Na kameru totálně zkorumpovaný média nastrčej matrónu s bůhvíským upleteným fakanem, co se na lusknutí rejži rozbulí. Ale už neukážou, že za nima se tlačí padesát mladejch zdravejch chlapů, co budou jen týt z našich mozolů, vožírat se naší becherovkou a slivovicí na poukázky a jezdit sockou za dobrej den. A ještě se nám vysmívat za naší tupost. A vláda je zve jak nadháněč do bordelu, cpe jim naše peníze horem dolem, razítkuje víza na strpění (=na naše utrpení) jak o závod a Fiala si to mastí vobrněným vlakem v neprůstřelnym skafandru až do Kyjeva, aby nabral další nemakačenky a přivez tam další kupu zbraní, co jen přilejou volej do vohně.
Všímáte si, jak se přirovnání „nepřilejvat volej do vohně“ stalo hitem internetu? Nejdřív to řekli v Moskvě, což není nic divnýho, tam jsou ve všem napřed, zejtřejší přilejvání do vohně tam znamená už včera požár. Pak to zvopákla Čína (třeba mluvčí čínskýho zamini Chua Chups tady), u nás to rozjel Okamura a byla to taky velká bašta. Jediný body, který vládě musim přiznat, že i Fiala se rozhod nepřilejvat voleje do vohně, teda konkrétně už se nebude přilejvat řepka olejka do vohně benzínovejch motorů. Je to málo, ale aspoň něco, dobrej nákrok. I když ho drobátko podezřívám, že to udělal proto, aby si Babiš moh řepku (co se seje už v srpnu a září) nabouchat do trenek. To zas bude řepnýho voleje na trhu, eště ho rádi budem lejt do nádrží aut sami vod sebe, jak do Trabantů blahý paměti. Ale bude aspoň na čem smažit řízky pro uprchlíky. Wir schnitzel das, jak říkala Merkelová, nebo tak nějak. Jen nebudou vobalovaný, protože Putin se vyjádřil, že fašistům na Ukrajině pšenka nepokvete, letos tam prej zaseje rakety. Jo, to je jako s těma nerozbitnejma skleničkama v Pelíškách – a skláři nebudou mít co žrát. Na Ukrajině nepokvete pšenka a Afrika nebude mít co žrát. Doteď jsem teda netušil, že Afričani sejou pšenici na Ukrajině, ale je to prej tak. A když to nepude, zvednou se a dojdou si pro žvanec do Evropy. Z východu migranti z Ukrajiny, z jihu z Afriky, a když ve Francii vyhraje zas prezidentskou sesli Macron, tak i lepenovci ze západu. Vo severu ani nemluvim, vodtamtaď přišla dycky jen studená fronta. A my se v tom zas budem plácat jak ve verdunským masomlejnku. Nejvyšší čas sbalit kufry a prásknout do bot. No jo, ale kam?
A přitom, kdyby se s Ruskem jednalo, ale poctivě jednalo, ne ňáký bludy, žádná válka nemusela bejt. Ukrajina by vodevřela svou širou stepní náruč, Putin by jí kosmeticky denacifiknul a demilitarycnul, vyfotil pár dětskejch inkubátorů v porodnici v Mariupolu, ve kterejch přespávali náckové a ryli tam nožema do plexiskla haknkrajce – a bylo by. Strašlivý biologický a chemický zbraně, kerý Ukrajina už měla nachystaný do útoku na Rusko, by byly vodhalený a zneškodněný a sibiřskej mor by neměl v Moskvě hody. Já teda donedávna neměl tucha, že něco jako sibiřskej mor existuje, a vono jo. Ale to jsem se domák, až když jsem si poslech Putinův projev z 16.března, kde vo něm mluvil. Tendle mor podle něj míchali v desítkách tajnejch ukrajinskejch laboratořích spolu s Pentagonem. Ukrajinci dodali hrnce, Pentagon vařečky a prachy. A taky choleru tam hňahňali, africkej mor prasat a samozřejmě koronavirus. A to už neni sranda, na mor tam na Sibiři skapali i mamuti, co je tam dodneška v ledu vobjevujou. Ruskej medvěd se nikdy nestane mamutem, natož africkým prasetem, proto musel šlápnout do specnaz vojenský voperace a ty laboratoře smrti dezinfikovat supersonickejma kinžálama.
