Vy jste bývalý disident a chartista, s kořeny z Plzeňska, který vlastní v Bratislavě známé nakladatelství duchovní a filozofické literatury. Co vás vlastně zaválo z Čech až na Slovensko?
Zima. Původně jsem se přesunul do Bratislavy ze zcela prozaických důvodů. V brlohu, který jsem po propuštění z vězení obýval v Praze, hrozilo, že v zimě zmrznu, o hygieně nemluvě. Následně jsem dospěl k závěru, že z hlediska mé ilegální činnosti (vydávání samizdatů) bude užitečnější mé tamní působení, jelikož slovenský disent se v tom směru zrovna nepřetrhnul. Kromě toho jsem přesídlením na Slovensko aspoň nějaký čas zmizel z hledáčku StB a mohl nějaký čas působit nerušeně.
A označil byste se spíše za Čecha, nebo už za Slováka, či dokonce za jednoho z posledních Čechoslováků?
Spíše za Čechoslováka.
Jak jste vlastně přišel ke svému zdvojenému příjmení, které u mužů nebývá zrovna obvyklé?
Jde o praktický krok s ohledem na to, že nejvýznamnějším poválečným českým spisovatelem je zrovna Hrabal (Bohumil), takže jde hlavně o jednoznačné odlišení od něj, a přídomek Kronďák představuje rodové jméno z matčiny linie. Hrabal je příjmení získané po mém otci.
Dědeček z matčiny strany Václav Kronďák
Jste znám jako hloubkový znalec Ruska. Co vás vlastně přivedlo k zájmu právě o tuto zemi?
Nevím, zdali jsem zrovna ´hloubkový znalec Ruska´, ale faktem je, že znám asi Rusko lépe než 90 % Rusů samotných díky tomu, že jsem tam najezdil desetitisíce kilometrů a navštívil prakticky všechny republiky a oblasti federace. Během mých cest se setkávám s intelektuály i řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, byznysmeny i politiky. S piloty vrtulníků, námořníky, šoféry náklaďáků, umělci, lodníky, rolníky i rybáři. S buddhistickými mnichy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky původních etnik. Jednou bydlím v buddhistickém klášteře, podruhé v jurtě, potřetí ve srubu uprostřed tajgy; jednou obědvám u muslimského imáma, podruhé s popy v pravoslavném chrámu nebo s cikánskou rodinou. Cestuji dálkovými vlaky, náklaďáky, pásovými transportéry, občas na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru. Měl jsem tudíž možnost setkat se s příslušníky prakticky všech sociálních a profesních skupin, jakož i představiteli desítek tamních národů a etnik, a hlavně nahlédnout do jejich reálného života.
A s tím souvisí i odpověď na druhou část vaší otázky. Rusko není jen jedna z mnoha zemí. Nejen díky své rozloze a pestrosti přírody, ale hlavně kulturní a etnické různorodosti své populace představuje útvar mnohem pestřejší, než třeba celý americký kontinent… nemluvě o tom, že řada amerických indiánských kmenů má kořeny právě na Sibiři. A z pohledu vydavatele, jehož hlavní ediční řada se jmenuje Světové duchovní proudy (v níž už 40 let vychází publikace o duchovních tradicích mimoevropských národů) je fascinace Ruskem zcela pochopitelná. Musím ovšem zmínit i další, řekněme politologický rozměr mých návštěv oné ´země, kde dnes znamená zítra´. Jako zarytý antikomunista, a tudíž i zásadní odpůrce současného ruského režimu považuji za svou povinnost poznat tuto zemi co nejlépe, již jen proto, abych na jízlivou poznámku kremlobota „A ty jsi v Rusku byl, že nás poučuješ?“ mohl odpovědět: „Ano, byl, a nejen to, strávil jsem tam zhruba tři roky a procestoval ho křížem krážem!“
Více info na krajskelisty.cz
