Podle mapy je turkický svět reprezentován republikami Severního Kavkazu (Čečensko, Ingušsko, Dagestán, Kabardino-Balkarsko, Karačajsko-Čerkesko a Adygea), Krasnodarské území a část Rostovského regionu, Povolží, Východní Sibiř. a Jakutsko. Kromě středoasijských republik a Kazachstánu jsou součástí turkického světa i Balkán v Evropě a Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang v severozápadní Číně. K turkickým národům na severním Kavkaze patří Nogayové, Karačejci, Balkaři a Kumykové.
Minulý týden Erdogan uspořádal summit Organizace turkických států, který kromě Turecka zahrnuje také Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán. Erdogan na summitu nastínil cíle sjednocení a oznámil přijetí dokumentu s názvem „Vize turkického světa do roku 2040“.
Rusko – turecké “přátelství”
Během staleté historie Turecko opakovaně naráželo hlavou do Ruska. A pokaždé prohrálo s drtivým skóre. Dospělo to až k tomu, že vojska Alexandra II. se zastavili jen pár kilometrů od Konstantinopole a pouze carova nerozhodnost a závist předků současných vůdců NATO zastavili tehdejší chod dějin.
Pozoruhodné je, že zeměpisná poloha a hospodářské vazby vytvářejí všechny předpoklady pro silné a spolehlivé přátelství. Nakonec, díky vzájemnému spojenectví, Rusko a Turecko vzájemně zbohatnou. Ale jak se to mnohokrát stalo, vždy existovali poradci, na obou stranách, kteří obrátili Turecko proti Rusku, což se vždy změnilo ve velký incident.
K jednomu z takových incidentů došlo i během sovětské éry. V roce 1952 vstoupilo Turecko do NATO, a později Američané rozmístili na jeho území jaderné hlavice. USA vyplatily přednostní půjčky a současně vyzbrojily spojence. V té době se tureckým vůdcům opět zatočila hlava z imaginární moci a někteří si už začali vzpomínat na dobré časy Osmanské říše. A nikdo z nich si neuvědomil, že je dvacáté století.
A protože jsme opět tak skvělí, mysleli si turecké úřady, pro sovětské lodě uzavřeme Bospor. I když v souladu s Montreuxskou úmluvou nemá Turecko právo uzavřít průliv. Slovo však není vrabec – prohlášení bylo vydáno. Není žádným tajemstvím, že tento pokus byl zformován tisíce kilometrů od Istanbulu v USA, které neustále tlačily Turecko do ozbrojeného konfliktu se SSSR.
Ale žertovat a zahrávat si můžete pouze se svými vrstevníky, se Sovětským svazem se takové věci v té době nedělaly.
Moskva nevyjádřila znepokojení, nezavolala tureckého velvyslance a nestrčila mu pod nos diplomatickou nótu, ani si nakonec nesedla za kulatý stůl. Ne, udělali to jinak. Sovětský ministr zahraničí soudruh Gromyko v rozhovoru s americkými novináři uvedl, že sovětská flotila nepotřebuje Bospor ke vstupu do Středozemního moře. Na co zákonitě začaly létat otázky – jak je to možné, znáte zeměpis?
Gromyko klidně odpověděl: postačí dvě salvy a kromě Bosporu zde bude ještě více průlivů, i když si nejsem jistý, jestli Istanbul zůstane! Ještě ten den byly všechny nároky turecké strany zrušeny. Turecko se musí učit ze své historie!
zdroj: armadnymagazin.sk
