V roce 1982 se na Bajkalu konal sraz potápěčů. Setkání bylo především tajné. Usť-Barguzin byl zcela obklíčen a uzavřen. Během takzvaného cvičení nesměl nikdo ven. Za druhé – během týdne tohoto cvičení zahynulo 8 potápěčů, dva byli v kritickém stavu a jeden pilot MIG-25 záhadně zmizel.
Vladimír Aža se osobně setkal se 2 potápěči, kteří přežili, a “odtajnil” skutečný důvod náhlého zmizení. Badatel bohužel zemřel v době, kdy psal knihu o Bajkalu, v níž popsal podrobnosti těchto událostí. Badatel i spisovatel se o své myšlenky a získané informace podělili se známými ufology Vjačeslavem Klimovem a Antonem Anfalovem. Uvedli také kontaktní údaje na jediného žijícího účastníka tzv. bajkalského srazu.
Antonu Anfalovovi se ho podařilo najít a dozvěděl se pravdu o událostech z roku 1982. Čtrnáct let před tímto “srazem” potápěčů byl Bajkal v centru zájmu pracovníků speciálního oddělení UFO. Během tohoto období bylo shromážděno obrovské množství materiálu o strojích létajících na Bajkal a z Bajkalu. Díky mnohaleté pečlivé práci se podařilo přesně lokalizovat místa, kde se UFO objevují. Úkol byl nesmírně obtížný – zničit tento létající objekt. Objekty vylétající z hladiny jezera totiž otravovaly tuto největší zásobárnu sladké vody na světě. Byl zaznamenán opakující se jev, kdy UFO vylétlo z jezera do výšky asi 4-5 metrů, odpojilo své energetické pole a poté otevřelo otvor. Do něj byla nasávána voda, která se po chvíli uvolnila zpět do jezera. Tato vodní pěna měla kalnou, šedozelenou barvu. Následný výzkum prokázal, že se jedná o šedozelené řasy. Jejich přírodní původ hlavní hydrolog SSSR odmítl. Navíc se podařilo prokázat, že se jednalo o ozářené sivozelené řasy agresivním mutagenem. Velké množství řas v nádrži mohlo způsobit přírodní katastrofu.
Jako řešení tohoto problému bylo rozhodnuto odstřelit UFO. Je třeba říci, že v roce 1982 již byla technologie na sestřelování UFO vyvinuta. Ne všechny druhy, zatím jen některé. Anton Anfalov tvrdí, že od roku 1945 do roku 1982 bylo nad územím SSSR sestřeleno nebo havarovalo více než 150 UFO. Do akce byly nasazeny čtyři letouny MIG-25 s pokročilou radiační ochranou. Všem bylo jasné, že sestřelit UFO konvenčními hlavicemi je nemožné. Letouny byly vybaveny speciálními hlavicemi dvou typů. Úkol prvního útoku – paralyzovat možnost použití ochranného pole. UFO muselo být zasaženo municí s magnetickým generátorem. Následně oslabeným polem prolétla tvrzená střela naplněná wolframovým jádrem, která stroj vyřadila. Veškeré přípravy probíhaly v tajných laboratořích typu “ARZAMAS -16”. Jedno z letadel bylo zasaženo neznámým paprskem z UFO, pilot zmizel beze stopy. Ostatní 3 letouny proletěly pod UFO a odpálily rakety. Zasažený stroj ztratil kontrolu, ale snažil se skrýt pod vodní hladinou. O několik sekund později však explodoval. Úlomky dopadly na dno v hloubce 35-40 metrů.
Po úspěšném zničení UFO přišli na řadu potápěči. Jejich úkolem bylo posbírat všechny úlomky a ujistit se, že jezero není v ohrožení. Na břehu jezera se nacházely speciální kontejnery, v nichž byly umístěny mobilní laboratoře. Objekt tvořil feromagnet s příměsí zlata. Základní motor měl tvar prstence. Na okraji stroje byly navíc fialové kuličky nebo balónky. Měly vysokou radiaci neznámého původu. Nebylo to záření alfa, beta ani gama.
Velení operace ještě potřebovalo chytit “mimozemšťana” živého. Potápěči se ho pokusili zasíťovat, ale mimozemšťan je odpálil na břeh svým energetickým polem. Někteří potápěči byli po dopadu na břeh jezera mrtví, někteří byli ve velmi vážném stavu. Po tomto incidentu již UFO tohoto druhu nebylo nad Bajkalem pozorováno, ale bylo pozorováno nad Issyk-Kylem.
zdroj: biosferklub.info, titulní obrázek: Pixabay.com/tombud
