Pane profesore, vy máte díky své profesi na srdce asi trošku jiný pohled, že? Co pro vás znamená, když se o někom řekne, že běhá srdcem?
Že to dělá doopravdy a z lásky. Ale víte, jak tohle vzniklo? Je to medicínsky poměrně snadno zdůvodnitelné. Všechny city, jako je láska nebo nenávist a zármutek, jsou stres. Jsou to stresové situace. A reakce organismu na stres je prastará – zdědili jsme ji po svých zvířecích předcích. Je složená ze dvou složek, přičemž jedna z nich je psychická. Tu řídí mozková kůra a my ji dokážeme ovládnout. Určitě to znáte. Když vám vynadá šéf, sice se naštvete, ale nedáte mu pár facek, protože se dokážete krotit. Ale potom je tu druhá reakční složka, která je fyzická a týká se celého organismu. A tu nedokážeme vůlí ovládnout. Řídí ji stará podkorová centra. Principiálně jde o to, že naši předkové měli tuto reakci jako přípravu na akci. Buď museli s nepřítelem bojovat, nebo před ním utíkat. A to už jsem u funkce svalů, které pro něco takového potřebují větší množství okysličené krve s živinami. Logicky se tedy musí víc rozbušit srdce. Lidé tenkrát nevěděli, že orgán, který celý proces spouští, je mozek. Cítili reakci srdce, a proto si mysleli, že všechny tyhle city sídlí tam. Ona to samozřejmě není jediná reakce organismu. Sníží se vám přitom třeba výdej moči, protože organismus už za miliony let vývoje ví, že se třeba bude potit a bude tekutinu potřebovat. Zvýší se srážlivost krve, protože třeba budete krvácet. Když hrozí nebezpečí, vyplaví se energetické zásoby do krve a zvýší se krevní tlak. Ale moderní člověk na tyhle věci neumí reagovat, už nebojuje a neutíká, tím si hrozně škodí na zdraví.
To je poměrně komplexní vysvětlení. Opravdu vám všechno tohle proběhne hlavou, když vám někdo zašle srdečný pozdrav?
Ne, to samozřejmě ne. Srdečný pozdrav pro mě znamená asi to samé, co pro ostatní lidi. Že ho člověk, který pozdrav posílá, myslí upřímně. Pokud míříte k tomu, že by pro mě pozdrav „zdravím vás z celého srdce“ mohl vyvolat představu, že mě dotyčný zdraví od tří set padesáti gramů svaloviny a chlopní, to určitě ne.
Když se vrátím k běhání srdcem… Poznáte běžce, když ho máte na operačním stole?
Bývalého. Pokud mi leží na stole, už je to většinou bývalý běžec. Ale teď vážně. Vědět to mohu jen z odběru anamnézy, jinak to nepoznáte. Je řada sportovců, kteří když přestanou být aktivní, a přitom však pokračují v neřestech, které jim organismus při větším energetickém výdeji odpustil, například přiberou na váze. A jejich srdce se tedy neliší od srdce jiného člověka. A já většinou dostanu na stůl už ty neaktivní sportovce.
Vice info na idnes.cz
