V poslední době se hovoří o úrodnosti půdy a zemědělství v tom smyslu, že české zemědělství naši půdu poškozuje. Jak to vidíte vy jako letitý agrárník?
Není možné, aby o úrodnosti půdy poučovali lidé, kteří na poli a ve stáji byli pouze skrze televizní obrazovky, a záměrně lhali veřejnosti, že úrodnost půdy se snižuje, pokud se na ní hospodaří, jak o tom mluví například teoretik docent Doucha či europoslanec Niedermayer či další, kteří nemají ani potuchy o tom, co zemědělská výroba představuje. Jejich mystifikace slouží těm, kteří chtějí trh s potravinami dát k dispozici všem, jen ne našim podnikatelům, nahrávají zahraničním firmám, které potřebují u nás trh ovládnout, nevím, proč tito lidé škodí vlastnímu národu a upřednostňují zahraniční kapitál.
Jak to s úrodností je podle vás?
Úrodnost půdy se zvyšuje tehdy, pokud se na půdě hospodaří a vyváženě funguje rostlinná a živočišná výroba. Právě živočišná výroba je zdrojem organické hmoty a rozhoduje o udržení dostatečného množství humusu v půdě.
Pro laika prosím o vysvětlení, jak konkrétně to funguje?
Pokud je organická hmota do půdy dodávána, má půda drobtovitou strukturu a funguje kapilární systém v půdě, kde se drží voda, která je jedním z atributů existence lidstva. Pokud máme lehkou půdu bez organické hmoty, voda proteče lehce ornicí a chybí rostlinám. U těžkých půd, kde se neorá a je pouze zasetý travní porost, který je dvacet až třicet let bez obnovy, půda je utužená, voda se nezasakuje a ztéká do vodotečí. Takže když se na půdě hospodaří a půda produkuje, je schopna udržet obrovské množství vody. Jedna dánská studie uvádí, že v Dánsku je půda schopná udržet více vody, než je ve všech řekách, jezerech a přehradách v Dánsku.
Dá se tedy říci, že dobré hospodaření pomáhá také v boji proti suchu?
Ano, určitě. Mluvíme u nás často o tom, jak zadržet vodu v přehradách, dalších rybnících, mokřadech a podobně, ale největší zásobárnu vody, kterou je půda, nevyužíváme dobře. Motivace našich hospodářů nesměřuje k tomu, aby zvyšovali stavy všech hospodářských zvířat a posilovali dodávky organické hmoty do půdy, a tím udržovali či zvyšovali jejich úrodnost. Je tomu právě naopak, většina starých zemí EU od roku 1990 nejenže nesnížila stavy hospodářských zvířat, ale navýšila je a dnes za přispění několikanásobně vyšších národních dotací než u nás systematicky likviduje náš trh se zemědělskými komoditami. Můžeme se podívat na srovnání výroby vybraných komodit v ČR, SRN a Nizozensku na 100 ha zemědělské půdy v níže uvedených grafech. Pokud bychom zvýšili stavy skotu o 20 %, stavy prasat o 80 % a stavy drůbeže o 40 % ve vztahu k současným stavům, produkovali bychom ročně o zhruba 18 milionů tun chlévské mrvy více. Za dvacet let, kdy stavy zvířat jsou přibližně na současné úrovni, jsme ochudili naši zemědělskou půdu o 360 milionů tun chlévské mrvy. A kde je navíc spálená organická hmota ze slaměných granulí? Péče o půdu má rozhodující vliv na zajištění vzduchu v půdě. Pokud není vzduch v půdě, chybí rostlinám, ale chybí i půdním živočichům, jako jsou brouci, žížaly, larvy a dalším mikroorganismům. Bez života v půdě nemá kdo rozkládat organickou hmotu, současně bez hmyzu chybí potrava pro ptactvo a další živočichy, a tím je narušen celý potravní řetězec. Je nutné respektovat pravidla hospodaření na půdě našich předků a hospodařit vyváženě. Pokud nefunguje dlouhodobě trvalý přísun organické hmoty do půdy, klesá její úrodnost a následně i výnosy rostlinných komodit.
Oproti Nizozemsku jsme na tom opravdu o tolik hůř?
Ano. Ale nebyli jsme. Ještě v roce 1989 jsme měli 1 247 000 kusů dojnic, dnes 362 tisíc, to je pouhých 29 procent z původního počtu. U prasnic došlo k poklesu z 312 tisíc kusů na 87,7 tisíce kusů, jsme na 28,1 procenta. U nosnic jsme se dostali z téměř 16 milionů na 5,26 milionu, což je 33,5 procenta. Tento obrovský pokles v živočišné výrobě, pokles stavů hospodářských zvířat, nemá obdoby v jiných zemí EU, snad jen na Slovensku. A tato čísla také svědčí o tom, že jsme zanedbávali dlouhodobý přísun organické hmoty do půdy.
Jak je to tedy v tuto chvíli se soběstačností zemědělství a potravinářství?
Oproti plné soběstačnosti v základních potravinách v roce 1990 jsme soběstační v mléce a mléčných výrobcích včetně jejich spotřeby v cukrárenském a pekárenském odvětví na 90 procentech, ve vepřovém mase na zhruba 39 procentech, v drůbežím mase na 57 procentech, ve spotřebě vajec na 56 procentech, v hovězím na 100 procentech, ale musíme vzít v potaz, že spotřeba hovězího masa je průměru 7,8 kila na obyvatele za rok, v roce 1990 to bylo 23,5 kilogramu. Co se týče potravinářství, pak v zelenině jsme oproti roku 1990 na 27 procentech, v ovoci na 30 procentech, v bramborách na 40 procentech (pozn., jedná se o brambory ve slupce, ve všech výrobcích z brambor a v ostatních výrobcích). Průměrná soběstačnost se odhaduje v současné době na cca 58 % až 59 %. Je tato soběstačnost pro naši zemi bezpečná? Určitě není.
zdroj: Parlamentní listy
