek výroby. Pokud odstraníte motivaci k práci a výrobě, nakonec odstraníte výrobce. Návštěvníci Sovětského svazu si pamatují, jak se snažili upoutat pozornost číšníka v restauraci: proč by se měl vůbec někdo snažit, když za snahu neexistovala žádná odměna? V Evropě nyní probíhá krize zdravotnictví, protože lékaři prchají z chudší členských států při hledání lépe placených míst do bohatších členských států a ve Velké Británii se na lékařskou fakultu hlásí ménělidí. Toto poznání je důvodem, proč je často citován výrok Margaret Thatcherové “Problém socialismu spočívá v tom, že vám nakonec dojdou peníze ostatních lidí.”
Socialistické vlády tento problém řeší tak, že zkrátka natisknou více peněz. To je řešením pro daný okamžik, ale současně to zapříčiní růst inflace, v důsledku čehož se nakonec všechny peníze stanou bezcennými a člověk si nemůže koupit žádné zboží nebo služby, pokud by byly nějaké dostupné, což v té době už většinou nejsou. Inflace v na ropu bohaté Venezuele dosáhla v roce 2018 podle magazínu Forbes 80 000 %. Socialistická “rovnost” se stává pro všechny rovností v chudobě a hladovění, snad s výjimkou malého množství vládních představitelů.
Rovnost “nade vše”
Ačkoliv je rovnost důležitou západní hodnotou, není v žádném případě jedinou.
Další významnou západní hodnotou je prosperita a prosperita je přesně to, co se vytrácí, když výroba upadá. Pokud se rovnost stane jedinou hodnotou, efektivita se vytratí. Zboží a služby potom nejsou ani rozvinuté ani dostupné. Vládou kontrolované ekonomiky jsou navíc vysoce neefektivní: ekonomiky jsou velmi složité a rychle se měnící, byrokracie jsou těžkopádné a pomalé.
Další významnou západní hodnotou je svoboda, ale za socialismu je svoboda do značné míry omezena. S vyvlastňováním a redistribucí majetku lidé přestávají šetřit, vymýšlet cokoliv nového, stěhovat se, nakupovat a sponzorovat. Rovnost a svoboda jsou jednoduše neslučitelné. Socialismus znamená odevzdání svobody vládě, která tvrdí, že ví lépe než vy, jak utratit vaše peníze. Historie nám bohužel ukázala, že ekonomika a služby se potom propadnou do spirály smrti. Ať už se jedná o podprůměrnou kvalitu veřejného vzdělávání v USA nebo o poskytování zdravotní péče válečným veteránům. Po celá léta byla v USA vládní zdravotní péče pro válečné veterány groteskní; a pokud se to někomu nelíbilo, nemohl s tím nic dělat. Vláda prostě jen měnila své zmocněnce. Prezident Donald J. Trump se konečně snaží řešit krizovou situaci, ve které se nachází systém zdravotnické péče o válečné veterány. Jak? Privatizací.
Další západní hodnotou je spravedlnost. Pokud spravedlnost znamená dát každému to, co si zaslouží, pak sebrání vlastnictví těm, kteří si je zasloužili, abychom jej dali těm, kteří se o jeho zisk nepřičinili, je přinejlepším pochybné.
Socialistická vláda
Čím více je ekonomika pod vládní kontrolou, tím více moci si vláda a její úřady přivlastňují. A aby toho nebylo málo, neexistuje způsob, jak zajistit, aby vláda převzala zodpovědnost. Jak údajně uvedl bývalý prezident Americké federace učitelů Albert Shanker o bezútěšném stavu bezplatného vzdělávání v amerických veřejných školách: “Až začnou školáci platit naší federaci členské příspěvky, začnu zastupovat jejich zájmy.”
Důsledky jsou závažné. Jak napsal lord Acton biskupovi Creightonovi v roce 1887: “Veškerá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.”
Ekonomická rovnost, která vyžaduje silnou vládu, obvykle skončí politickou nerovností: političtí vůdci a byrokratická elita ovládají politiku – a s ní i ekonomiku. V socialistické politické hierarchii jsou ti nahoře blízko absolutní moci a ti dole žádnou moc nemají.
Socialismus se ukázal být neslučitelný s demokracií. Socialistické země mají tendenci se stát arogantními diktaturami, státy jedné strany, totalitami co do jednotlivých složek fungování společnosti. Bezpečnostní složky mají volnou ruku k vynucování konformity.
