Spiknutí génia nebo hloupé štěstí? Pravda o atentátu, který vedl k první světové válce

“Prvními oběťmi” této války byli podle jiných autorů a rakouských památek arcivévoda František Ferdinand, dědic trůnu Rakousko-Uherska (habsburské monarchie), a náhodou jeho manželka, vévodkyně z Hohenbergu.

S touto přitažlivou rétorikou je jen jeden problém: Velká válka by nezačala další měsíc.

A co ten detail? Jsou to jen metafory a všichni víme, že sarajevský atentát na “primitivním”, “k válce náchylném” Balkáně “zažehl” první světovou válku.

Údajně také víme, kdo za tím stál: “fanatičtí” srbští nacionalisté z “tajné” “teroristické sítě” Black Hand.

Od roku 1908, kdy Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu, tito srbští fanatici, fin-de-siècle ekvivalent dnešních fundamentalistů, plánovali svržení “zchátralé” staré říše.

Nastal věk nacionalismu a “můrami sežraná” monarchie byla na ústupu.

Bosenští atentátníci byli pouhými “loutkami” velkosrbského projektu na zničení habsburského Rakouska a začlenění Bosny do jeho mladého, expandujícího jihoslovanského státu.

Jak by toho dosáhlo zabití habsburského nástupce? I na tuto otázku existuje pravidelná odpověď: “trialismus”.

Arcivévoda, jakmile by se dostal k moci, by přeměnil duální monarchii Rakouska-Uherska na trojstranné království Rakousko-Uherska-Jugoslávie (jižní Slovanství), čímž by zbavil Srby jejich rozzlobené irredenty.

Bosenští mladíci museli jednat rychle, aby tomu zabránili, a to nejen proto, že císař byl tak starý – údajně všichni byli nevyléčitelně nemocní tuberkulózou.

Totéž udělala “zoufalá” bosenská mládež, prolezlá nemocemi a zcela postrádající jakýkoli vojenský výcvik – několikahodinový střelecký výcvik v bělehradském parku; několik srbských dinárů, aby podpořili svou misi “otřásající zemí” – vyrazili “změnit svět”.

Přesto zde příběh začíná nabývat pravdivějšího obratu. Najednou bosensko-teroristické “nástroje” potměšilé Černé ruky vypadají jako naprostí amatéři, kterými ve skutečnosti byli.
Na cestě z Bělehradu do Sarajeva, s bombami a pistolemi v kapsách, jeden z “teroristů” mluvil příliš mnoho a odhalil by celou nešťastnou operaci, nebýt stejné neschopnosti srbských a rakouských úřadů. Píše portál Express.co.uk

Pak je tu skutečnost, že během arcivévodova automobilového průvodu ulicemi Sarajeva pět ze sedmi “vrahů-fanatiků” ustoupilo, odhodilo zbraně a uteklo domů.

Jejich výmluva, přítomnost ženy po boku arcivévody nebo strach ze zabití nevinných lidí v davu je stěží označí za zatvrzelé “teroristy”, a už vůbec ne v současném smyslu, s nímž jsou často přirovnáváni.

Přejít nahoru