Fosilní náleží starověkému homininu (Australopithecus anamensis), o kterém se předpokládá, že je přímým předkem slavného druhu „Lucy“,( Australopithecus afarensis). Pochází z doby, kdy se naši předkové vynořili ze stromů, aby chodili po dvou nohách, ale stále měli výrazně opičí vystupující tváře, silné čelisti a malé mozky a je nejstarším známým členem skupiny Australopithecus.
Zatímco se Lucy stala oslavou ve studiích vývoje člověka, její přímý předchůdce zůstal v záznamu temnou stopou, pouze hrst zubů, některé kosti končetin a několik fragmentů lebky poskytovalo stopy o vzhledu a životním stylu.
Poslední vzorek, pozoruhodně úplný dospělý samec lebky, který byl náhodně pojmenován MRD, to mění.
„Je dobře, že konečně dokážeme pojmenovat jméno,“ řekla Stephanie Melillo z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii se sídlem v Německu, která je spoluautorem analýzy nálezu.
Profesor Fred Spoor z přírodovědného muzea v Londýně, který se nezúčastnil výzkumu, uvedl, že objev MRD – a jeho datování do období, kdy je fosilní záznam velmi řídký – by zásadním způsobem ovlivnil myšlení na evolučním rodokmenu brzé homininy. „Tato lebka vypadá, že se stane další oslavovanou ikonou lidské evoluce,“ řekl.
Datování lebky také ukazuje, že Anamensis a jeho potomka, Lucy, existovaly po dobu nejméně 100 000 let.
Tento objev zpochybňuje dlouhodobou představu lineárního vývoje, kdy jeden druh zmizí a je nahrazen novým.
Geologické důkazy naznačují, že krajina by představovala extrémně strmé kopce, sopky, lávové toky a trhliny, které by mohly snadno mít izolované populace, což by jim umožnilo rozcházet se.
Divergentní skupiny mohly později překročit cesty a soutěžit o jídlo a území.
(The Guardian, foto: Getty Images, ČA)
