Politiky států mohou být tvořeny na základě hodnotících soudů a představ o tom, co bude pro obyvatele nejlepší. Nerespektují tak práva a potřeby osob. A my se domníváme, že takovým fenoménem může být zasaženo právě téma poskytování sexuálních služeb. Legislativní úprava poskytování sexuálních služeb by dala lidem, co se touto prací živí, povinnosti, ale hlavně by jim vrátila jejich práva. My, níže podepsaní odbornice a odborník, se chceme připojit do diskuse na téma legislativní úprava sexuální práce, a žádáme o vypovězení Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce jiných osob, která případné legislativní úpravě brání a zároveň neumožňuje jakkoli v současné chvíli uznávat samotnou sexuální práci.
V čem se nacházíme a proč si téma zaslouží pozornost? Víme, že téma legislativní úpravy sexuální práce budí u některých rozpaky, u jiných opovržení, pochopení nebo dokonce lítost. V sexbyznysu v České republice působí lidé, kteří jsou v takové sociální tísni, že je pro ně poskytování sexuálních služeb jedinou možnou volbou. Domníváme se, že
jejich situace má mít různá řešení, třeba změnu insolvenčního zákona, zálohované výživné, vytvoření pracovních míst v okrajových regionech nebo podporu sociálního bydlení. Je důležité této nedobrovolné formě poskytování sexuálních služeb předcházet, stejně jako je potřeba potírat obchod s lidmi.
Jak ale také víme, protože s lidmi, kteří poskytují sexuální služby, nebo jsou ohroženi sociálním vyloučením, jsme pracovali či stále pracujeme, pro řadu lidí u nás je práce v sexbyznysu dobrovolnou volbou. Některým se nechce do jiného zaměstnání, jiní v ní vidí svůj byznys, další tato práce prostě baví. Všichni se ale potýkají s mnoha riziky a legislativní úprava poskytování sexuálních služeb by jim mohla významně pomoci.
Poskytování sexuálních služeb v Česku není zakázané, zákonem jsou regulovány některé jevy s ním spojené. Není ale výslovně oficiálně povolené. Tváříme se, že neexistuje. Co to znamená v praxi? Lidé poskytující sexuální služby nemohou legálně vykonávat svoji činnost. Někteří se snaží alespoň nějak fungovat v systému a maskují svoji profesi za nějakou jinou. Stále ale žijí v šedé zóně, musí o své práci lhát, a to často nejen před úřady, ale kvůli předsudkům i před rodinou a přáteli. Ve strachu z prozrazení pak často rezignují na své bezpečí nebo jiné běžné parametry práce. Když se člověk ve své práci setká s násilím nebo jiným bezprávím, může se domáhat svých práv u policie či úřadů. Pro osoby živící se placeným sexem je to ale velmi obtížné. V první řadě musí překonat obavu, že se ve chvíli, kdy přiznají, čím se živí, situace obrátí proti nim a sami budou čelit třeba obvinění z kuplířství. Často musí čelit posměškům, pohrdání, poznámkám jako „prostitutku nejde znásilnit“. To všechno je odrazuje od toho, aby bezpráví hlásili, a brání pořádnému vyšetření události. Výsledkem je pak legitimizace násilí v sexbyznysu a z toho plynoucí představa pachatelů, že se jim nemůže nic stát.
Co by mohla přinést legislativní úprava?
Legislativní úprava poskytování sexuálních služeb by vedla k jejímu uznání jako poskytované služby. Pracovníci a pracovnice v sexbyznysu by se tak mohli snadněji dovolat pomoci například ve chvíli, kdy za svou práci nedostanou zaplaceno, nebo když by zákazníci požadovali jiné než domluvené služby. Případů, kdy zákazníci za službu nezaplatí, nebo prosazují, že „když jsem si zaplatil hodinu, můžu si s tebou hodinu dělat, co chci“, je mnoho. Za současné situace se ale lidé živící se placenými sexuálními službami nemají kam obrátit a dovolat se svých práv. Není to ovšem kompletní výčet, legislativní úprava, která je založena na právech poskytovatelů a poskytovatelek by totiž mohla mít vliv i na následující oblasti:
● Zlepšení přístupu k sociálním a zdravotním službám
▪ Ženy a muži mohou u lékaře říct, proč žádají vyšetření, která zjistí jejich
zdravotní stav, ale jsou nestandardní a běžně je nevyžadují.
