Nálady se v Čechách rozhořely 23. května 1618. Na pražské defenestraci byli tehdy tři katoličtí úředníci defenestrováni nebo vyhozeni z okna místními protestanty. Díky Boží milosti nebo hromadě hnoje – podle toho, koho jste se zeptali – úředníci přežili.
Následky však byly katastrofální. Pražská defenestrace byla více než jen roztržkou mezi dvěma náboženskými sektami. To shrnulo dlouhotrvající a rostoucí napětí mezi katolíky a protestanty v Evropě.
A co víc, její krvavé následky by vedly k třicetileté válce, ve které více než osm milionů lidí přišlo o život kvůli násilí a hladomoru.
Co tedy přesně vedlo k pražské defenestraci v roce 1618?
Následky však byly katastrofální. Pražská defenestrace byla více než jen roztržkou mezi dvěma náboženskými sektami. To shrnulo dlouhotrvající a rostoucí napětí mezi katolíky a protestanty v Evropě.
A co víc, její krvavé následky by vedly k třicetileté válce, ve které více než osm milionů lidí přišlo o život kvůli násilí a hladomoru.
Co tedy přesně vedlo k pražské defenestraci v roce 1618?
A přestože vládci Čech – převážně v dnešní České republice – byli katolíci, obecně umožňovali protestantům svobodně uctívat Boha. Rudolf II., Svatá říše římská a český král, dokonce ve svém Majestátu z roku 1609 povolil svobodu vyznání.
Ale to je místo, kde se věci komplikují. Ačkoli Rudolfův bratr Mattiáš ponechal majestátní list v platnosti, když se ujal moci, jmenoval také svého věrného katolického synovce Ferdinanda II. českým králem a jeho dědicem.
Jako král si Ferdinand hluboce přál obnovit katolicismus jako jediné evropské náboženství. Odmítl Majestátní list a odepřel protestantům povolení stavět kostely ve městech Broumov a Hrob.
23. května 1618 se čtyři katoličtí poslanci ocitli tváří v tvář rozhněvanému davu protestantů v Českém kancléřství. Protestanti v čele s hrabětem Jindřichem Thurnem chtěli vědět, zda purkrabí radili Ferdinandovi, aby majestátní list ignoroval.
Ačkoli dva z purkrabích tvrdili svou nevinu a byli propuštěni, další dva takové štěstí neměli. Hrabě Villem Slavata, hrabě Jaroslav Martinitz a jejich sekretář Filip Fabricius byli zadrženi stále rozzuřenějším davem protestantů.
“Jste nepřátelé nás a našeho náboženství,” prohlásil Thurn. “Přáli jste si nás zbavit našeho Majestátu, [vy] jste strašlivě trápili své protestantské poddané… a snažili se je přinutit, aby přijali vaše náboženství proti své vůli …”
Davu dodal: “Kdybychom udrželi tyto muže naživu, pak bychom ztratili Majestátní list a naše náboženství a všichni bychom pak byli zbaveni a zbaveni svých životů, cti a majetku, protože od nich nebo od nich nemůže být získána žádná spravedlnost …”
Přesto Martinitz a Slavata předpokládali, že Thurn neudělá nic horšího, než že je jen zatkne. Sebevědomě se otočili k davu.
“Protože se to týká Boží vůle, katolického náboženství a vůle císaře,” řekl Martinitz, “budeme všechno snášet rádi a trpělivě.”
Ale pak se těchto tří katolíků zmocnili rozzlobení protestanti. Když Martinitz, Slavata a Fabricius křičeli o pomoc pannu Marii, protestanti je donutili k otevřenému oknu.
Martinitz vyletěl po hlavě. Slavata se držel okenního rámu, dokud ho někdo neudeřil. A Fabricius byl bez okolků vyhozen za nimi. Všichni tři muži se zřítili téměř 70 stop na zem v kakofonii “Ježíši!” “Maria” a “Bůh se smiluj!”
Ale když se protestanti shromáždili u okna, aby se podívali na své oběti, viděli ke svému překvapení, že všichni tři katoličtí představitelé přežili.
Martinitz a Fabricius vyskočili a utekli. Slavata, vyražený zimou, byl vyzvednut svými služebníky a odvezen do bezpečí.
Jak muži přežili tuto první pražskou defenestraci? Katolíci rychle tvrdili, že Boží zásah zachránil purkrabím život. Trvali na tom, že Panna Maria musela vyslechnout prosby odsouzených mužů a zachránit je.
Ale protestanti říkali, že vysvětlení nemá nic společného s Bohem. Místo toho prohlásili, že tři katoličtí úředníci pouze spadli do velké hromady koňského hnoje. Hnůj zřejmě zmírnil jejich pád a ušetřil jejich životy. Píše portál Allthatinteresting.
Přestože během pražské defenestrace nikdo nezemřel, mělo to násilný dopad. Katoličtí úředníci šli okamžitě za Ferdinandem, aby mu řekli, co se stalo. A Ferdinand slíbil, že se pomstí.
Pražská defenestrace působila jako jiskra na suchém poli. Po tomto incidentu se v Evropě otevřela velká propast mezi katolickými a protestantskými státy. Čechy brzy propukly v otevřenou vzpouru, sesadily Ferdinanda II. za krále a korunovaly Fridricha V., kalvinistického zetě anglického Jakuba I.
