Boj o vliv v Sýrii mezi Washingtonem a Moskvou po ukončení války v zemi, zvyšuje riziko přímé konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy, která může začít zcela náhodnou událostí, varuje The Guardian.
„Nedávné události připomínají zprostředkované konflikty mezi oběma velmocemi před koncem studené války, ale s dalšími prvky rizika, protože přijatá pravidla a formální komunikační kanály do značné míry již neplatí,“ poukazuje Mary Dejevská ve svém materiálu pro The Guardian.
V poslední době došlo k alarmující situaci na 18. června, kdy US Air Force sestřelily stíhačku syrských vládních sil, připomíná autorka. Následující den Ruska prohlásilo, že bude pobažovat veškerá americká letadla na západ od Eufratu za potenciální cíl. Bezprostředně po tom Washington obvinil Moskvu, že jeho bitevnici provádějí manévry v nebezpečné blízkosti amerických letadel na obloze nad Baltským mořem.
„Vznikl dojem, že nezadržitelně roste napětí a rizika po celé délce hranice oddělující Východ a Západ a tím situace, v níž jakákoliv chyba může vést k přímé konfrontaci, se stává jen otázkou času,“ upozorňuje Guardian.
Nejnebezpečnějším místem zůstává Sýrie, třebaže se válka blíží ke svému konci, poznamenaly noviny. Prezident Bašár Asad si je podle všeho jistý, že bude moci obnovit moc nad celou zemí. Rozhovory o rozdělení Sýrie, nových hranicích a autonomních regionech přestaly. Je zřejmé, že nyní se připravuje boj mezinárodních hráčů o dominantní vliv v oblasti, vidí situaci Mary Dejevská.
Ruské cíle v Sýrii byly od počátku jasné. „Moskva má v úmyslu zachovat Sýrie jako celistvý stát. Pro Rusko jsou Irák a Libye příkladem toho, čeho by se Sýrie s příslušnou podporou měla vyhnout. Ruuská věrnost Asadovi byla zajištěna, protože byl jediným člověkem schopným zachovat jednotu Sýrie,“ konstatovala novinářka.
Na rozdíl od Moskvy, je pozice Washingtonu zdá se, mírně řečeno, v rozporu, poukázala novinářka. Když byl prezidentem Barack Obama, Spojené státy podporovaly celou řadu opozičních skupin, a trvaly na tom, že Asadův odchod musí být nezbytnou podmínkou pro jakékoli urovnání.
Mnozí věřili, že vzestup Donalda Trumpa k moci může znamenat prudkou změnu v politice Spojených států vůči Sýrii.„Na jedné straně jeho snahy na zlepšení vztahů s Ruskem naznačovaly možnost diplomatického řešení, na straně druhé Trump slíbil, že Spojené státy nebudou zasahovat do cizích válek,“ připomíná Guardian.
Ve skutečnosti nedošlo k žádným změnám. Ke sblížení s Moskvou ani nezačalo kvůli protiruskému humbuku ve Washingtonu. Nejdříve se Trump rozhodl – nebo byl k tomu přesvědčen – aby zavedl „červenou linii“, spíše navrhovanou Obamou, než jím samotným. Poté vydal rozkaz k bombardování syrského letiště po chemickém útoku v Idlibu. Spojené státy pokračují v podpoře povstaleckých skupin v takovém rozsahu, že americká armáda ssetřelila letadlo syrských vládních sil. Přičem se v tomto případě jedná o nejasné poslání, poznamenává autorka materiálu.
„Rostoucí napětí lze přičíst nepořádkům v administrativě USA, kde mnoho pozic zůstává neobsazených, a kdy nepřátelství k Trumpovi neklesá. Druhou příčinou může být pocit, a to jak ve Washingtonu, tak i v Moskvě, že konec je opravdu blízko, a také skutečnost, že Rusko bude chtít udržet nebo zvýšit svůj vliv, zatímco Spojené státy teprve musí definovat své záměry. Dalším vysvětlením může být hluboké – a nebezpečné – Trumpovo nepřátelství vůči Íránu,“ uvádí se v článku.
Nic z výše uvedeného není příliš uklidňující. Snad jen konzistentnost Ruska je čitelná. Ale konečná fáze konfliktu v Sýrii by mohla být nebezpečná, protože americko-ruské soupeření o vliv v míru zvyšuje riziko náhodné války, uzavírá autorka. Rok 2017.
(KPa, pz.cz, Foto: Shutterstock)
