Od počátku lidstva si klademe otázku, kam se vlastně po smrti dostaneme. Křesťané věří v posmrtný život v nebi nebo v pekle na základě života, který vedli. Hinduisté věří, že se po smrti znovu narodíme a naše duše může mít nespočet životů. Ateisté (nebo i prostí realisté) věří, že nic nebude a my v podstatě ani nebudeme vědět, že jsme mrtví. Pokud jste se zařadili do jedné z těchto kategorií nebo patříte do úplně jiné, nepochybně nám všem hlavou proběhla myšlenka, co se s námi stane po smrti. Odjakživa nás fascinují neprobádané a nepoznané věci a smrt k nim bezpochyby patří.
Ať tak či onak, smrt je v našem životě nevyhnutelná. Od chvíle, kdy se narodíme, naše tělo ví, že jednoho dne zemře. Ať už v důsledku nemoci, vážného zranění nebo stáří. Před 200 lety se lidé dožívali v průměru 40 let. Dnes 72 let. Maximální délka lidského života s vyspělou technologií se dnes odhaduje na 120 let. Lidé však běžně žijí mnohem kratší dobu. Proč tomu tak je? Kdybychom rozuměli stárnutí, byl by to náš klíč k nesmrtelnosti?
Podle vědců, kdybychom našli lék například na rakovinu, prodloužilo by to náš život v průměru o 4 roky. Je to právě proto, že existuje obrovské množství nemocí a naše tělo by dříve či později některou z nich dostalo. V čem však spočívá hlavní problém? Stárnutí. Přináší s sebou slabší imunitu, chřadnutí organismu a křehnutí kostí. Je to hlavní důvod, proč vlastně umíráme.
Co ale způsobuje, že se někteří lidé dožívají i více než 100 let? A jak je možné, že existují dokonce země nebo ostrovy, kde je dlouhověkost v podstatě “normální”? Jak víme, za svou dlouhověkost si můžeme sami, například správnou stravou, pohybem a celkově aktivním životním stylem. Mohla by však za dlouhověkost lidí být zodpovědná genetická mutace? Je docela dobře možné, že ano – a na vině je inzulín. Existuje gen zvaný Serpine1, který má různé varianty. Jedna řídí produkci bílkoviny, která způsobuje stárnutí tepen, druhá naopak vede k tomu, že její nositelé žijí déle.
Nesmrtelnosti zatím dosáhnout nemůžeme, ale zdá se, že jsme na dobré cestě. Metformin je lék používaný k léčbě cukrovky, ale vědci zjistili, že pomáhá lidem dožít se vyššího věku. Vědci tento lék testovali na červech, kteří mají průměrnou délku života 14 dní. Po “užití” metforminu se jejich věk zdvojnásobil a dokonce i jejich chování bylo srovnatelné s mladšími jedinci. Lék byl testován také na myších a jejich život se prodloužil téměř o polovinu. Problémem při testování léku na lidech je však čas. Chceme-li mít relevantní informace o tom, zda lék skutečně funguje, je třeba experiment provádět po mnohem delší dobu než na myších nebo červech, a to právě kvůli délce lidského života. Dobrovolníci však již lék testují a teprve čas skutečně ukáže, zda máme potenciální odpověď na věčný život.
Zdroj: netflix.com; vat.pravda.sk; science.hnonline.sk
