“Ze 4 850 syrských uprchlíků přijatých ministerstvem vnitra v roce 2017 k přesídlení do Británie bylo pouze jedenáct křesťanů, což představuje pouze 0,2 % všech syrských uprchlíků přijatých Spojeným královstvím.” – Fond Barnabas.
Ve stejné době zároveň povolilo ministerstvo vnitra pákistánskému klerikovi Syedovi Muzaffarovi Shah Qadrimu, který je považován za extremistu a je zakázán i ve svém rodném Pákistánu, aby přijel a přednášel v britských mešitách.
“Je neuvěřitelné, že zatímco Spojené království vítá islamisty pronásledující křesťany, říká perzekuovaným křesťanům z regionů kolébky křesťanství, že “v hostinci pro ně není místo”… Je to rozhodně vážný systémový problém, když islamističtí lídři, kteří schvalují pronásledování křesťanů, mají při žádostech o víza zelenou, zatímco víza pro krátkodobé pobyty ve Spojeném království křesťanským představitelům, jejichž věřící čelí genocidě, jsou zamítána. Je to velmi vážný problém, který si musí britské ministerstvo vnitra uvědomit a musí ho napravit.” – Dr. Martin Parsons, Fond Barnabas.
Ve dvou nesouvisejících případech odmítlo Spojené království poskytnout azyl dvěma pronásledovaným křesťanům a odůvodnilo to bizarní citací Bible a Ježíše. Křesťané – muž a žena – jsou bývalí muslimové, kteří hledali azyl mimo Íránskou islámskou republiku –Írán je v perzekuci křesťanů devátá nejhorší země na světě – zejména těch, původně muslimů, kteří konvertovali ke křesťanství.
Nedávnose k tomu vyjádřil Nathan Stevens, pracovník zabývající se azylovou politikou Spojeného království, který pomáhá křesťanských azylantům s vyřizováním jejich žádosti o azyl. Zmínil například zamítací dopis britského ministerstva vnitra, které má na starosti imigraci, v němž bylo Íráncisděleno, že následující biblické pasáže jsou “v rozporu” s jeho prohlášením, že se obrátil ke křesťanství, jako k mírumilovné víře. Dopiscitoval několik úryvků z různých částí Bible – například z Exodu a Leviticu, a z Evangelia podle Matouše, a snažil se tak dokázat, že i Bible je plná násilí. V dopisu bylo dále napsáno, že Zjevení svatého Jana je naplněno představami pomsty, zkázy, smrti a násilí.” A dopis z ministerstva pakdospěl k tomuto závěru:
“Tyto příklady jsou v rozporu s vaším tvrzením, že jste konvertoval ke křesťanství poté, co jste zjistil, že je to “mírumilovné” náboženství, na rozdíl od islámu, který obsahuje násilí, hněv a pomstu.”
V reakci na to Nathan Stevens, zástupce žadatele o azyl,tweetoval:
“… V průběhu let jsem toho viděl hodně, ale i já jsem byl opravdu šokován, když jsem si přečetl tuto invektivu, která byla použita k ospravedlnění zamítnutí žádosti o azyl.”
Nathan Stevens ještědodal:
“Ať už jsou vaše názory na víru jakékoli, jak může vládní úředník svévolně vybrat úryvky ze svaté knihy a pak je použít k tomu, aby odmítl něčí upřímný důvod pro osobní rozhodnutí přestoupit na jinou víru?”
Zdá se, že navzdory občasným veršům o násilí v Bibli je hlavní poselství Starého i Nového zákona obsaženo ve třetí knize Bible – vLeviticu 19:18: “Milujte svého bližního jako sebe samého.”
Zamítnutím žádosti o azyl tohoto muže, který konvertoval od islámu ke křesťanství a jeho vynuceným návratem zpět do Íránu, ho britská vláda účinněodsuzuje k smrti.
Ve druhém případě bylo v zamítacím dopisu íránské žadatelce o azylnapsáno toto:
“V záznamu azylového rozhovoru [AIR, Asylum Interview Record] jste prohlásila, že Ježíš je vaším spasitelem, ale pak jste tvrdila, že vás nebude schopen zachránit před íránským režimem, a proto je jasné, že nejste o své víře plně přesvědčená a vaše víra v Ježíše je jen vlažná.”
Tato žena, která si přála zůstat v anonymitě, nedávno v rozhovoru proBBC Radio 4řekla:
“Když jsem v Íránu konvertovala ke křesťanství, situace se náhle změnila a úřady mne začaly pronásledovat a já jsem musela z Íránu uprchnout. Když v mé zemi někdo konvertuje ke křesťanství, tak následuje jediný trest a tím je smrt.”
