Pátý díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem „Ukradená revoluce“ na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci.
Václav Havel slíbil, že se stane jen dočasným prezidentem na jedno přechodné období. Dal osobně slovo Alexandru Dubčekovi, že bude podporovat jeho kandidaturu v dalším období. Řekl, že první volba, kdy se nechal zvolit komunistickými poslanci, byla výjimečná událost v zájmu stability a že podporuje právo občanů na přímou volbu prezidenta.
Skutečnost? Stal se dokonce čtyřnásobným prezidentem. Pověřil komunistického premiéra Čalfu, aby pomocí slibů a vydírání zařídil jeho první volbu v prosinci 1989. Pomocí slibů a vydírání donutil Dubčeka, aby proti němu nekandidoval.
Od přímé volby v další prezidentské volbě roku 1990 bylo upuštěno, hrozilo, že ji vyhraje Dubček.
Pro zajištění vítězství svého OF se s Janem Rumlem podílel na vydírání a diskreditaci lidovce Bartončíka, která měla za cíl poškodit lidovce před volbami.
Havel s Rumlem tím nejen porušili tehdejší volební zákon, který zakazoval těsně před volbami volební kampaň a agitaci, ale pod jejich nátlakem dostal předseda lidovců infarkt a zhroutil se.
Připustil (pokud se na ní nepodílel) bezprecedentní totalitní zvůli, kdy byl na dva týdny vzat do vazby poslanec Miroslav Sládek, aby Havel mohl být zvolen počtvrté na druhý pokus o jeden, Sládkův, hlas. Vazba byla na Sládka uvalena poté, co byl obviněný za výrok, že “Češi měli za války postřílet víc Němců”. Tři dny po prezidentské volbě ho soud zprostil obvinění a propustil z vězení.
Udělil doslova strašnou amnestii v lednu 1990, proti níž protestovali všichni, kdo měli nějaké povědomí o vězeňství a která přinesla mrtvé, utrpení a škody tisícům nevinných lidí.
Prohlásil, že nic nepožaduje, ale nakonec v tichosti prolomil restituční hranici (Lucerna, Barrandovské terasy). Lucernu nakonec prodal agentovi StB Junkovi.
Spolupracovníka StB Tošovského jmenoval guvernérem ČNB, který vysokými úroky dusil růst, rozprodal se ztrátou zlatý poklad ČR a pod jeho dohledem zkrachovaly téměř všechny velké banky.
Nechal zavřít zbrojovky, zejména na Slovensku, a tím vyklidil trh konkurenci.
Podpořil „humanitární bombardování“ Jugoslávie a mafiánský pseudostát Kosovo.
Konzum kritizoval z Mercedesu-Benz GL 500 a obklopil se přáteli, kteří uměli výhodně privatizovat státní majetky – Bakala, Schwarzenberg, Kocáb, nebo utrácet státní peníze – Bursík, Kocáb, Vondra.
Své nejbližší – Olgu i Dagmar, kontinuálně podváděl.
…..
Připomeňme si výroky Václava Havla a porovnejme je s realitou. Čtvrtý díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem “Ukradená revoluce” na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci a porovnáme je se současnou realitou.
V projevu k občanům před volbou prezidenta republiky řekl Václav Havel v Československé televize dne 16. prosince 1989, cituji: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.“ Konec citátu. A v další části projevu Havel mluvil že, cituji: „Promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí.“ Konec citátu.
V projevu z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v roce 1989 řekl Václav Havel, cituji: „Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
A jaká je skutečnost – Havel se nechal zvolit prezidentem celkem čtyřikrát, přičemž aby prošlo jeho poslední zvolení o jediný hlas, byl před hlasováním zatčen a zadržován poslanec Miroslav Sládek. Jeho vazba vedla ke zvolení Václava Havla o jeden jediný hlas.
V Československé televizi dnes 17. 12. 1989Václav Havel řekl, že cituji: „V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes“. Konec citátu.
Opak se však stal pravdou – pravomoci prezidenta byly nejen rozšířeny, ale byla přijata zásadní změna – socialistická ústava ukládala prezidentovi zodpovídat se Federálnímu shromáždění a zakazovala stíhat prezidenta pouze pro jednání spojené s výkonem funkce. Nová pseudodemokratická ústava nařídila, že prezident republiky není nikomu za nic odpovědný a je beztrestný. Tento paragraf byl později zmírněný na současnou verzi, kdy prezidenta nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
A v prosinci roku 1989 Václav Havel řekl, cituji: „Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem“. Konec citátu.
A jaký je stav – to vidíte všichni.
V novoročním projevu 1.ledna 1990 řekl Václav Havel, cituji: „Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…“ Konec citátu.
A jaký je stav – to vidíte všichni.
23. ledna 1990 při projevu ve Federálním shromáždění Václav Havel řekl, cituji: „Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.“
A jaký je stav – to vidíte všichni.
V dubnu 1990 ve veřejném projevu Václav Havel řekl, cituji: „Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!“ Konec citátu.
A jaký je stav, vidíme všichni.
Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách řekl Václav Havel na dotaz novinářů, cituji:“ Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.“
V roce 1990 také Václav Havel řekl, cituji: Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme“. Konec citátu.
A skutečnost byla taková, že za pár let jsme za vydatné asistence Václava Havla v NATO.
29. června 1990 řekl Václav Havel ve Federálním shromáždění, cituji: „Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“
A teď si řekněme jaká byla skutečnost, která se zcela lišila od Havlových slibů. Za rok dělala inflace a zdražení 56 %. Nezaměstnanost v r. 1991 4,13%.
Přišla privatizace a majetek zprivatizovaný kupónovou privatizací byl ihned zpronevěřen a rozkraden. Z investičních fondů a společností se podle propočtů Komise pro cenné papíry v průběhu 90. let až do 30.6. 2002 ztratil majetek za zhruba 50 miliard korun. Je to velmi slabý odhad, zahrnuje jen prokazatelně zcizený majetek prokázanou trestnou činností. Skutečná výše se pohybuje ve stovkách miliard.
Kupónová privatizace byla spuštěna bez jakékoli právní regulace privatizačních fondů – ačkoli ji mnozí experti žádali.
Nezmizelo jen právo na práci, ale lidé si dnes nejsou jistí ani svými domovy a odchod do důchodu znamená pro statisíce důchodců živoření na životním minimu. Rodiny s dětmi přišly o velkorysé novomanželské půjčky splácené zčásti “narozením dětí”, přišly o velkorysou podporu vlastního bydlení i o možnost získat státní či podnikové byty.
Mizející sociální jistoty se po revoluci projevily i v nárůstu sebevražd z existenčních důvodů – jev za socialismu nevídaný.
(euportal.cz, foto: archiv)
