„Všem těm, kteří pochybují o našem členství v Evropské unii, tak jenom řeknu: Podívejte se na náš export. Podívejte se, na čem je založena naše ekonomika. Podívejte se, jak velký díl našeho exportu – přes osmdesát procent – jde do zemí Evropské unie. Dovedete si představit, že bychom tuhle výhodu neměli? Že bychom tu třeba měla zavřené hranice? Vždyť je to šílené! V našem národním zájmu je být v Evropské unii, podílet se na to projektu. Ale v našem národním zájmu také je, aby ten projekt byl lepší,“ řekl v ČT předseda ODS Petr Fiala.
Jeho argumenty jsou nesmyslné. I Švýcarsko má obrovský export do Evropské unie, ale v EU není. Norsko je také mimo EU a směřují tam čtyři pětiny norského exportu. V případě Islandu jsou to tři čtvrtiny exportu. Lichtenštejnsko vyváží více než 61 % vývozu do evropských zemí.
Vystoupení z Evropské unie je výhodné. Potvrzují to fakta. Už jenom kvůli nesmyslnému boji EU proti CO2 bude mít ČR náklad stovky miliard korun ročně navíc. Britové se toho nyní naštěstí snad už zbaví. EU k volnému obchodu a ekonomické prosperitě nepotřebujeme! Na členství v EU naopak doplácíme. Samozřejmě se musíme na vystoupení připravit. Naše země bude opět naše – svobodná, bezpečná a prosperující. 😉
Odpůrci našeho vystoupení tvrdí, že ČR bude bez EU izolovaná. To je nesmysl. Při našem vystoupení z EU můžeme vstoupit do EFTA, což je společenství států, které nejsou členy EU (Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko, Island), které mají s EU dohodu o volném obchodu.
S postupující islamizací západní Evropy též musíme začít více pracovat na spolupráci států středovýchodní Evropy, což bych nazval „Visegrád plus“. Tedy států Visegrádu plus třeba Rakouska, Chorvatska, Slovinska, případně Itálie či, pokud se před islamizací zachrání některé německé státy, tak Bavorsko, Sasko či Braniborsko…
Tvrdí se, že členové EFTA nemají hlasovací právo při schvalování evropských regulací, které pak stejně musí vymáhat. Jak upozornil britský europoslanec za Konzervativní stranu Daniel Hannan, v letech 2000 až 2013 Unie podle sekretariátu EFTA vygenerovala 52 183 právních nařízení, ze kterých Norsko přijalo celkem 4 724, což je devět procent. A když se na to stejné ptali poslanci Islandu, vyšlo číslo hodně podobné: 6 326 z 62 809 právních aktů od ledna 1994 do prosince 2014. Čili to je jen zlomek unijní legislativy. A z Bruselu velmi často chodí nesmysly, které nám škodí.
A co se týče Švýcarska, podíl bruselské legislativy je nula. Švýcarsko samozřejmě občas regulace od EU kvůli úsporám z rozsahu přejímá, ale mnohem častěji se totožnou úpravou legislativy snaží sladit s pravidly globálními. A i když musí švýcarští exportéři při vývozu do EU unijní standardy dodržovat (stejně jako by v Japonsku dodržovali standardy japonské), na domácím trhu se tyto normy zpravidla nevymáhají.
Jak upozornil ekonom Vít Jedlička, podle odhadu samotné Evropské komise, který je z roku 2004, nás unijní regulace stojí 4 procenta HDP ročně, což pouze za minulý rok představuje cca 200 miliard korun. Z EU jsme za posledních 14 let načerpali na různé dotace 741 miliard korun, ale náklady na evropské regulace dosáhly minimálně astronomických 2456 miliard!
Ve skutečnosti jsme každý rok na členství v EU dopláceli. A realita je nejspíš podstatně horší než odhady Evropské komise. Ta prosadí na každém zasedání Evropského parlamentu tisíce stran nových regulací. Celkově je to již téměř 300 tisíc stran. Eurochambres počítá, že aktuální náklady na jednoho občana žijícího v EU dosahují až 80 tisíc korun ročně! Pokud vycházíme ze 4 procent HDP, počítáme pouze s 20 tisíci korunami na občana ročně. Čísla Evropské komise, přestože jsou nižší, stále zůstávají astronomická.
Z EU nám v minulém roce přišlo o 45 miliard víc, než jsme tam poslali, ale o úplně stejnou částku přišel státní rozpočet jenom na podpoře solárních a větrných baronů!
Byla to ODS, která protlačila centralistickou Lisabonskou smlouvu, jež brutálně poškodila Českou republiku a která zhruba dvojnásobně snížila hlas ČR v Evropské unii a zavedla princip, že ČR může být v drtivé většině věcí přehlasována. EU se díky Lisabonu může plést skoro už do všeho. Lisabonskou smlouvu ve své době vyjednal v Bruselu šerpa (a nynější lídr ODS v eurovolbách) Jan Zahradil v rozporu s mandátem vlády, která mu dala noty, že se hlasovací pozice ČR nemá zhoršit. ODS Lisabonskou smlouvu prezentovala jako úspěch, ačkoli šlo fakticky jen o přejmenovanou evropskou ústavu.
V Lisabonské smlouvě je de facto též ustaven předpoklad pro migrační kvóty. Konkrétně je tam zakotven princip společné imigrační politiky, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, a tato společná migrační politika se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni.
Podobně tehdejší ministr vnitra Ivan Langer za ODS prezentoval jako úspěch, že Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru bez hraničních kontrol. Schengen je jedním z příčin toho, že se ilegální imigranti i teroristé mohou volně pohybovat po Evropské unii a jednou z příčin migrační krize.
Také autor zahraničního programu Trikolóry Václav Klaus řekl, že vystoupení ČR je dětinský návrh, který může prosazovat pouze nezodpovědný člověk. Hnutí SPD jasně prosazuje – na rozdíl o Trikolóry – referendum o našem členství v EU a vystoupení z Evropské unie. Pokud z EU nevystoupíme, Brusel zničí náš národ imigrací a sluníčkářským neomarxismem. Nezodpovědné a dětinské je v EU zůstat. Vlastenci, kteří chtějí suverenitu našeho státu, volí SPD.
Chceme spolupráci suverénních evropských států bez byrokratické nadvlády Bruselu. My chceme zásadní změnu a nechceme Evropský svaz socialistických republik a nechceme Spojené evropské emiráty. ODS prosazuje jen kosmetickou perestrojku Evropského svazu. ODS se snaží nalákat některé euroskeptické voliče, ale vždy, když o něco šlo, zradila české národní zájmy a napomohla ztrátě naší suverenity a posílila moc centralistického Bruselu a Berlína.
autor: Radim Fiala
