Profesor se zabýval vším možným, ale poslední dobou nejraději hleděl z okna na starý strom, zamknutý ve své pracovně na sedm západů, aby ho nikdo nerušil. Ale jednou se zamknout zapomněl a tak k němu vnikla zvídavá Dívka, aby se od Profesora, moudrého muže, dozvěděla něco o islámu a křesťanství.
„To je skutečný solitér. Kristus mezi stromy. Mnoho lidí se na něm už oběsilo, každé vánoce aspoň dva. A vidíte, pořád stojí, sahaje svými kořeny do hloubi země,“ ukázal Profesor z okna své pracovny na mohutný a košatý strom, který byl vskutku Kristem mezi stromy a pokračoval, „ale vy chcete slyšet něco o islámu a křesťanství, že ano?“
„Ano, ráda bych o tom něco slyšela.
Mohl byste mi o tom něco říct?“ přitakala Dívka, jež seděla v houpacím křesle, které Profesor kdysi dostal jako součást čestného doktorátu na nějaké univerzitě, a pila čaj s velkého bílého hrnku s červenými tečkami, který profesor dostal k čestnému doktorátu na nějaké další univerzitě.
„Všechno, co tady vidíte, jsem dostal k čestným doktorátům. I toto kukátko. Je kouzelné,“ ukázal Profesor na kukátko, které leželo na jeho stole a které bylo opravdu kouzelné, dodávaje, „samozřejmě, že vám k tomu něco mohu říct. Jsem přece Profesor, přezdívá se mi tak už od mých dvanácti let, kdy jsem skutečným profesorem ještě, vcelku pochopitelně, ani zdaleka nebyl.
Jen vás musím předem upozornit, že všechno, co vám k tomu řeknu, bude strašlivě akademické.
Autor: Karel Trčálek dokočení článku zde
