Často se v našich rozhovorech dotýkáme problematiky tzv. migrační krize a proudů běženců směřujících do Evropy například ze severní Afriky a Blízkého či Středního východu. Co vás v souvislosti s tímto tématem v poslední době zaujalo?
Je toho celkem dost, i když se tvrdí, že migrace je pod kontrolou. Dublinský protokol v současnosti už prakticky nefunguje a dále se rozpadá. Původní koncepce, podle níž by měli být migranti žádající o azyl vraceni do první bezpečné země, do které v rámci EU vstoupili, a tam by s nimi mělo proběhnout azylové řízení, se nedodržuje. Jednak proto, že všichni vědí, že policie v evropských tranzitních zemích nemůže kapacitně stíhat dělat všechny formálně požadované úkony, jednak se do dohodnutých procedur nabourávají rozhodnutí některých institucí. Pokud je mi známo z praxe, tak například z ČR se migranti nevracejí do Řecka, Maďarska a Itálie, prý z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Co je důvodem tohoto opatření, že nemůžeme vracet do Maďarska, Řecka a Itálie? Slyším o tom od vás poprvé…
Zkuste se zeptat přímo justičních orgánů, nechci říci něco nepřesného. Ale mám dojem, že podstatou rozhodnutí je, že tyto země neposkytují migrantům přiměřené zacházení.
Co to konkrétně znamená pro ČR?
Když se u nás objeví někdo, kdo prokazatelně přišel z Řecka, tak ho tam nemůžeme vrátit, přestože bychom podle Dublinského protokolu měli. Takže ho tam nevracíme.
Co se s ním stane?
Reálně totéž, co dělají Řekové a další tranzitní evropské státy.
A to je co?
Formálně vyhostíme, ale protože ho většinou nemůžeme držet v detenci, pustíme ho. Neberte to, prosím, doslovně, ale je to, jako bychom mu řekli: Německo je támhletím směrem, můžeš jít. Nemůžeme je vracet, nemůžeme je zadržovat. Pouštíme je tedy a oni si jdou dál.
Co s nimi udělají Němci?
Ne všichni mají jako konečný cíl Německo. Řídí se to podle toho, kde mají příbuzné, za kterými míří. To je pravidlo téměř bez výjimky. Mnoho z nich směřuje do Británie, do Nizozemska, do Švédska, do Norska. Když ovšem mají volit mezi námi a Německem, v každém případě to vyhraje Německo. Tam, pokud vím, dostávají azyl snadněji než u nás, což zdaleka neznamená, že ho dostanou všichni. Těm, kterým azyl neudělí, ale Německo a řada dalších států uděluje takzvané vízum za účelem strpění. To znamená, že dostanou dočasné povolení k pobytu, které má platit do doby, než si dotyčný migrant zařídí návrat do své vlasti. K tomu, že by se takový člověk vrátil někdy domů dobrovolně, samozřejmě nikdy nedojde a všichni to vědí.
Co z toho plyne?
Důsledkem současného stavu je, že se podle mne po Evropě pohybuje neodhadnutelný počet lidí, snad statisíce osob, které nemají žádný pobytový status. Někteří nemají ani žádné dokumenty. Část jich pak má dokumenty takového druhu, že někde uvedou libovolné jméno a na tuto identitu je jim vydán oficiální papír. Žádného člověka přitom nemůžete vyhostit, dokud není věrohodně potvrzena jeho identita, není známo jeho občanství, a dokud s jeho mateřskou zemí nemáte domluveno, že ho přijme. K tomu si připočtěte, že je řada zemí, do kterých se vůbec nevyhošťuje, protože tam podle rozhodnutí evropských státních nebo soudních orgánů není všeobecně zaručena bezpečnost a dodržování lidských práv. Takových zemí není vůbec málo.
Můžete konkretizovat?
Jako příklad můžeme dát stále propíranou Sýrii. Nevyhošťují se například Syřané, a to i ti, kterým se v jejich zemi osobně neděje nic špatného a žijí v oblasti, kde už se dávno neválčí.
Takoví Syřané existují?
Ano, Sýrie ovšem patří mezi státy, které jsou pokládány za nebezpečné, a proto jej zpět do Sýrie nemůžete vyhostit. Nemůžete ho vyhostit ani v takovém konkrétním případě, kdy ten člověk ve skutečnosti ani v Sýrii nežil, ale má syrské občanství.
