Kruhy o průměru okolo 400 metrů byly objeveny v roce 1920 během přeletu jordánské pouště. Britský pilot Lionel Rees byl všímavý muž, a tak některé struktury z výšky nafotil. Přesto u archeologů nevzbudily téměř žádnou pozornost a fotografie zůstaly na dlouhé roky zapomenuty a trvalo dalších šedesát let, než si někdo další kruhů všiml.
Obrovské kruhy ve vyprahlé krajině jsou v podstatě velmi nízké kamenné zídky, které nejsou vyšší než několik desítek centimetrů. Původně se jednalo o celistvé geometrické obrazce, které se ale v průběhu času na určitých místech rozpadly, případně byly uměle zbořeny třeba kvůli silnici. Dva z kruhů protínají historické římské cesty, a tak je jasné, že stavby jsou starší než 2 000 let.
Dávní stavitelé si při realizaci struktur počínali velmi precizně. Jako materiál používali místní kameny, které pokládali na sebe. Víc ale vědci netuší. Nemohlo jít o opevnění ani o ohradu pro zvířata, na to jsou zídky moc nízké. Vysvětlení by mohly být náboženské účely, což u podobných staveb bývá obvyklé, nicméně žádné indicie, například vně kruhů, k tomu nebyly objeveny.
Experti tápají, ale konspirační teoretici mají jasno hned a bez důkazů. Podle všemožných teorií by mohlo jít o navigaci pro mimozemské lodě či základy dávných obrovských kupolí, pod kterými vzkvétala vyspělá a již zaniklá civilizace.
O kruhy se v posledních letech zajímá David Kennedy z University of Western Australia, který se specializuje na leteckou archeologii na Blízkém východě. Kruhy v Jordánsku zkoumá přímo na místě, nicméně jejich účel je stále záhadou.
Zdroje: APAAME; smithsonianmag.com