▪ Ženy a muži si budou více vědomi možností a sexbyznys pro ně pak nemusí
být jedinou volbou.
▪ Ženy a muži budou mít práva, ale také povinnosti, jako například placení daní
nebo odvádění povinných odvodů.
● Posílení postavení
▪ Ženy a muži jsou schopni rozhodovat o své práci i životě bez ohledu na to,
čím se živí.
▪ Ženy a muži se svou prací netají, nežijí ve strachu z prozrazení.
▪ Ženy a muži se budou více profesionalizovat, tím dojde i ke zvýšení
sebevědomí a sebeúcty.
▪ Zazní hlas žen a mužů ze sexbyznysu v médiích, přestane odsouvání těchto
osob na okraj společnosti.
● Zlepšení pracovních podmínek
▪ Ženy a muži budou schopni si lépe vyjednávat služby, které poskytují.
▪ Ženám a mužům není krácen nepřiměřeně výdělek.
▪ Služby budou ústně uzavřenou smlouvou, která má svá pravidla, která jsou
vymahatelná.
▪ Opora v zákoně tak jako pro jiná zaměstnání.
▪ Mohou čerpat podporu v nezaměstnanosti, nemocenskou, bude jim vyplácen
starobní důchod.
● Snížení stigmatizace
▪ Ženy a muži se netají tím, čím se živí.
▪ Veřejnost uznává, že lidé živící se touto prací, patří do společnosti jako každý
jiný.
▪ Policie dbá cti a důstojnosti, změní se přístup médií, který nyní napomáhá dehonestaci (používají vhodné výrazy a nepůjde jen o bulvární snahy).
● Zlepšení vztahů s institucemi
▪ Ženy a muži se nebojí nahlásit trestnou činnost na nich páchanou.
▪ Dojde k lepšímu porozumění mezi lidmi, kteří poskytují sexuální služby a institucemi, což povede k větší spolupráci.
● Ochrana zdraví
▪ Snižování výskytu pohlavně přenosných infekcí.
▪ Bezbariérový přístup ke zdravotním službám.
▪ Více lidí si uvědomí zdravotní rizika z rizikových praktik, případně se budou
více chránit.
▪ Sníží se psychická zátěž a neustálý strach.
● Možnosti lépe se bránit násilné činnosti a vymáhat svá práva
▪ Zákazníci služeb si budou vědomi toho, že mohou být trestně stíháni, protože jejich násilný čin bude nahlášen.
▪ Možnost v klidu domluvit zakázku se zákazníkem, odhadnout jej, aniž by došlo k vyrušení nebo k urychlení z obavy, že budou kriminalizováni.
● Ochrana veřejného pořádku
▪ PČR a MP bude více spolupracovat se stakeholdery ze sexbyznysu a tím potírat trestnou činnost.
▪ V případě vzniku míst, kde je pouliční poskytování sexuálních služeb
povoleno, bude poskytování sexuálních služeb viděno pouze na stanovených
místech.
▪ Represe stojí více peněz než prevence -> ušetří se veřejné prostředky jako například finance na léčbu pohlavně přenosných infekcí, finance na práci s obětmi trestných činů nebo náklady na správní řízení a Policii ČR při zásazích u trestných činů a přestupků.
Co by to konkrétně pro ženy a muže ze sexbyznysu znamenalo?
Práva
● Živnostenský list nebo pracovní poměr.
● Lepší pracovní podmínky.
● Méně obav z prozrazení své profese.
● Více respektu k nim samotným.
● Větší profesionalizace práce.
● Snížení trestných činů na nich páchaných.