O co šlo?
Narazil jsem u nás třeba na mladého muže, který se narodil a žil v Saúdské Arábii v syrské rodině, do Sýrie jezdil nanejvýš o prázdninách na návštěvu k příbuzným. Přišel studovat do Čech, a když na vysoké škole neuspěl, požádal o azyl. Jako občanu Sýrie mu byla přiznána mezinárodní ochrana. Naše orgány nemají prostředky, aby přezkoumaly, co kterému jedinci žádajícímu o azyl opravdu může hrozit.
No dobře, vždyť se ale říká, že tu tyto migranty nemáme. Často je to používáno jako argument proti „odmítačům migrace“ a takzvaným islamobijcům.
Jedním z mediálních klišé je čísi výrok, že tu žádní migranti nejsou, že máme 12 azylantů, ani nevím, kdo a kdy ho vyslovil. Projděte se po Praze. Odkud se vzali všichni ti černoši, kteří na Václaváku nahánějí turisty do nočních podniků, nebo v mariňáckých oblečcích zvou na projížďku po Vltavě? A omlouvám se, že to musím říct takhle natvrdo rasisticky, ale ti jsou dobře vidět. Kdo provozuje kebabárny, kterých neustále přibývá? Ptám se tedy, jaký pobytový titul mají tihle lidé, zjevně imigranti, když tu oficiálně máme jen 12 azylantů? A zároveň si na ní odpovídám.
Jak zní ta odpověď, můžete ji rozvést?
Pominu největší počty cizinců žijících u nás, což jsou Ukrajinci a Slováci, o těch se teď nebavíme, hovoříme o lidech z Blízkého východu a Afriky. Je paradoxní, že tento druh migrace se k nám teď nedostává z jihu a východu jako do západní Evropy, nýbrž ze západu. K nám už přicházejí evropští občané z Německa, kteří tam ze sociálních podpor a z toho, na co se jim složila širší rodina, která už tam žije také, naakumulovali prvotní kapitál. Tady si otevírají živnosti, protože je to tu levnější. Ti se pochopitelně neobjevují ve statistikách, s nimiž se operuje, protože se už bavíme o evropských občanech. To nejsou žádní uprchlíci. Osobně si přitom nejsem jist, zda naše ekonomika potřebuje tolik kebabáren, směnáren, malých večerek a podobně.
Migrant z Afriky, vyhoštěný z Německa, nedávno v Česku znásilnil nezletiletou dívku. Sledoval jste tuto kauzu?
Zdá se mi, jako by na tuto věc bylo mediální embargo. Nešťourají v tom kupodivu ani xenofobní politici, ani neseriózní novináři libující si v dezinformacích. Ten případ celkem dobře zapadá do schémat, která znám z praxe. Tomu člověku prý byl odmítnut v Německu azyl, ale nebyl deportován ani nebyl ve vyhošťovací detenci. Zřejmě tam dostal německou obdobu toho, čemu se u nás říká výjezdní příkaz. Je to papír, na kterém je napsáno, že máte do určité doby opustit území Evropské unie s tím, že si máte sám vyřídit legální doklady nutné k odjezdu do země, kde máte občanství.
Což se ale asi nestalo?
Ty lidi není nikdo schopný donutit odjet. Po rozhodnutí o vyhoštění je neposadí do záchytu a pak nedeportují. V Německu mnoho těchto lidí nakonec dostává takzvané strpění. To je první krok k úplné legalizaci jejich pobytu. Žijí tam dále a posléze dostanou trvalý pobyt, protože se třeba ožení, nebo se dočkají pobytové amnestie, kterou některé státy periodicky vyhlašují. Znamená to, že jim řeknou: tak když už jste tady pět let vydržel, dáme vám trvalý pobyt anebo posléze občanství.
V případě znásilnění, o kterém se teď bavíme, se prý jedná o člověka, který během nějakých dvou let, co byl v Německu, spáchal asi tři trestné činy, byl za ně uvězněn a administrativně vyhoštěn. Ani tak ho ale nebyl nikdo schopný fyzicky dostat z Německa pryč. A tím, že Schengen umožňuje překračovat volně hranice, dostal se snadno i sem. K tomu je nutné dodat ještě jednu zajímavou věc: když jedete autobusem z Prahy do Německa, průvodčí kontroluje cestujícím doklady. Když ale jedete opačným směrem, dopravní firma se o to nestará.
