Cvičný proudový letoun Aero L-39 Albatros vznikal v Československu v šedesátých letech pod vedením šéfkonstruktéra Jana Vlčka, první letouny byly operačně způsobilé na začátku sedmdesátých let minulého století. Od té doby bylo vyrobeno bezmála tři tisíce kusů těchto letadel, které dodnes slouží téměř ve třiceti zemích na čtyřech kontinentech.

Albatrosy, ač primárně cvičné stroje, vyzbrojené neřízenou municí se také aktivně účastní bojů proti teroristům v Sýrii a v Západem rozvrácené Libyi je nasazuje letectvo „Vlády národní jednoty“. Jeden z Albatrosů se Libyjské národní armádě generála Haftara nedávno podařilo sestřelit, pravděpodobně s použitím protivzdušného komplexu Pancir, dodaného ze Spojených arabských emirátů.

V českém letectvu byly letos v červnu poslední letouny původní série L-39 nahrazeny cvičnými modifikacemi bitevního letounu Alca, typy L-159T1/T2. I tato nová letadla využívají jako základu původní konstrukce a aerodynamické koncepce vzniklé v československých konstrukčních kancelářích.

Obdobně to platí o „Albatrosu nové generace“, letounu L-39NG, který však doznal výraznějších konstrukčních úprav – mj. dostal nově vyvinuté „mokré“ křídlo a v konstrukci letounu jsou široce využity moderní kompozitní materiály.

L-39NG však zcela jistě nenaváže na doslova globální rozšíření původního Albatrosu. Nové letouny čelí přímé konkurenci italského M-345 s nadnárodním koncernem Leonardo za zády, a tak projektu pomáhají držet rentabilitu spíše objednávky od společností zaměřených na výcvik.

A ještě jednou skutečností se „Albatros nové generace“ nevyrovná svému předchůdci: zastoupením domácích technologií. Například i tuzemské vystřelovací sedadlo VS-2 bylo nahrazeno britským Martin Baker Mk. 16.

Přitom úspěšný vývoj vystřelovací sedačky původního záchranného systému VS1-BRI, stejně jako dalších součástí letounu i celé nadčasové konstrukce, byl kolosálním úspěchem socialistického hospodářství, dokladem tehdejší kvality technického školství a vysoké technologické úrovně průmyslu v Československu. V době zrození VS1-BRI bylo Československo jednou z pouhých pěti zemí světa, které zvládly vývoj a výrobu záchranných systémů této kategorie pro proudová letadla.

Neméně obdivuhodná je z dnešního pohledu organizace masové výroby Albatrosů a také oprav a údržby letounů v mnoha zemích světa, včetně těch, kde bylo třeba vybudovat potřebnou infrastrukturu – s trochou nadsázky – na písku nebo pralesní zeleni.

A ještě na konci 80. let nechybělo mnoho k tomu, aby československý průmysl zvládl sám masovou výrobu dvouproudového motoru. Jednalo se o pohonnou jednotku DV-2, vyvinutou ve spolupráci sovětské konstrukční kanceláře Ivčenko-Progress a strojíren ZVL Považská Bystrica. Jeden z prototypů byl na konci 80. let kompletně vyroben v ČSSR, čímž jsme se – opět – dostali mezi „elitní klub“ nemnoha zemí schopných zcela samostatně produkovat tyto technologicky mimořádně složité agregáty.

DV-2 se dostal do pár kusů modernizovaných L-39MS. Stavu, kdy by Československo disponovalo většinou klíčových technologií včetně motoru a mohlo spustit masovou výrobu těchto vyspělých letadel, však zabránil listopad 1989.

Po rozpadu východního bloku a dodání exportních variant do Egypta a Tuniska program nadějného letounu i pohonné jednotky s vývojovým potenciálem v (bývalém) Československu skončil. Letouny dalších řad, zmíněné L-159 a L-39NG, už pohánějí motory americké.

Vynikající dobové video o letounu L-39 z roku 1976 lze zhlédnout na kanálu Vojenského historického ústavu zde.

A níže je zachycen Albatros útočící na teroristy v Sýrii:

(zdroj: eu24.cz, foto: Youtube)

Komentáře