V Mariupolu jich bylo zřejmě nejvíc, tak to tam vzali kobercově. I když, jak cituje můj voblíbenec Macek: Ze satelitních snímků se zdá, že přístav je neponičen. No jasan, devadesát procent baráků cugrunt, to na satelitu ani nezaznamenáte. Já teda myslel, že dřevěný satelity na monočlánky už jsou vyřazený, ale asi ne. Konečně, Macek eště nedávno tvrdil, že na západní Ukrajině je klid a lidi vocaď nemaj co prchat za blahobytem do Evropy. A to je pravda, když vezmu, že nejzápadnějc byly zatím bombardovaný jen Lvov a Javoriv, což je dvacet kiláků vod polskejch hranic. Takže naprosto v pohodě je teda pruh vo šířce 20 km vod polskejch hranic. Západní klídek a veget. A tam by se asi měli všichni prchající uprchlíci podle Macka nahečmat, tam fakt eště nic nespadlo. Myslim, že to tak i zůstane, protože ty ruský rakety nejsou tak úplně přesný a dyby ňáká ulítla za hranice třeba do Přemyšlu, tak to by se asi Polákům moc nelíbilo. Kaczyński by vlítnul do prvního migu a nabral to rovnou na Moskvu, kde by se zapích jako kamikadze do Kremlu. Váhavý NATO neNATO. Znamenalo by to sice třetí a poslední světovou, ale pořád je tu nenulová možnost, že když Putin vydá rozkaz k jaderný válce, tak ho rozkaz přebírající generál střelí rovnou mezi voči, protože si uvědomí, že právě zavelel ke zkáze celýho lidstva a že už si večer ten šašlik na dače za Moskvou nedá.
Věřim, že Mariupol se hnedka vopraví. Například Okamura navrh, aby naši uprchlíci, hned jak válka skončí, šupajdili všichni zpátky. A pomohli s vobnovou, dyž si tu zemičku, protože moudře pokorně nekapitulovali, sami rozmlátili. Já to vidim jasně, jak se votevře po dobytí Mariupolu první humanitární koridor, hned bych tam nalifroval ty naše uprchlý ukrajinský matky s děckama do stanovejch gulagů, aby helfli ruský vokupační správě při vobnově. Válku zavinily, tak ať si trochu máknou v ruinách, že jo. Stejně šéfík vodborů Středula řek jasně, že „z Ukrajiny přicházejí uprchlíci, a ne levná pracovní síla“. Rozumim. A víte, proč to neni pracovní síla? Protože nemaj ruce. My jsme totiž v rodině chtěli ubytovat uprchlici s dítětem (to víte, taky zblblí propagandou), vona je doktorka z Krivýho Rohu. Ale zaběhla si do okresní nemocnice, jestli by jí nezaměstnali, a voni jí tam hned ty ruce utrhli, šťastný jak blechy. A dostala hned ubytování blíž tý nemocnici, takže nám dala košem. Taky si myslim, že mezi těma matkama s dětma je skandálně málo dřevorubců. Fakt ani promile. Slévačů, horníků a stěhováků taky minimum. Tak kde jako budou fachčit, co?
Já vim, na co myslíte. Prej se vobjevil inzerát, že ňákej chlap ubytuje uprchlici do dvaceti let, bez fakana. Co vaří jak Polrajch a uklízí jak robotickej vysavač. Hele, to bych neriskoval, určitě by měl Člověk v tísni zprovoznit co nejdřív portálovou nabídku – s fotkou ksichtu a celýho těla, stačí ve spodnim prádle, nejsme úchyláci, že jo. Kejvnete naslepo ňáký neziskovce a na dveře vám zaklepe vohera ze zemljanky, spálí i čaj a bude kadit do bidetu. Já bych to neriskoval a naprosto podporuju to družstvo, co vodmítlo ubytovat u jednoho družstevníka ukrajinskou učitelku se dvěma dětma. Dovedete si to představit? Učitelka! Zejtra by sekýrovala celej barák jak malý rebjonky.
