Češi by při ruském útoku počkali na USA? Američané si to myslí

Kdo chce bojovat proti Rusku?
Takže, o co jde? Američtí analytici z Pew Research Center zkoumali, jak je to s náladou v členských státech Severoatlantické aliance a co by se stalo, kdyby Rusko zaútočilo na Evropu. Nechme být samu skutečnost, že Rusko nemá touhu ani snahu na Evropu zaútočit. Přesto výsledek průzkumu, který byl proveden v 16 z 30 členských států Aliance, je pro „válečné štváče“ depresivní.

Američtí experti zjistili, že se Evropané v obraně spoléhají na Američany a nejsou příliš ochotni pomoci jiným členům Severoatlantické aliance, pokud by je napadlo Rusko. A to je prý případ i České republiky. Patříme mezi ty státy, které by upřednostnily zásah Spojených států proti Rusku, než dělat vozovou hradbu z pandurů proti ruským tankům.

Jen tak na okraj. Bránit se vlastními silami by byla ochotna Litva, Velká Británie, Nizozemsko a Kanada. V těchto čtyřech zemích byla důvěra ve vlastní obranu nadpoloviční. Ale i v těchto zemích přednost dostali američtí vojáci.

Co z toho vyplývá? Američtí výzkumníci nám podsouvají srabáctví. Prý se nebudeme bránit před hrozbou, která při první příležitosti bude chtít zničit Evropu. S tím, že to je fikce – srabáctví i ruský útok – vůbec nepočítají.

A ještě jedno zjištění průzkumu. S nadšením z Aliance na tom nejsme zrovna nejlépe. V České republice podle tohoto průzkumu kleslo pozitivní vnímání NATO z oblasti kolem šedesáti procent spíše k padesáti, konkrétně je to 54 procent. A nejen u nás. Důvěra v NATO klesá i v USA, a to hned o 12 procent za jeden pouhý rok.

Je Česká republika alianční mrzout? Ani náhodou. Tak třeba pouze pětina Turků vnímá NATO pozitivně. Severoatlantické alianci moc nefandí ani v Řecku nebo Španělsku.

Jenže, co z toho pro nás znamená? A co to načasování? Summit Severoatlantické aliance bude až za dlouho, ani termín nebyl oznámen. Takže? Pro Česko může mít průzkum souvislost s oznámením české vlády, že asi nebudeme plnit slib dvou procent HDP na obranu. V kabinetu Andreje Babiše upřednostňují zastropování armádního rozpočtu někde kolem 1,4 procenta HDP.

Čím je Česko pro USA zajímavé?
Jak číst závěry průzkumu Pew Research Center? Na to se Sputnik zeptal Stanislava Mackovíka, známého politika, bývalého poslance KSČM a člena sněmovního výboru pro obranu.

„Mnozí domácí politici a zástupci velení armády ráno bez souhlasu USA ani nevstanou z postele. Pro zájmy USA udělají prakticky cokoliv. Taková podlézavá loajalita se projevuje i v celkové orientaci naší armády i v oblasti nákupu nových zbraní. Řídí se doktrínou, že co je Made in USA, tak to je nejlepší. Bez ohledu na cenu a skutečné užitné vlastnosti. To, co není pořízeno přímo z USA, tak bývá hodně drahé, popřípadě je pořízeno formou dlouhodobého pronájmu,“ uvedl bývalý poslanec.

Podle jeho mínění naše armáda nemá řadu schopností a není plnohodnotná.

„V oblasti nasazení našich vojáků mimo území ČR se vlády po roce 1989 mohou přetrhnout v servilitě a snaze nasadit naše vojáky všude, kde to jen jde. Nedomnívám se, že Rusko by chtělo někoho napadnout. To je mantra, kterou šíří vezdejší extrémní pravice orientovaná na imperiální zájmy USA a na Sudeťáky. Ano – pravicová uskupení v ČR spoléhají na USA. Američané jim stojí za zády a nechají je páchat cokoliv s naší ekonomikou a v neposlední řadě s morálkou občanů ČR. Bez podpory USA by v ČR nebyl mafiánský kapitalismus v tak dobré kondici. Máme volný trh, a pokud kormidelníci domácího průmyslu a ekonomiky vyhovují zájmům západních ‚partnerů‘, tak se jim žádné překážky v byznysu nekladou. Nikdy ale nesmějí ohrozit příjmy velkých západních dodavatelů a ideologickou mentalitu západních politických elit (pokud tyto zájmy české firmy ohrožují, může se na ně vyvíjet tlak, je třeba známo o šikaně českých řidičů kamionů v západní Evropě, pozn. red.),“  tvrdí Mackovík.

