Letecký skalpel
Na počátku 60. let ve Spojených státech vstoupil do služby víceúčelový supersonický bojovník F-4. Rusko bylo zase vyzbrojeno letadly MiG-21, MiG-23, MiG-25. Na počátku 70. let vyvinuli američtí návrháři těžký bojovník YF-15, který se později stal známým jako F-15.
V reakci na objevení nového letadla ve Spojených státech spustila Moskva program na vývoj stíhacího letounu schopného odolat F-15. Designéři dostali ambiciózní úkol nejen dosáhnout úrovně amerického bojového vozidla, ale také ji překonat. Letadlo muselo mít vynikající výkon v letovém dosahu, aby bylo možné napadnout nepřátelský vzdušný prostor, a vývojáři měli vysoké požadavky na bojové vybavení budoucího stroje.
Vzhledem k požadavkům na zajištění velkého poloměru letu se designéři Su-27 pokusili co nejefektivněji využít vnitřní prostor trupu, aby mohli pojmout nejprostornější palivové nádrže. Jeho praktický dosah tak dosáhl téměř 4 000 kilometrů a maximální výška může být 18 kilometrů.
Su-27 byl poprvé představen široké veřejnosti na pařížské letecké výstavě v roce 1989. Do francouzského hlavního města se dostal přímo bez tankování ve vzduchu. Tam demonstroval akrobacii Cobry, čímž ukázal nejvyšší úroveň vývoje ruských letadel.
Aby se Su-27 zastavil vypouštění špionážního zařízení do moře, rozhodl se připojit pod břicho letadla NATO. Při tomto manévru Cymbal nepočítal rychlost a levým kýlem zasáhl Orionův šroub. Trosky byly rozptýleny různými směry, prorážely trup norského letounu, a poté se vydal ke své základně píše BulgarianMillitary.
Norsko se samozřejmě pokusilo vyvinout z toho mezinárodní skandál, který byl nicméně okamžitě vyřešen. Tento incident však učil „drzým pilotům“ NATO správné chování v oblastech kontaktu. Nejen to, že po 13. září se zahraniční průzkumný letoun neobjevil v oblasti, kde byly sovětské ponorky soustředěny téměř týden, jakékoli další sbližování s domácími stíhači je doprovázeno hysterickými rádiovými výměnami a následnými panikovými prohlášeními zástupců NATO.