Co je tím důvodem? Proč se tak děje?
To je jednoduché. Kdo by migroval z Německa do Čech? A u nás také policie téměř nikdy neprovádí kontroly na pozemních hranicích, směrem ze Západu už vůbec ne. Němci ano, v Bavorsku dlouhodobě provádějí takzvané závojové pátrání, tedy kontroly do hloubky až třiceti kilometrů do vnitrozemí. Dopravní společnost, která přiveze cestujícího bez potřebných dokladů, může být nařčena z převaděčství.
Ten migrant byl prý vyhoštěn z Německa. To znamená, že nesměl vycestovat z jeho území jinam než do země původu. V Německu ale nasedl do vlaku směrem do Čech, kde nikdo nekontroloval, co je zač. Ven ho vyhodili až tehdy, kdy přejel místo, kam měl zaplaceno. Kdyby to bylo opačně a on už u nás neukázal doklady, patrně by ho do Německa nepřevezli. Z Německa k nám ale kohokoliv.
Vraťme se zpět k tomuto tragickému případu. Jak jste myslel to embargo, které jste zmínil?
Já bych očekával, že se takový případ bude hodně propírat. Třeba ne konkrétně on, ale systém, který ho umožnil. Jak to, že se k nám takový člověk může tak snadno dostat, proč ho Němci nedokázali tak dlouhou dobu vyhostit? A vyhostili by ho někdy vůbec?
Ale zpět k tomu konkrétnímu znásilnění. Překvapilo mě, že převážná část mediálních výstupů, které jsem v té souvislosti zaznamenal – netvrdím, že jsem sledoval celé mediální spektrum – se spíše zabývala druhotnými jevy, jež se na ten případ nabalily. Konkrétně mám na mysli kritiku toho, že se pod facebookovými statusy Tomia Okamury objevily nenávistné komentáře vůči redaktorce Českého rozhlasu. Je pro mne znepokojivé, že tento okruh zpráv převažoval nad informacemi, k čemu skutečně primárně došlo. Skutkem samotným ani jeho systémovými souvislostmi se pak už nikdo seriózně nezabýval.
Nicméně Okamura tuto redaktorku šikanoval na svém facebookovém profilu…
Já si myslím, že Okamuru není k něčemu takovému těžké vyprovokovat, a Okamura není z řady důvodů mým oblíbencem. Nicméně to, jak sdělovací prostředky přehrály tento otřesný případ na úplně jinou rovinu, je hrozné.
V médiích se objevil i argument, že v Česku se stává spousta znásilnění za rok a toto jedno se zdůrazňuje jen z toho důvodu, že se jej dopustil cizinec, migrant. Je to validní argument?
Není to validní argument, jde o princip. Chci vědět, jak k tomu došlo a v čem je systémová chyba v souvislosti s pobytovou a návratovou politikou migrantů.
Systémová chyba?
Ano, vždyť jsme se ani hned nedozvěděli, odkud ten člověk byl a co je zač. Já se především ptám, jak je možné, že se v Německu několikrát trestaný a papírově vyhoštěný člověk pohybuje volně a díky Schengenu se dostane do jakékoliv další země. Ptám se na podstatu a fungování systému. Jak je možné, že se v Evropě mohou zdržovat a usazovat lidé, kteří nedoložili deklarovaný důvod, na jehož základě nelegálně vstoupili do Evropy a byla jim odmítnuta mezinárodní ochrana. Dále na základě čeho se vůbec azyl uděluje? Jen to, že někdo pochází ze země, v jejíž některé části probíhá válečný konflikt, přece není důvod, aby mu byl automaticky udělen azyl. Neznamená to, že by ten člověk byl osobně pronásledován ani že by mu hrozilo nebezpečí.
Ptal bych se i na to, na základě jakých podkladů jsou žádosti o azyl posuzovány. Jak jsme schopni při obrovských počtech lidí, kteří přicházejí do Evropy, prozkoumat, zda mají konkrétní jednotlivci skutečně nárok na azyl. Dále pak jak je možné, že se po evropských zemích pohybují lidé, kteří azyl nedostanou, a přesto se tu zdržují a usazují. Jsem přesvědčen na základě zkušeností z praxe, že naprostá většina z odmítnutých azylantů nakonec nějaký pobytový titul v evropských zemích dostává.
zdroj: parlamentnilisty.cz