● Zlepšení zdravotního stavu, případně jeho lepší ochrana.
Povinnosti
Založení živnostenské listu nebo vstup do pracovního poměru – bez identifikace, čím se
člověk živí (tedy, skupina je spolu s masážemi a například kartářkami například).
Placení sociálního a zdravotního pojištění, v případě vyměření odvádění daně.
Dodržování zásad bezpečného sexu.
Splnění standardních podmínek jako u každé jiné profese – IČO, nájemní smlouvy, ochrana zaměstnanců dle Zákoníku práce atd.
Co by se určitě nemělo stát?
Dlouho apelujeme na to, že evidence, jak byla aplikována například v Německu, není možná, protože přinese jen neúspěch – lidé se k této profesi v době velké stigmatizace nikdy nepřihlásí. Určitě by tedy nemělo dojít k povinné evidenci osob, které poskytují sexuální služby. Zároveň se domníváme, že by neměla nastat nepřiměřená administrativa vyplývající z legislativní úpravy poskytování sexuálních služeb, která zatěžuje a odrazuje poskytovatele a poskytovatelky služeb od vstupu do systému. Nemělo by také dojít k znevýhodňování tohoto druhu podnikání oproti ostatní druhům podnikání, k neúměrným požadavkům a pravidlům. Téma bychom měli přestat spojovat s otázkou morálky a mravnosti, na což upozorňují tvůrci politik i v jiných státech, například Wagenaar (2013).
Měli bychom se bránit stigmatizaci žen a mužů ze sexbyznysu a pracovat na opačné tendenci, tedy destigmatizaci. A především, měli by se začít do diskusí vkládat také organizátoři a organizátorky poskytování sexuálních služeb, kteří jsou tou hlavní složkou v otázce výběru daní a nastavování pravidel. Celá diskuse by tedy neměla být vedena pouze jako legislativní opatření a pravidla pro poskytovatele a poskytovatelky.
Závěr
Poskytování sexuálních služeb je práce, při které jedna strana poskytuje za úplatu službu straně druhé. Na rozdíl od jiných služeb se ale s prostitucí pojí stigma a morální odsudky. Odsuzování poskytování sexuálních služeb s sebou ale – kromě možná dobrého pocitu pro odsuzujícího – nepřináší žádná pozitiva. Naopak, zahání celý sexbyznys do šedé zóny, což vede jednak k vytváření různých mýtů o sexuální práci, které celý tento byznys ještě více problematizují, ale také ke zranitelnosti osob, které se prostitucí živí. Když prostituci vyneseme na světlo, umožníme sexuálním pracovnicím a pracovníkům, kteří chtějí svoji činnost legalizovat, aby přestali tajit, čím se živí, a zapojili se do systému. Zároveň tak bude ale víc vidět i na místa, kde dochází k nějakým nepravostem, třeba v podobě násilí ze strany zákazníků, šíření sexuálně přenosných infekcí, nebo obchodu s lidmi. Jednoduše řečeno, když si určíme, jak má poskytování sexuálních služeb vypadat, určíme tím i to, jak
vypadat nemá. Poskytování sexuálních služeb je služba, na jejíchž podmínkách se spolu svobodně domlouvají dvě dospělé svéprávné osoby. To samozřejmě neznamená, že neexistuje poskytování sexuálních služeb vynucené okolnostmi, nebo dokonce obchod s lidmi. Při prosazování dekriminalizace je ale nutné mít na paměti, že jeden zákon nedokáže vyřešit všechny problémy s poskytováním sexuálních služeb spojené, a tedy ani tyto dva negativní jevy. Pro ně existuje jiné řešení. Častým argumentem proti legislativní úpravě v České republice je, že „někde jinde se to nepovedlo“ – tedy k registraci se přihlásilo málo lidí, vybralo se málo peněz na daních a podobně. Je pravda, že tvorba a přesné nastavení zákona o poskytování sexuálních služeb je oříšek. V tomto oboru působí mnoho různých skupin, které si nejsou podobny a mají úplně jiné požadavky a motivace. Ty se navíc
nemění jen skupina od skupiny, ale i region od regionu. Najít tak cestu, která bude schůdná pro všechny zúčastněné a zároveň splní očekávání státu, je velmi složité. Platí ale, že primární motivací legalizace či dekriminalizace poskytování sexuálních služeb by vždy mělo být posílení bezpečí a práv osob, které se jimi živí, a zlepšení jejich situace. My, níže podepsaní, žádáme o to, abychom společně tlačili na legislativní úpravu zvanou „dekriminalizace“ a aby byly vyslyšeny argumenty nás jako odborníků, žen, které s námi
spolupracovaly nebo spolupracují a sexuální služby poskytují, ale i argumenty ostatních organizací:
Měli bychom myslet na to, že jde hlavně o tisíce lidí, kterým upíráme právo na svobodné rozhodnutí, čím se živit a jak nakládat se svým tělem, a nutíme je žít v šedé zóně. Sexuální pracovníci a pracovnice nejsou zločinci. Zaslouží si respekt a odpovědnost všech zapojených. S tím vyjadřujeme souhlas především my, níže podepsaní:
Alice – 27 let, sexuální pracovnice.