K průběhu azylového řízení řekla, že kdykoli odpověděla na otázku úředníka ministerstva vnitra, který s ní vedl pohovor, tak se při pohovoru buď jen pochechtával, nebo byl uštěpačný… Také se mě ptal, proč mi Ježíš nepomohl s mými problémy s íránskými úřady.”
Tyto dva nedávno odhalené případy se zdají být příznačné nejen pro dech beroucí nedostatek logiky, tváří v tvář historii – Bůh zjevně ne vždy zachránil ty, kteří v něho věřili – ale také kvůli tomu, co se zdá být na vzestupu. A to je nepřátelská zaujatost britského ministerstva vnitra proti pronásledovaným křesťanům. Když například sestra Ban Madleen, křesťanská jeptiška z Iráku, která uprchla z území Islámského státu, požádala ministerstvo vnitra o povolení návštěvy své nemocné sestry v Británii, bylo jívízum zamítnuto – a to hned dvakrát. Další zprávacituje množství jiných zamítnutých křesťanských žádostí o vízum, které byly zamítnuty, včetně případu další jeptišky s titulem Ph.D., která vystudovala biblickou teologii na Oxfordské univerzitě; žádost jeptišky o vízum byla zamítnuta, protože neměla osobní bankovní účet. A případ katolického kněze, jehož žádost o vízum byla zamítnuta, protože nebyl ženatý.
V dalším případě ministerstvo vnitra nejenže odepřelo vstup do země třem hrdinným křesťanským představitelům – arcibiskupům oceňovaným za jejich pomoc pronásledovaným křesťanům v Sýrii a Iráku a pozvaným na vysvěcení první britské katedrály Syrské pravoslavné církve ve Spojeném království – události, které se zúčastnil i následník trůnu princ Charles – ale bylo jim i posměšně řečeno, že “v hostinci pro ně není místo”. (Odkaz na Lukášovo evangelium, kapitola 2 Ježíšovo narození, verš 7 – poznámka překladatele)
Deportováni jsou dokonce i křesťané žijící v Británii již dlouho. Začátkem letošního roku, byl deportován zpět do Pákistánu 41letý křesťan Asher Samson, který žil ve Velké Británii již 15 let a vystudoval zde teologii. V Pákistánu byl v minulosti “zbit a ohrožován islámskými extremisty”. (Pro křesťany v Pákistánu – v perzekuci křesťanů páté nejhorší zemi na světě – je takové zacházení normální.) Samsonův bývalý britský pastorřekl:
“Dostal jsem od něj z Pákistánu nějaké zprávy. Je velmi vyděšený a má strach o svůj život… Někde se ukrývá a jeho rodina se o něj strašně bojí… Nemá práci a nemá žádné prostředky na živobytí… Spojené království posílá lidi zpět do zemí, kde jsou jejich životy v nebezpečí.”
Naproti tomuzpráva Fondu Barnabas zjistila, že při poskytování azylu Spojené království “diskriminuje křesťany ve prospěch muslimů.” Statistiky toto tvrzenípotvrzují:
“Údaje získané Fondem Barnabas na základě zákona o svobodném přístupu k informacím ukazují, že ze 4 850 syrských uprchlíků přijatých ministerstvem vnitra v roce 2017 k přesídlení do Británie bylo pouze jedenáct křesťanů, což představuje pouze 0,2 % všech syrských uprchlíků přijatých Spojeným královstvím.”
Statistiky z předchozích let ukázaly stejné rozdíly. Ačkoli křesťané představovali přibližně 10 % syrské předválečné populace, drtivá většina Syřanů, kteří od britského ministerstva vnitra obdrželi azyl, bylisunnitští muslimové. Tato nerovnováha vypadá ještě bizarněji, když si člověk uvědomí, že Islámský stát (ISIS) je sám sunnitskou organizací, která útočí na ne-sunnity, především na Jezídy, křesťany a šíitské muslimy, tj. na všechny menšiny, které vláda Spojených států označila jako obětigenocidy.
Lord David Alton z Liverpoolu, doživotní člen Sněmovny lordů,napsal ministrovi vnitra Sajidovi Javidovi toto:
“Džihádisté se nejvíce zaměřovali na křesťany, kteří tvořili před válkou asi 10 % obyvatel Sýrie… Jak loňské statistiky více než dostatečně dokazují, tato (poměrná nerovnováha mezi přijímanými muslimskými a křesťanskými uprchlíky) není jen statistickým výkyvem. “Je to důkaz jasné diskriminace a vláda má zákonnou povinnost podniknout konkrétní kroky k nápravě této situace.”