Diskuse
Hlavním důvodem, proč socialismus získal popularitu v Severní Americe, je samozřejmě to, že každý má rád “věci zdarma”, zejména “peníze zdarma”. Není tak těžké pochopit, proč je přitažlivé hlasovat pro lidi, kteří slibují přesun majetku směrem k vám.
Podporu socialismu pohání závist. Závidět těm, kteří mají více, nebo jsou na tom lépe, je lidské. Je ale pochybné stavět na tom sociální politiku: nakonec se mají hůře všichni. Přestože volební systémy jsou takovému podbízení se otevřeny, sliby se obvykle ukáží jako falešné (například výroky bývalého prezidenta Baracka Obamy: “Můžete zůstat u svého lékaře.”; “Můžete si ponechat stávající plán zdravotní péče.”; “Zákon o cenově dostupné zdravotní péči ušetří každé rodině 2 500 dolarů.”). Inteligentní voliči by měli být dost chytří na to, aby se tomu vyhnuli.
Zdá se, že dnešní chamtivost a závist jsou důsledkem úpadku amerického charakteru. Podle novináře Matthewa Continettiho:
“Buržoazní hodnoty poctivosti, spolehlivosti, pracovitosti, zdrženlivosti, sebekontroly a odložené spotřeby, které byly kdysi vším, jsou již po mnoho desetiletí napadány filosofií sebevyjádření, požitkářství, okamžitého uspokojení a vyžadováním nemožného.”
Navíc, jak ukazuje historik Victor Davis Hanson stran lidí, kteří obhajují omezení svobody projevu:
“Myslím, že to provádějí pomocí orwellovského jazyka (Pozn. překladatele: Narážka na známé heslo “Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.” ze slavného dystopického románu 1984). Svoboda projevu je podle nich verbálním projevem nenávisti, protože byste mohli být hrubí k nějaké skupině obyvatel. Cenzura se nazývávarování, segregace je označována jako “bezpečný prostor” a skepticismus vůči tomu, že globální oteplování je způsobeno člověkem, je druhem kreacionismu nebo popírání.”
Dnes je zakázáno zmiňovat se o úpadku amerických hodnot. Jakákoliv taková zmínka přivolá dav “vymahačů sociální spravedlnosti”, který zničí každého, kdo něco takového řekne. Je to jako v orwellovském světě, kde jsou údajní “antifašisté”opravdovými fašisty: nová morální policie se snaží umlčet každého, kdo s nimi nesouhlasí – jako zde, zde a zde.
Důvodem úpadku amerického charakteru se zdá být to, že víra v americké hodnoty byla nahrazena kulturním relativismem a multikulturalismem, který tvrdí, že všechny hodnoty, přesvědčení a kultury jsou stejně dobré a že neamerické hodnoty jsou možná ještě lepší než ty americké hodnoty. Pro mnoho lidí v Americe se americké hodnoty zvrhly v chamtivost, rasismus a militarismus – a vypadá to, že za nejlepší řešení považují socialismus, kde je “vše zdarma”.
Pro ty Američany, kteří si nepřejí následovat směr SSSR, komunistické Číny, Kambodže Rudých Khmerů, Severní Koreje, Kuby a Venezuely, existuje alternativa. Pokud se většina lidí obává výdajů v případě vážné nemoci, prezident Ronald Reagan navrhl pouze pro tyto případy vládní asistenční program a ekonomiku volného trhu pro zbylou lékařskou péči. Určitě by takový program ekonomicky méně drtil jakoukoli zemi a její daňové poplatníky a byl udržitelnější než spoutání země do byrokratického, centrálně řízeného zdravotnického systému. Kdekoliv byl centrálně řízený zdravotnický systém vyzkoušen, tam bohužel poskytoval stále méně lidem neustále se zhoršující zdravotní péči s raketově rostoucími náklady a delší čekací dobou. Socialistický klam absolutní rovnosti ničí prosperitu, demokracii a svobodu.
Philip Carl Salzman je emeritním profesorem antropologie na McGillově univerzitě, spolupracovníkem Frontier Center for Public Policy, spolupracovníkem Middle East Forum a členem představenstva Scholars for Peace in the Middle East. Jeho komentáře, zabývající se tématy veřejného zájmu, zveřejňují tyto weby a časopisy: Frontier Centre, Macdonald-Laurier Institute, Gatestone Institute, Middle East Forum, Minding Campus, C2C Journal, Areo Magazine a Dogma Review.
(zdroj: cs.gatestoeinstitute.org, foto: Pixabay)