Mgr. Lucie Černá – předsedkyně Network East-West,z.s., sociální pracovnice, 23 let práce se ženami v
sexbyznysu v rámci terénního programu Centrum JANA
Mgr. Markéta Elich, Ph.D. – odborná asistentka s vědeckou hodností na Katedře Etiky, psychologie a
charitativní práce Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Č. Budějovicích, jako expert spolupracuje s
MPSV v oblasti rozvoje kvality, sociálních služeb a sociální práce, též působí v municipální politice
města Č. Budějovice pro sociální oblast
PhDr. Jiří Frýbert – sociální pracovník, 13 let terénní práce ve Spolek Ulice Plzeň s lidmi v oblasti
poskytování sexuálních služeb, publikuje studie v odborné literatuře a přednáší na oborových
konferencích.
Bc. Dina Friedmann – studentka mezinárodních vztahů, sexuální pracovnice.
Mgr. Markéta Hronková – právnička a ředitelka La Strady, poradenské a konzultační služby, téma
obchod s lidmi.
Mgr. Dita Jahodová – výzkumnice a genderová expertka, dlouhodobě se zabývá tělem, tělesností,
sexualitou, stigmatizací a sociálním vyloučením.
doc. PhDr. Alena Kajanová, Ph.D. – vědecká pracovnice se zaměřením na marginalizované skupiny a
sociální exkluzi.
Bc. Monika Köchloflová – sociální pracovnice, 15 let práce se ženami ze sexbyznysu.
Mgr. Petra Kutálková, Ph.D.- výzkumnice a autorka odborných textů k tématu sexbyznysu, násilí a
dopadů veřejných politik.
Diana Lovecká – sexuální asistentka
Mgr. Tereza Musilová – sociální pracovnice a supervizorka, 13 let práce se ženami v sexbyznysu,
odbornice na téma sociální práce, poradenské a psychoterapeutické služby, neziskový sektor.
Mgr. Barbora Pšenicová – výzkumnice a psychoterapeutka, 5 let práce se ženami v sexbyznysu,
výzkumná činnost, poradenské a psychoterapeutické služby, neziskový sektor.
Mgr. Lucie Šídová – psychoterapeutka a ředitelka organizace Freya, 18 let práce se ženami
v sexbyznysu, téma sexualita u osob s hendikepem, poradenské a psychoterapeutické služby,
neziskový sektor.
Dekriminalizaci a hájení práv sexuálních pracovníků a pracovnic podporují následující organizace:
Amnesty International
Humans Right Watch
International Women´s Right Action Watch Asia Pacific
Association for Women in Development
International Community of Women Living with HIV
International LGBT Organisation
Transgender-Europe
The Global Alliance Against Traffic in Women
La Strada
The World Health Organisation
Global Network of Sex Work Project
a mnoho dalších organizací, které se zabývají lidskými právy