No, my jsme to teda riskli. Hned jak syn, co má větší barák, dal echo s nabídkou ubytování na portál na pomoc Ukrajincům, ozvali se mu. Hned ten den. Že někoho maj. Jeden Ukrajinec, co tu už léta maká, jim za pár hodin v pátek přivez… já ten horror nebudu protahovat, no jasně – učitelku! Se synem. A byli jsme v loji. Protože učitelka ze Záporoží (tam se samozřejmě vůbec nebojuje, jen tam ostřelovali obří jadernou elektrárnu, což je v pohodě) umí jen ukrajinsky a rusky a její syn i trochu anglicky, brzy jsem se za nimi, v podpaží s bábovkou od manželky, rozjel. Oprášil jsem narychlo svou ruštinu, ještěže jsem měl strašně přísnou ruštinářku (děkuju, továryš Šindelářová, do nebe). Syn už v neděli odvezl oba naše uprchlíky do okresního města k vyřízení azylu. Vzal jsem si je oba po svém příjezdu na starost, protože přijeli tak narychlo, že syn nestačil vyklidit ani vymalovat pro ně určenej pokoj. Bydleli zatím v pokoji pro občas přijíždějící babičky. Pozdravil jsem se s učitelkou Natašou, hned mi zkontrolovala, jestli mám umytý ruce a seřvala mě, že jsem si zapomněl cvičky na tělák. Jasně, že kecám. Její syn Ivan už byl druhej den ve škole, což mě šoklo. V blízkým městě totiž bleskově zřídili jednotřídku pro ukrajinský děcka. Dva dny choděj do jednotřídky, tři dny s Čechama do normální třídy, aby se rychlejc naučili česky. A dávaj jim tam i vobědy, asi aby Čechům nekradli svačiny. K našemu vobědu syn, ještě než vlítl na úpravu pokoje, servíroval boršč. Dělal ho on, ne Nataša, i když ta už prej taky dvakrát uvařila. Normální vykořisťování, postav se k plotně a buď hepy, že na tebe nelítaj bomby. Už to u nás jede naplno. A syn, co plánuje na jaře dělat plot, už počítá, že mu bude Ivan držet plaňky. Taky jasný vykořisťování, navíc dětský práce (Ivanovi je šestnáct), čili trestný. Přesně jak před tim varuje Středula. Já jsem přihodil naší bábovku a sklidila obří potlesk (zaslouženě, heč, manželka jí vyklápěla až v autě, když mi jí vezla, aby byla jak vysoustruhovaná). To ocenili i syn, snacha a dvě moje malinkatý vnoučata. Cpali se jak nezavřený. U kafe jsme si s Natašou povídali. Její příběh je hroznej, manžel jí zemřel ještě před válkou, její starší dcera s malým dítětem zůstala v Záporoží starat se o prarodiče. Denně telefonáty, jestli ještě stojí Natašin byt, dcera a vnuk žijou (a dceřin manžel ve válce). Dal jsem Nataše nějaký český peníze do začátku, hned mě zase šokla, že to jsou v přepočtu tři její měsíční platy. No nazdar.
Když dorazil Ivan ze školy, vyrazili jsme autem do banky, aby syn mohl dál upravovat pokoj. V bance ve městě jsem čekal frontu, ale nebyl tam nikdo. Mladá bankéřka právě luštila azbuku na ofoceným pasu (než zjistila, že pod tím je to samý latinkou). Ona i její kolega byli vlídný, ofotili si pasy našich hostů, jejich víza strpění, dali jsme synovu adresu, kam poslat bankovní karty, a frčeli zpět. Domů jsem se dostal až v noci. A vzpomínal, jak mi Nataša pořád děkovala. Mně, za syna, snachu, jak jsou strašně na ně hodný. Napadly mě ňáký ruský verše, co nás nutila se kdysi naučit nazpaměť naše ruštinářka. Co jsem měl včera k obědu, si nevzpomenu, ale tohle tam na padesát let uvízlo: To ujezžájet on, to ja, štó sdělaješ, vojná. Gdě nastojáščije druzjá, tam drúžba ně vidná. (Tu odjíždí on, tu já, co naděláš, je válka. Kde jsou opravdoví přátelé, tam přátelství není vidět). Tohle jsem jí měl odpovědět. Ale jinak samozřejmě platí: Táhni, žebráku, od našich vrat – sami máme málo.
Autor: Josef Prouza