„Američany především zajímá, že naše území jim bude v případě zájmu poskytnuto právě při jejich vojenském tlaku proti Rusku. Území ČR je z vojenského hlediska pro USA důležitější než 14 kusů našich Gripenů – nebo na tři desítky zde provozovaných tanků řady T-72 (asi jde o T-72M4, pozn. red.). Velký důraz v naší armádě je proto kladen na schopnost přijmout a obsloužit příslušníky US Army a dalších států Aliance. V NATO jsou státy, které se na USA a jejich velitelskou nadřazenost v paktu spoléhají ještě více než ČR. Mají armády ještě menší než my. Armáda ČR není sice nejmenší – nicméně její skutečná bojová síla je omezená. Technika je v mnoha případech ještě z dob Československé lidové armády. Případné nasazení našich jednotek, které jsou něčím tzv. speciální, tak může sehrát v jakémkoliv velkém konfliktu epizodní úlohu,“ soudí odborník.

„Je naivní se domnívat, že sofistikovaný protivník bude jen na úrovni mudžahedínů z pohoří Hindúkuš. Velká válka už nebude pro vojáky náročná jen klimatem a třeba nadmořskou výškou. Tam se hraje podle jiných pravidel a s protivníkem, který disponuje vším potřebným pro eliminaci ‚specializovaných‘ rizik. Další důležitou otázkou je, zda vojáci Armády ČR jsou ochotni krvácet za zájmy USA v jakékoliv velké válce? Domnívám se, že oddanost zdejší politické a vojenské elity k zájmům USA není přímo úměrná oddanosti velké části občanů v naší zemi,“ říká renomovaný expert.

Systém je totálně prolhaný
A co to tvrzení, že by Česko nepodalo pomocnou ruku? Vždyť naši vojáci umírají v Afghánistánu. Na čem stojí tato spekulace?

„Co to je pomocná ruka? NATO není schopno zničit například řezníky Islámského státu*. Alianční představitelé se mnohdy vidí jako vítězové války nad Ruskou federací. Naši vojáci jsou v Afghánistánu, protože to současné politické špičky chtějí. Krev našich vojáků má být důkazem oddanosti ČR zájmům USA. To je špatná doktrína, která funguje i na pokryteckém zjednodušení, že u Kábulu bojujeme za Prahu. Válka v Afghánistánu za účasti USA trvá skoro 19 let a je jejich nejdelším válečným konfliktem. USA ale vedou už několik let jednání s radikálním hnutím Tálibán. Jednání se točí především o odchodu USA a jejich spojenců z této země. Tálibán si klade požadavky a vypadá to, že mu armády NATO jeho moc vrátí. To se nedá nazvat úspěchem ani při hodně přivřených očích. A tahle válka už stála hodně české krve,“ říká český politik.

Nemohli jsme se nezeptat ani na výše uvedenou souhru náhod. Nedávno v tisku proběhlo, že Česko vzdává slib dvou procent HDP na obranu. A teď tento americký průzkum? Má to nějakou souvislost?

„Souvislost to mít může. Obranou protékají miliardy – což má stále motivační funkci pro politické kšeftaře lobbující i do vlastní kapsy. Tohle deformované prostředí je charakteristické pro systém, který se zde uvelebil po roce 1989. Dlouhá léta byla Armáda ČR na periferii výdajů ze státního rozpočtu. Mezitím se tady vyprodukovalo legislativní prostředí, které ve své podstatě neumožňuje pružně a bezpečně realizovat jakoukoliv zakázku. Česká republika nemá potenciál ze dne na den koupit svoji novou armádu,“ míní expert.

Podle jeho názoru tlak USA může znamenat, že mnohé jejich zbrojní firmy pak najdou další kupce na svoji produkci.

„Je postřehnutelná i dlouholetá snaha USA o vybudování trvalé vojenské základny na našem území. Jistě je základna další nápad na navýšení našich zbrojních výdajů. Čeští pravičáci protlačují cizí základnu () v návaznosti na jejich poučku o euroatlantických vazbách. Naše domácí pátá kolona a Bílý dům mají mnoho společného. S určitostí se dá říct, že USA tlačí na své spojence ve věci navýšení zbrojních výdajů. Tím by NATO mohlo zvýšit své schopnosti a válečné choutky zároveň. Existuje možnost, že se o kterýkoliv nákup – veřejnou zakázku, začne zajímat policie. Množství kauz v posledních letech ukazuje, jak na prohnilost mafiánského systému, tak na účelové otevírání případů tam, kde se to někomu hodí a to za cenu i falešných obvinění – někdy i proti svědkům těch křiváren (třeba případ Jana Vylity, pozn. red.). Systém je totálně prohnilý a žije z podstaty,“ říká Stanislav Mackovík.

*Teroristická organizace zakázaná v Rusku

(zdroj: cz.sputniknews.com)

Přejít nahoru