Vypovídá to totiž hodně o lidstvu, a i když nevymřelo a dobrého je víc než dost, někdy je člověk až zaražený, protože něco takového by nečekal. Něco takového by nikoho nenapadlo, i kdyby měl fantazii větší než celé město.
Slepý
George, slepý muž ve středních letech, navštívil cizí město. Jeho hostitelé ho vyzvedli, a dokonce ho přivezli zpět, aby mohl nastoupit do dálkového autobusu. Trval na tom, že to zvládne sám, že si přece jen sedne a připojí se k cestujícím, jakmile se dopravní prostředek přiblíží. Cestoval poměrně často, nebál se ani neznámých krajů, dobrodružství měl v povaze a nedostatek zraku mu nebránil, nebránil mu plnit si své sny. Stalo se však, že se dostal na dohled několika mladým rváčům, kteří ho nejen surově zbili, ale také mu sebrali bílou hůlku, určenou pro slepce, aby mu pomáhala v orientaci a varovala ho před překážkou. Je zcela zřejmé, že to rváči udělali ze zlého úmyslu, protože ukradená věc jim nemohla posloužit k ničemu jinému než k tomu, aby mu nahnali strach, člověku, který jim neublížil, a také aby ho připravili o část jeho dobrodružné osobnosti.
Umělci
Renatiny vzpomínky jsou zcela jiné, ale také nejsou růžové ani medové. S dcerou spěchaly na vlak, protože právě odešly z kulturní akce, a těšily se, že ve vlaku ze sebe setřesou tíhu celého dne. Po zakoupení jízdenky zbývalo jen usednout do kupé a šťastně se vrátit do rodného města. Jaké však bylo Renatino překvapení, když už smutná a zadýchaná sáhla do kabelky a nic tam nenašla. Ještě před pár minutami jí chyběla peněženka, ještě před pár minutami měla doklady a další nezbytnosti a najednou cítila jen prázdnotu. Dodnes nechápe, jak se zloději podařilo tak chytře sebrat, co mu nepatřilo, je to hotové umění udělat nepoctivost tak, aby si toho nikdo ani nestačil všimnout.
Výsměch
A o posměšcích by se dalo napsat tisíc článků, protože několik žen zažilo, že na ně na nádraží křičeli, posmívali se jim a vulgarizovali je. Je to na míle daleko od bezpečí a člověk by se měl raději vybavit, aby se nedostal do vypjatých situací.
