Podle novin se může připomínat jako nesmírně efektivní manažerka, lavírující v německé politice ve stylu Machiavelliho nebo jako osoba bez jasných strategických cílů, která vyvolala počátek „éry populismu“.
Podle slov jednoho z biografů německé kancléřky Angela Merkelové je její přístup k řešení problému popsán jedním výrazem – „proseděné“. Místo toho, aby pracovala kvůli nějakému „historickému poslání“, zabývá se „řešením naléhavých problémů, navíc tak, aby se zajistilo, že zůstane u moci“, napsal The Guardian.
Merkelová, kterou časopis Forbes jednou nazval nejmocnější ženou na planetě, se za posledních 13 let dařilo. Byla vždy zdrženlivá, opatrná, metodická, pragmatická, extrémně nepolapitelná, ale vždy zřejmě situaci kontrolovala.
Tento týden však, když čelila poklesu popularity, neúčinnosti koalice, špatných volebních výsledků a sváry uvnitř své aliance, připustila porážku.
Během svého prohlášení o bezprostřední rezignaci se Merkelová sama nezměnila: hodlá opustit politickou arénu ve dvou etapách, přičemž do následujícího měsíce bude předsedkyní Křesťansko-demokratické unie (CDU) a v roce 2021 opustí místo kancléřky.
Tento plán však nemusí fungovat. Pokud se stane hlavou CDU kritik Merkelové Friedrich Mertz, pak, jak mnozí věří, kancléřka může opustit svůj post před koncem svého funkčního období. Navíc ztráta voličů Merkelové může znamenat, že se vláda v příštím roce zhroutí.
„Nicméně, bez ohledu na to, zda Merkelová dosáhne konce volebního období, vyvstane rozhodující bitva o její dědictví,“ zdůraznily noviny. Podle jejích příznivců je Merkelová vyvážená, klidná kancléřka, která ví, jak najít kompromisy a přináší stabilitu Německu a EU na pozadí velkých krizí.
Podle nich je Merkelová ve své podstatě respektovaným politikem, který bojoval za demokratické hodnoty, a její persona ztělesňuje vše, proti čemu bojují populisté po celé Evropě.
Její kritici se však domnívají, že pokud jde o řešení hlavních politických problémů, projevila váhání a podléhá veřejným názorům. Vidí v tom taktiku, ale není strategickou s dlouhodobým myšlením; člověka, který nemůže napadnout starý německý dogmatismus nebo změnit politické klima.
Navíc se domnívají, že její analytický, racionální a obecně technokratický styl vlády urychlil kolaps politického centra Evropy a vydláždil cestu populistům.
„Politici musí být efektivní a spolehliví – a Merkelová kombinuje tyto vlastnosti,“ řekl jeden z příznivců kancléřky Constanze Stelzenmüller. „Vytvářela důvěryhodné vztahy – podařilo se to dokonce i s Alexisem Tsiprasem.“
Podle něj na vrcholu krize v eurozóně, kdy většina severní Evropy chtěla, aby řecký předseda vlády opustit společnou měnu, vystoupila Merkelová proti tomu a poukázala na to, že takový krok by byl „zradou evropského projektu“. „Získává důvěru lidí, protože má jasné hodnoty,“ zdůraznil Stelzenmüller.
Mnozí však o tom pochybují. „Většina z toho, co si myslíme, že o Merkelové víme, je buď public relations nebo spekulace,“ řekl Hans Kundnani, vysokoškolský kolega v Královském institutu mezinárodních vztahů. „Je neuvěřitelné, že po 13 letech svého působení stále nevíme, kdo skutečně je.“
Podle profesora politologie Jana-Wernera Müllera mnozí Němci považují Merkelovou za „neuvěřitelně spolehlivého úředníka s analytickou myslí, ale ne za politika, který systematicky vytyčil výhled země“.
Její obraty o 180 stupňů (jako je tomu v případě jejího postavení k jaderné energetice po havárii ve Fukušimě) „bylo možné provádět pouze jakámsi typem hlavního úředníka, který si vybere nejpravděpodobnější, rozumný postup, odloživ stranou stranické povinnosti,“ uvedl Muller
Nicméně, podle Kundnaniho, tento manažerský styl nejen nepočítal s „érou populismu“, ale přiblížil ji.„Vznik „Alternativy pro Německo“ byl přímou reakcí na prohlášení Merkelové o ohledně pomoci Řecku, když řekla, že neexistují jiné alternativy,“ dodal. „A AfD ve skutečnosti řekla: „Ne, jsou.“
Kundnani považuje Merkelovou za „cynického manipulátora“, který ve stylu Machiavelli nemilosrdně vytlačuje své politické oponenty na stranu silnice a jedná takovým způsobem, aby potěšila voliče.
Kritici kancléřky také zdůrazňují, že Merkelová jako de facto vůdce Evropy nemohla vytvořit skutečný základ pro evropskou integraci Evropy, aniž by podnikla rozhodné kroky k formování budoucího eura.
Zastánci Merkelové namítají, že němečtí kancléři mají mnohem skromnější moc, než američtí nebo francouzští prezidenti, protože jejich moc je omezena politickou strukturou a silným ústavním soudem. „Je nepostižitelná,“ zdůraznil Stelzenmüller. „Jen ji potřebujete znát. Navíc nepodporuje populismus. Stala se hradbou na jeho cestě.“
Možná právě tento styl vlády vnesl do voličů pocit absence skutečné demokratické volby a přispěl k rozkolu evropské politiky. „Zatím nemůžeme říci, zda Merkelová vejde do dějin jako žena, která zničila Evropu, nebo jako osoba, která ji zachránila,“ uzavřel Kundnani.
zdroj: prvnizpravy.cz
