Z nejvyšší hory světa je hřbitov horolezců a jejich šerpů

První výstup na vrchol 29. května 1953 se zdařil Novozélanďanovi Edmund Hillary a šerpovi Tenzing Norgay z britské horolezecké expedice vedené Angličanem Johnem Huntem. Ti ji úspěšně zdolali spolu s dalšími 4800 horolezci, ale desítky jejich následovníků tolik štěstí zas nemělo. Mont Everest se vypíná v Himálaji na státní hranici mezi Čínou (Tibetem) ze severu a Nepálem z jihu. Anglické jméno nese po anglickém zeměměřiči Georg Everest, který vedl první přesné mapování Himálaje. Tibetské jméno Čomolungma se překládá jako Bohyně matka hor nebo též Matka světa Nepálský název Sagarmatha znamená Nebeská tvář. Na nepálské straně je masiv Everestu součástí národního parku Sagarmatha zařazeného na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Na čínské straně chrání přírodu rezervace Qomolangma National Nature Reserve. Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Mount Everest jako nejvyšší horu světa a to pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdáleného indického podhůří. V té době byl vrchol technicky označován jako Peak XV. V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči zaměřili výšku 8848 m triangulační metodou a tento údaj se tradoval dalšího půl století. Dnes se uvádí nadmořská výška 8850 m n.m. změřená pomocí přístroje GPS umístěného na vrcholu v roce 1999.Čínské měření v roce 2005 určilo nadmořskou výšku pevné skály 8844 m a sněhová čepice je tedy na vrcholku silná šest metrů. Ale Everest stále roste díky pohybům kontinentálních tektonických desek o půl centimetru za rok a posunuje se o tři centimetry každý rok na severovýchod.

Nejvyšší hora jako hřbitov
Ve dnech 10. a 11. května 1996 došlo k sérii tragických událostí na této legendární hoře, která vedla k smrti 8 horolezců. Až do roku 2014, kdy lavina zabila 16 nepálských šerpů, se jednalo o nejtragičtější nehodu na této hoře. Zmrzlá těla těch, které pohřbil sníh a led, se však díky globálnímu oteplování stále častěji dostávají zpět na povrch. Odhaduje se, že od prvního zaznamenaného pokusu o výstup v roce 1922, při kterém zahynulo pod lavinou sedm lidí, si hora vyžádala životy přibližně tří stovek lidí a 200 těl tam stále někde ještě je. V roce 2017 se začaly zmrzlé končetiny mrtvých horolezců objevovat nad zemí a od té doby jejich počet stále stoupá. Vůbec nejvíce ostatků leží u ledopádu Khumbu. Další jsou u jednoho z táborů, kde horolezci přebývají, když se snaží zdolat horu. Děje se tak kvůli globálnímu oteplování, kdy sníh a ledovce rychle tají a mrtvá těla, která byla všechny ty roky pohřbená, jsou nyní vystavená okolnímu prostředí. Představitelé nepálské asociace sdružující organizátory expedic (EOAN) se již nechali slyšet, že snést z Mount Everestu mrtvá těla není tak snadné, jak se zdá. V úvahu je totiž nutné vzít celou řadu faktorů včetně nákladů, přání  rodin horolezců a v neposlední řadě i politiku. Přímo Mount Everestem totiž prochází hranice mezi Nepálem a Tibetem, tedy Čínou. Představitelé EOAN poukázali i na to, že podle nepálských zákonů, musí být do jakékoli manipulace s mrtvými těly zapojené vládní agentury. Náklady na snesení jednoho těla z hory se přitom mohou podle náročnosti vyšplhat až na 70 tisíc dolarů (1,6 milionu korun). Ang Tshering Sherpa uvádí, že jednou snesli tělo, které leželo ve výšce 8700 metrů, tedy kousek od vrcholu Everestu. Považuje to za jednu z nejtěžších akcí. Tělo bylo zcela zmrzlé a vážilo asi 150 kilogramů. Mnoho horolezců také chce, aby byli v případě, že zemřou, ponecháni na místě. Může to znít poněkud morbidně, ale zmrzlá těla se mohou stát snadnými orientačními body, ať již pro další horolezce nebo při záchranných operacích. Bylo by proto projevem úcty, ponechat je tam, kde jsou, ale s pokračujícím táním nebudou mít místní úřady brzy jinou volbu. Mount Everest není zdaleka tak stejný jako v dobách Hillaryho a Norgaye. V roce 2015 totiž zničilo zemětřesení Hillaryho výšvih, legendární skalní výstupek, který představoval poslední náročnou překážku pod vrcholem Mount Everestu. Studie ze stejného roku pak přišla se zjištění, že při současné rychlosti tání ledu by mohlo 70 až 99 procent ledovců v okolí nejvyšší hory světa zmizet do konce tohoto století.

Zapáchající Mount Everest

A aby toho nebylo málo, tak vedle mrtvých těl horolezců a jejich šerpů se hora potýká s tunami odpadků a výkalů, které tam po sobě horolezci nechávají. Průměrný horolezec vyprodukuje za dva měsíce co výstup trvá, 27 kilogramů exkrementů. Kvůli tomu se Čína rozhodla snížit počet horolezců, kteří se mohou pokusit o výstup na severní straně. Šerpové a nosiči jen během letošní sezony ze základního tábora odnesli na skládku téměř 13 tun výkalů. I to vypovídá o problému. Exkrementy, které po horolezcích zůstávají, se navíc mohou dostat do jezer a řeky a kontaminovat vodní zdroje.

I proto bývalý americký horolezec Garry Porter spolu se svým kolegou horolezcem Danem Mazurem už před lety založil projekt s myšlenkou, že bude bioodpad měnit na metan. Problém byl ale v tom, že tento proces probíhá při nízkých teplotách jen velmi těžko. Oba sportovci nyní plánují bioplynárnu doplnit solárním panelem, který udrží mikroorganismy rozkládající odpad v teple. Plyn, jenž vznikne, pak budou moci horolezci využívat k fungování základního tábora. Zbytek mohou místní lidé využívat jako hnojivo. Porter na stavbu bioplynárny už dostal povolení od nepálských úřadů.

SCa

Přejít nahoru