Drhli ji v ledové vodě, šikanovali a týrali. Vykořisťovatelé se jí báli, a když psala o korupci, raději ji vyhnali. Nellie Blyová byla ženou, která změnila investigativní žurnalistiku

Všechny příběhy začínají stejně, vždycky se někdo poprvé nadechne, vždycky někdo zemře v matčině náručí, vždycky někdo pláče. Narození je výjimečná událost, ale teprve prostředky, roky, během nichž se člověk rozhoduje, během nichž miluje a nemá rád, napovídají, jak to všechno skončí. Zda se z dříve obyčejného příběhu vyklube něco jedinečného.

Byla výjimečná, a to ve více ohledech, ovlivnila mnohé a bez nadsázky lze napsat, že dějiny žurnalistiky jsou díky ní jiné. Oba jsou cizí a trochu dobrodružnější.

 

Byla předurčena

Žena, kterou si historie pamatuje jako Nellie Blyovou, se jmenovala Elizabeth Jane Cochranová a za otce jí byl předurčen bohatý soudce. Muž, k němuž jako dcera vzhlížela s upřímnou úctou a obdivem, uměl věci obrátit, protože nejprve byl pouhým dělníkem ve mlýně, pak ho odkoupil a rozšířil majetek i pozemky. Zpočátku byl pouze magistrátním úředníkem, ale i to se změnilo a ve své kariéře se vypracoval na okresního soudce. V lásce byl úspěšný i neúspěšný, oženil se dvakrát a byl dostatečně plodný, zplodil celkem 15 dětí.

Sweetheart

Nellie měla v rodině čestné místo miláčka, všichni si ji hýčkali a předcházeli, nejspíš proto, že byla ze všech nejmladší a nechyběly jí princeznovské sklony. Kdybyste se jí zeptali, jaká je její oblíbená barva, bez váhání by odpověděla, že růžová, jinak to ani nešlo.

Kéž by štěstí mohlo trvat věčně a kéž by se dalo zastavit, aby neštěstí ani nepomyslelo na to, že se někam vetře, ale to, jak víme, není možné a Nellie také okusila nepřízeň osudu. Její milovaný otec zemřel, když jí bylo šest let, a matka upadla v nemilost. Muž nezanechal závěť, takže potomci z prvního manželství zdědili vše a Nellie i ostatní upadli do chudoby. Nebohá žena, která měla být hlavou rodiny, se ze zoufalství podruhé vdala, ale její manžel byl alkoholik a navíc násilník a rozvod se po krátké době zdál být jediným řešením.

 

Urazila se

Nellie nebylo dopřáno vzdělání, neměli finance, a tak jí zůstal dlouhý nos. Když jí však bylo 16 let, byla velmi uražená. Přečetla si místní sloupek, v němž pisatel bez ostychu psal, že ženy jsou dobré jen na vaření a rození dětí; kdo se odváží pracovat, je označován za ohavnost.

Nelenila, vylila si zlost do slov a napsala tak jízlivou odpověď, že si ji nesměla nechat pro sebe a poslala ji redaktorovi pod pseudonymem Osamělý sirotek. Určitě nečekala, že ti, kdo si její text přečtou, budou nadšeni, ale byli. Členové redakce se ihned zajímali, kdo je, požádali ji, aby se přihlásila, a když poslechla, jistě za krátkou dobu získala stálé místo redaktorky. Tehdy se zrodila její přezdívka Nellie Blyová, protože takhle to chodilo, že ženy, které pracovaly jako novinářky, a nebylo jich mnoho, používaly pseudonym.

 

Na vlastní pěst

Ve svém díle se zaměřila na ženy a vyjádřila, jak těžké to měly po rozvodu. Nebyla spokojená jen s tím, že sedí a čmárá, ne, brzy si zvykla chtít věci zažít na vlastní kůži. Nebavilo ji jen psát články o vykořisťování, ne, našla si také práci v továrně, kde k němu docházelo, chtěla poznat, jaké to je být 14 hodin na nohou, pocítit spálení a únavu. Majitelům továrny se sice nelíbilo, když jim nadávala, ale stěžovali si a stěžovali, a tak Nellie dostala nabídku psát klidnější témata. Vhodné pro dámy.

 

Mexiko

Netřeba dodávat, že se touto cestou pravděpodobně nevydala, odmítla si obout pohodlné boty a raději se nechala přeložit jako reportérka do Mexika. Tam si všimla korupce, aha, dotkla se tajných dohod, nebála se ničeho a nikoho, až ji nakonec vyloučili. Mohla se vrátit a být společenskou novinářkou, ale usmála se, sbalila si věci a odjela do New Yorku, kde se napsala asi nejslavnější kapitola jejího příběhu.

Blázinec

Její zaměstnavatel, kterého našla ve velkém městě, ji požádal, aby mu vyprávěla o poměrech v ústavu pro choromyslné ženy. Udělala to po svém, oklamala i posuzujícího lékaře a nechala se tam zavřít jako pacientka. Jakmile se dostala na oddělení, nejevila žádné známky duševní poruchy, ale přesně tak s ní bylo zacházeno. Tam ji sestry drhly v ledové vodě, až jí málem vylezla kůže, musela sedět jako ostatní na lavičce v krutém mrazu a nemohla se ani na několik hodin opřít. Podle rozkazu se nesměla ani pohnout, dokonce ani promluvit. Pacientky dostávaly stravu, kterou je nechutné i popsat, šikanovali je a týrali, smáli se jim, neváhali je topit ve vaně, bili je a deprimovali.

Zůstala tam deset dní, pak ji právníci správce osvobodili a nastala senzace. Články, které nic nepřikrášlovaly, otevřely oči mnoha lidem a Nellie Blyová byla první, kdo se odvážil nahlas pojmenovat zvěrstva. A pak, ano, pak se zrodil investigativní novinář, kterého Amerika milovala. Hvězda, která září dodnes.

zdroj

Přejít nahoru