V posledních týdnech komentátoři v různých médiích vyjádřili znepokojení nad rizikem rozšíření COVID-19 do Libye, zejména do zadržovacích středisek, kde se shromážďují migranti, kteří se pokoušejí projít cez Libyí do Evropy. Otázky týkající se migrace v Evropě samozřejmě již léta probublávají. Dlouho před COVID-19 byli migranti přicházející do Evropy vyšetřováni na nemoci. Příliv migrantů do Evropy vyvolal debatu o tom, zda vlády evropských zemí jsou povinny nechat uprchlíky nebo zachovat kvalitu života svých občanů. COVID-19 není první mezinárodní krizí, která takové debaty vyprovokovala, ale je nejrozšířenější a nejzávažnější. Virus představuje jiné pořadí hrozeb než jakékoli teroristické uskupení, zločinecká síť nebo jiné problémy, o nichž se diskutovalo v debatě o migraci. Tento virus přivede do ostrého a nevyhnutelného bodu všechny politické debaty, které zuřily v Evropě o otázce migrantů. Píše portál Euronews.
Rizika šíření COVID-19 v Libyi jsou četná. Její pokračující občanská válka drasticky snížila schopnost zdravotnických a sociálních služeb v zemi reagovat na závažné ohnisko nebo omezit jeho výskyt. Neustálé boje znesnadňují mezinárodní nebo domácí organizace a zdravotnické pracovníky práci. Poškození libyjských veřejných zařízení – jako je její kanalizační systém, elektrická rozvodná síť a nemocnice – dále drasticky snížilo schopnost země zvládnout něco jako hlavní ohniska, která byla zaznamenána jinde.
Záchytná střediska v Libyi by byla pravděpodobně nej katastrofálním místem, kde by mohlo dojít k propuknutí nákazy.
Niall McGlynn
Výzkumník
Situace v zadržovacích střediscích pro migranty je ještě naléhavější. Nejzjevnějšími problémy jsou extrémní přeplnění, zejména horší přístup k veřejným zařízením než zbytek Libye, špatně vyškolení stráže a zaměstnanci a omezený přístup zdravotnických pracovníků a nevládních organizací. Ty jsou spojeny s již vážnou skutečností podvýživy a celkově špatným zdravotním stavem migrantů držených v centrech a s úplnou neschopností libyjských orgánů na obou stranách konfliktu zajistit migrantům péči v každém případě. Záchytná střediska v Libyi by byla pravděpodobně nej katastrofálním místem, kde by mohlo dojít k propuknutí nákazy. Bez kapacity pro karanténu nebo společenskou vzdálenost, nemluvě o extrémně omezené testovací kapacitě v Libyi obecně a zejména v centrech by se virus nezachytil. Při již tak nepříznivých podmínkách a oslabeném stavu mnoha migrantů by počet obětí byl výrazně vyšší než v téměř jakémkoli jiném představitelném kontextu, kde by se virus mohl rozšířit.
