„Je to obdivuhodné, ale ani Apolla, ani sovětské sondy na Zemi nedopravily žádný vzorek měsíčního pláště. Jü-tchu 2 tak získal první údaje o jeho složení, když přistál v kráteru na dnu pánve South Pole-Aitken, kde, jak ukázala měření sond NASA, se mohly skrývat horniny hlubiny Měsíce,“ komentuje objev Patrick Pinet, planetolog Univerzity Toulouse.
Čínský průzkumný program Čchang-e 4 zahrnuje tři fáze: oblet okolo družice Země, přistání na Měsíci a doprava vzorků z jeho povrchu na Zemi. Čínští inženýři a specialisté první dvě fáze úspěšně vykonali.
V roce 2013 Čína na Měsíc vyslala lunární vozítko Jü-tchu 2 (v překladu Nefritový králík). Bylo na palubě přistávacího modulu Čchang-e 3 a přistál do kráteru Sinus Iridum (Záliv duhy) 14. prosince 2013. Jü-tchu byl první umělý objekt, který od roku 1976 hladce přistál na Měsíci, tehdy to byla sovětská sonda Luna 24.
Letos Čína přistoupila k další fázi tohoto programu – historicky první přistání na odvrácené straně Měsíce. Za tímto účelem byla loni v květnu vypouštěna unikátní umělá družice Queqiao, jejímž cílem bylo udržení spojení mezi Čchang-e 4, první misí na odvrácené straně Měsíce a centrem řízení letů v Pekingu.
Tento úkol byl úspěšně splněn na začátku ledna, kdy Čchang-e4 úspěšně přistál na dno kráteru Von Kármán, který leží v připolárních jižních šířkách odvrácené strany Měsíce. Přistávací platforma a lunární vozítko Jü-tchu 2 na neprozkoumaném území úspěšně pracovaly přes čtyři měsíce a zkoumají družici Země i dnes.
Dnes vědecký tým Čchang-e 4 představil veřejnosti první vědecké údaje, které shromáždily spektrometry lunárního vozítka Nefritový králík 2 při putování po kráteru. Vědce, jak uvádí ředitel mise Chunlai Li, dávno zajímalo, z jakých hornin je složen povrch Měsíce a jak se jejich složení liší v různých bodech měsíčního povrchu.
Věc je v tom, že vědci si dnes myslí, že jádro Země a Měsíce vznikalo zcela jinými scénáři. Narozdíl od naší planety na její družici neprobíhaly tektonické procesy a střídání hornin. Jádro Měsíce vychladlo celkem rychle, několik desítek milionů let po srážce jeho předchůdce se Zemí.
To mělo vést k tomu, že všechny vrstvy – kůra, plášť a jádro – musí být složeny z podobných hornin, které nebudou v jiných vrstvách jeho litosféry. Jediné „viditelné“ stopy pláště musí být pouze v dostatečně hlubokých a starých kráterech, které dosahují jeho hranic.
Za uplynulá desetiletí žádné lunární vozítko v největších kráterech na Měsíci nedokázalo najít dostatečně velké stopy hornin pláště. Kvůli tomu vědci začali pochybovat o pravdivosti této myšlenky a začali hledat alternativní teorie jeho vzniku, který by předpokládal radikálně jiné složení pláště.
Jak uvádí Li, před vysláním Čchang-e 4 planetologové neměli možnost prověření této myšlenky, protože všechny „pozemské“ vzorky hmoty představují části měsíční kůry, ve kterých pyroxen a olivín – dvě předpokládané hlavní horniny pláště – téměř chyběly.
Jü-tchu 2 podle čínských vědců narazil na oba typy těchto hornin prakticky hned, jak opustil Čchang-e 4 a začal se pohybovat po kráteru Von Kármán. Jejich ložiska podle vědce Li nejsou zdaleka ve všech částech této prohlubně, což napovídá o neobvyklé historii, jak se dostaly na určitou část Měsíce.
Jak předpokládají vědci, jejich zdrojem je nedaleký kráter Finsena, který leží ještě „níže“ než jeho jižní soused. Pravděpodobně úlomky měsíčního pláště v daleké minulosti vyletěly z jeho dna, čímž se dostaly na území sousedního kráteru, který vznikl o něco dříve.
V každém případě tento objev podle vědce už více neumožňuje mluvit o tom, že plášť Měsíce neobsahuje pyroxen a olivín. Další pokusy, které čínští vědci pomocí Jü-tchu 2 chtějí provést, prověří ostatní teorie o vzniku Měsíce, vědci poté možná dokážou určit, která z teorií se nejvíce blíží skutečnosti.
V letošním roce si lidstvo připomene 50 let od okamžiku, kdy člověk stanul na Měsíci. Apollo 11 a Neil Armstrong s Buzzem Aldrinem se 20. července 1969 nesmazatelně zapsali do historie.
(zdroj: cz.sputniknews.com, foto: NASA)