Vzhledem k tomu, že pronásledovaným křesťanským menšinám – včetně kněží a jeptišek – jsou víza odepírána, lze se domnívat, že ministerstvo vnitra má velmi přísné požadavky na udělení azylu. Tento dojem se však rychle rozptýlí, když zjistíme, že ministerstvo vnitra pravidelně uděluje vízum a status uprchlíka extremistickým muslimům. Dosud nikdo neslyšel o muslimovi, kterému by byla zamítnuta žádost o azyl s odůvodněním, že v Koránu je příliš násilí, nebo proto, že “nemá dostatek víry” v Mohameda.
Ahmedovi Hassanovi byl dva roky před tím, než spáchal v září 2017 teroristický útok na londýnském nádraží a zanechal po sobě 30 zraněných, poskytnut azyl navzdory tomu, že neměl osobní doklady a navzdory tomu, žese ministerstvu vnitra přiznal, že je vycvičený voják ISIS.
Ministerstvo vnitra také umožnilo zahraničnímu muslimskému klerikovi Hamzovi Sodagarovi přijet do Londýna a přednášet tam, navzdory tomu, žeobhajujeuřezávání hlav, upalování za živa a svrhávání homosexuálů z útesů.
Podle dalšízprávy, “jsou britské dívky nuceny vdát se v zahraničí, jsou tam znásilňovány a uváděny do jiného stavu, zatímco ministerstvo vnitra před tím zavírá oči’ a uděluje jejich (většinou muslimským) manželům víza.”
PřípadAsie Bibi – křesťanské matky pěti dětí, která strávila posledních deset let svého života v Pákistánu v cele smrti prozpochybnění autority Mohameda – je pro imigrační situaci ve Velké Británii možná symbolický. Když byla Asia Bibi v listopadu 2018 definitivně osvobozena, muslimové po celém Pákistánu sebouřili a požadovali její okamžité a veřejné pověšení, jako například více než11 000 muslimů účastnících se jedné demonstrace.
Protože Pákistánci tvoří majoritu muslimů ve Spojeném království – ministr vnitra Sajid Javid je sám Pákistánec – a když dostali echo, že by Spojené království mohlo nabídnout Asii Bibi azyl, tak začali také protestovat. V důsledku toho premiérka Theresa May osobně zablokovala žádost Asie Bibi o azyl – “navzdory tomu, že Spojené království hostí [muslimské] únosce, extremisty a násilníky,” jak zněljeden novinový titulek. “Poté, co bylo ministerstvu vnitra nařízeno, aby Velká Británie neudělilo Asii Bibi politický azyl …” napsal deníkThe Guardian, že Spojené království si otevřeně nechává “azylovou politiku diktovat pákistánskými davy.”
Ve stejné době povolilo ministerstvo vnitra pákistánskému klerikovi Syedovi Muzaffarovi Shah Qadrimu, který je považován za extremistu a má zakázáno kázat i ve svém rodném Pákistánu, aby přijel apřednášel v britských mešitách. Qadrischvaloval zavraždění politika, který Asii Bibi hájil.
Stručně řečeno, názory místních muslimů hrají významnou úlohu v britské imigrační politice: radikální muslimové jsou vítáni s otevřenou náručí, křesťanští “nevěřící” ať se o azyl ani neobtěžují žádat.
V souvislosti s obtížemi, které má křesťanská minorita žadatelů o azyl, vedoucí výzkumu Fondu Barnabas Dr. Martin Parsonspoznamenal, že “v červenci 2018 byla udělena víza dvěma pákistánským islámským vůdcům, kteří vyzývali k zabíjení křesťanů obviněných z rouhání.” Situacishrnul takto:
“Je neuvěřitelné, že zatímco Spojené království vítá islamisty pronásledující křesťany, říká perzekuovaným křesťanům z regionů kolébky křesťanství, že “v hostinci pro ně není místo”… Je to rozhodně vážný systémový problém, když islamističtí lídři, kteří schvalují pronásledování křesťanů, mají při žádostech o víza zelenou, zatímco víza pro krátkodobé pobyty ve Spojeném království křesťanským představitelům, jejichž věřící čelí genocidě, jsou zamítána. Je to velmi vážný problém, který si musí britské ministerstvo vnitra uvědomit a musí ho napravit.”
Raymond Ibrahim je autor nové knihySword and Scimitar: Fourteen Centuries of War between Islam and the West (Meč a turecká šavle: Čtrnáct století války mezi islámem a Západem), vedoucí spolupracovník Gatestone Institute a spolupracovník nadace Judith Rosen Friedman při Fóru pro Blízký východ (Middle East Forum).
(zdroj: cs.gatestoeinstitute.org, foto: Pixabay)
