Snad nejznámějším a nejděsivějším případem je série tajemných úmrtí, doprovázející objevení ostatků faraona Tutanchamona. Více než dvě desítky osob, které se zabývaly výzkumem panovníkova hrobu a jeho mumie, zemřely na nevysvětlitelné zdravotní potíže, nebo zahynuly za záhadných okolností. Byla za tím kletba?
Dne 26. listopadu roku 1922 se nad Údolím králů vznášel příslib největšího archeologického objevu všech dob. Archeolog Howard Carter, doprovázený svým mecenášem lordem Carnarvonem, prošel již vyčištěným vchodem do podzemního labyrintu.
Sestoupil po šestnácti schodech a přes sedm metrů dlouhou chodbou dorazil ke kamenným dveřím, na nichž visely pečeti města mrtvých a Tutanchamonovy insignie.
Neporušené pečeti naznačovaly, že hrobka není vyloupena a že ve svých útrobách stále skrývá faraonovu mumii a jeho bohatou pohřební výbavu. Carter opatrně prorazil v levém horním rohu dveří malý otvor, strčil do něj ruku s rozžatou svíčkou a nahlédl dovnitř.
Z mlhy se vynořil obrys místnosti s obrazy podivných zvířat, sochami, všude se lesklo zlato.“ Místnost byla pouhým předsálím. Přesto se již v ní nacházely poklady nedozírné ceny. Dvě zpodobnění faraona v životní velikosti, jeho zlatem vykládaný trůn, několik umně zdobených lůžek, alabastrové nádoby, zvláštní černé skříňky a cenné předměty.
Kletba čekala na narušitele hrobky
Jediné, co Carterovi kazilo radost, když prováděl pečlivou inventuru všech nalezených věcí, byla malá hliněná tabulka s nápisem. Překlad hieroglyfického textu nevěstil nic dobrého. „Smrt ovane svými křídly každého, kdo poruší faraonův klid.“
Strohé varování umocnil o něco později další nález. V hlavní komoře se sarkofágem, zlatou rakví a proslulou posmrtnou maskou stálo i několik soch. Na zádech jedné z nich bylo napsáno: „Jsem to já, kdo zažene lupiče hrobu plameny pouště. Já jsem ochránce Tutanchamonova hrobu.“
Nebyly to plané hrozby. Pohřební komora byla otevřena v pátek 13. února 1923. Již pouhých pár týdnů poté si kletba vyžádala první oběti. Poslední kámen zazděného vchodu odsekl americký archeolog Arthur Mace. Do pohřební komory jako první vstoupil Carter, následován Carnarvonem a ministrem veřejných prací M. Lacauem. Osud měl již připravena úmrtní oznámení pro většinu z nich.
Slavnostního otevření se zúčastnilo celkem dvacet osob. Třináct z nich záhy zemřelo. Prvním byl samotný lord Carnarvon. Začal trpět prudkými záchvaty zimnice a horečky, a když pak v káhirském hotelu Continental-Savoy upadl do kómatu a začal blouznit, neustále opakoval větu: „Pták mi drásá obličej.“
Neviditelná supice útočila
Toto zdánlivě nesmyslné konstatování pozoruhodně přesně odpovídá staré egyptské zaklínací formuli, v níž se říká, že supice Nechbet, ochránkyně králů, rozškrábe obličej každému, kdo znesvětí nějaký hrob.
V Asuánu na stěně Harkufova hrobu je vytesáno varování: „Jako pták napadnu každého, kdo vstoupí do tohoto hrobu.“ A na jiném místě se nachází kletba, která vyhrožuje příšernou smrtí každému, kdo odvleče mumii z místa jejího posledního odpočinku.
Lord Carnarvon skonal počátkem dubna 1923. Jeho smrt provázely záhadné jevy. Při posledním lordově vydechnutí postihl celou Káhiru výpadek elektřiny. Světla zhasla, aby se sama od sebe po pěti minutách opět rozsvítila. Proč k tomu došlo, se nikdy nepodařilo zjistit.
Ve stejný okamžik, s přihlédnutím k časovému posunu, začala na lordově zámku v Anglii výt jeho fenka Susan a pak se znenadání svalila mrtvá jako zasažená bleskem. Milovaný foxteriér zemřel společně se svým pánem, přestože je ve chvíli smrti dělily tisíce kilometrů.
Později v Londýně zesnula Carnarvonova manželka. Příčina smrti — kousnutí jedovatou mouchou — je pro metropoli na Temži dost neobvyklá.
Proč náhle odešel na věčnost i lordův nevlastní bratr, plukovník Aubrey Herbert, se zjistit nepodařilo. Carnarvonův tajemník Richard Behthel zemřel na oběhové selhání. Jeho otec spáchal sebevraždu skokem z okna. Pohřební vůz s jeho rakví přejel malého chlapce.
Kletba neměla slitování
Počet obětí, které měla na svědomí kletba faraonů, neuvěřitelně rychle rostl. Arthura Maceho začala zmáhat nevysvětlitelná únava. Poté upadl do kómatu, jehož příčinu se nepodařilo odhalit, a zemřel ve stejném hotelu jako Carnarvon.
Profesor Laffleur, kterého Carter požádal o pomoc při dokumentaci vykopávek, dorazil do Luxoru z Londýna. Hnán zvědavostí, dříve než se stačil ubytovat v hotelu, spěchal, aby si prohlédl nejnovější nálezy. O dvě hodiny později se mu udělalo nevolno, ulehl na postel a zemřel.Ještě v roce 1923 skonali káhirský archeolog Ahmad Kamal a americký egyptolog William Henry Goodyear. Britský rentgenolog Archibald Douglas. Reed jako první porušil obal mumie, aby ji mohl rentgenovat. Od toho okamžiku začal trpět slabostí a své chorobě podlehl.
Pitva Tutanchamonových ostatků byla provedena 11. listopadu 1925. Odborníci, kteří ji prováděli, neměli šanci kletbě uniknout. Alfred Lucas zemřel krátce poté a o něco později ho následoval i profesor Derrey.
Miliardář Georg Jay Gould neodolal prohlídce hrobky, ale sotva zní vyšel, dostal horečku a za krátkou chvíli zemřel. Podobně trpký osud potkal i dalšího zbohatlíka Joela Woonfa. Mnohé z obětí přišly o život ve velmi mladém věku.
Egyptolog Aaron uhořel při tajemném požáru ve svých 48 letech a teprve pětatřicetiletý tajemník archeologa Howarda Cartera byl nalezen mrtev, zřejmě po selhání krevního oběhu. Profesor White dostal náhle při práci záchvat tropického šílenství a zastřelil se.
Za šest let po otevření hrobky zemřelo předčasně celkem dvaadvacet osob.
(zdroj: energiezivota.com, foto: Pixabay)
