Tehdy v roce 2014 byla za zemi, která měla být takto polichocena, vybrána Česká republika, a osobou, která se měla stát středobodem tohoto budoucího celonárodního polichocení, byl Nejvyšší radou NATO vybrán generál Pavel. Který ovšem o uvedených politických zámyslech svého jmenování nic nevěděl, a co jiného si tedy mohl myslet než to, že byl do funkce nevyššího vojenského velitele NATO jmenován proto, že byl západním světem rozpoznán a uznán za jeho nesvětlejší vojenský a strategický mozek. A že tudiž až jeho mandát v NATO v roce 2018 skončí, vrátí se z Bruselu do Prahy jako jediný oprávněný uchazeč o nejvyšší funkci ve státě, o kterou se snad nebude muset ani ucházet, ale bude mu nabídnuta jako jedinému myslitelnému aspirantovi z vůle vděčného lidu.
Existuje a existovala ovšem smítka, která představu takovéto generálovy budoucnosti vždy jaksi zatmívala. Vycházela z faktu, že v roce 1985 vstoupil Petr Pavel do KSČ a že jeho tehdejší armádní ndřízení o něm v dochovaných záznamech píši jako o jedinci, který ve vojsku vždy napomáhal prosazovat vedoucí úlohu strany. Ale tohle všechno generál snad už dostatečně vysvětlil ve svém známém interview pro Blesk Zprávy z 19, prosince 2020, kde jasně a srozumitelně uvedl, že do strany vstoupil proto, že se chtěl dostat mezi výsadkáře. A že dnes už ovšem ví, že i tak to byla chyba, vyplývající z jeho tehdejší naivity.
Dnes je zde ovšem generál se světlou minulostí v NATO, činící už kroky ke zvolení naším novým prezidentem. A stejně jako kdysi ve vojsku prosazoval vedoucí úlohu strany, prosazuje dnes hierarchické uspořádání společnosti, které jí umožní lépe vzdorovat krizím, jakou je např. současná krize pandemická. V programu Seznamu Zprávy, nazvaném Ptám se já, o tomto svém projektu promluvil devátého tohoto měsíce s redaktorkou Veronikou Sedláčkovou takto:
„Chci Česko lépe připravit na zvládání krizí…na vrcholu, kde měl stát jen jeden člověk, který měl bý t krizovým manažerem, se to střídalo, systém měl několik hlav a tak vypadala i komunikace a rozhodování“ řekl Pavel a vyjevil tak svůj úmysl změnit strukturu státu podle vojenského vzoru s nedílnou pravomocí jediného velitele, od kterého se odvine hierarchický vojenský systém s pravomocí odshora dolů a odpovědností odzdola nahoru, který podle generálova názoru jedině bude schopen zvládat krize. Nu a protože to bude systém veskrze vojenský, můžete hádat, koho to generál myslel, když říkal, že „na vrcholu měl stát jen jeden člověk“.
V programu Ptám se já, odkryl generál Pavel též svůj pohled na naši mezinárodní politiku, a to v části věnované současnému prezidentovi Zemanovi, když řekl: „Zeman svým jednáním často komplikuje i obraz Česka na Západě a mezi Spojenci“.
Ano, stejně jako když jako mladý velitel prosazoval ve vojsku vedoucí úlohu strany a s tím i věrnost našemu věčnému příteli i ochránci a současně i záštitě světového míru Sovětskému svazu, prosazuje dnešní generál Pavel pravý opak. Už dlouhodobě tvrdí, že největší hrozbou mezinárodnímu společenství a míru představuje dnes Rusko, a naši politiku vůči USA, NATO a EU by nejraději viděl tak, že ji budeme z tváří a pohybu očních zorniček jejich vedoucích činitelů odezírat a plnit dřív, než bude vyslovena. Či řečeno jinak: že budeme ještě pokornějšími a poslušnějšimi jejich vazaly, než jsme teď.
Generál Pavel svoji kandidaturu na prezidenta ČR sice ještě oficiálně neoznámil, ale už nyní funguje jeho podpůrná iniciativa s názvem Spolu silnější (odkaz na příbuznost generálových snah s volební koalicí SPOLU: ODS, TOP 09, KDU-ČSL). Generál objíždí Česko a agituje pro své hnutí všechny, kteří sdílejí jeho současný pohled na svět a na republiku, a neohlížejí se na to, co bylo a co se hlásalo dřív. A aby náhodou nezmeškal nic, co by mu mohlo prospět, povolal do svého týmu špičkového poradce pro volební kampaně Michala Repu. Ten umetl cestu k prezidentskému stolci Zuzaně Čaputové a teď ji tedy má umést k témuž i českému generálovi Pavlovi.
Někdy před osmým březnem 2023 (přesné datum příštích prezidentských voleb ještě nebylo oznámeno), tedy uvidíme, jak na tom s duševním zdravím jsme.
Autor: Lubomír Man
