Německá veřejnoprávní zpravodajská stanice Deutsche Welle zveřejnila článek o Syřanovi, který utekl do Německa před válkou v roce 2015. V tomto roce prý Sameru Serawanovi a jeho ženě Ariji došlo, že život v Damašku je již nadále nemožný. Samer vlastnil továrnu na mléčnou čokoládu, která mu byla během války v Sýrii jednou ozbrojenou skupinkou ukradena. „V Sýrii je to hrozné, je tam mnoho skupinek a každý válčí s každým,“ okomentoval jednačtyřicetiletý Serawan situaci ve své domovské zemi.
Dvojice prý přišla do Německa běžnou cestou, která prý byla poměrně hrozivá. Měli cestovat skrze Turecko, kde Samer objevil převaděče na lodi, se kterými dopluli do Řecka, odkud šli do Berlína takzvanou balkánskou cestou. „Zkusil jsem zapomenout, ale vždycky dostanu otázku, která mi to připomene,“ pověděl se zkroušeným úsměvem. Právě s převaděči měl prý tu nejhorší zkušenost. „Musíte se vypořádat s ďáblem. Použili jsme všechno, šli jsme pěšky, pluli jsme lodí, jeli jsme vlakem, autobusem, vším,“ popsal část o placení převaděčům.
Na to vše, co se stalo před pěti lety, vzpomínal v restauraci Damascus Aroma, tedy v restauraci, kterou v Berlíně minulý rok otevřel a která prozatím přečkala i koronavirovou krizi. Podnikatelský duch se tedy v něm opět projevil. V restauraci Serawana nabízí variace jídla na blízkovýchodní způsob.
Po tom, co se dostali do Berlína, tak Samer s manželkou Arijí strávili zimu mezi lety 2015 až 2016 v hangáru na letišti v Tempelhofu, kdy se tamní obrovská hala změnila v detenční tábor pro migranty. Deustche Welle připomněl, že v roce 2015 dorazilo do Berlína 55 000 uprchlíků a dalších 17 000 jich přišlo do německé metropole další rok.
Samer prý strávil celé dny během zimy v LaGeSo, což bylo v migračním táboru místo, kde sídlili zdravotníci a sociální pracovníci. Prý musel čekat ve frontě i šestnáct hodin denně již od tří hodin ráno na zabláceném nádvoří. Děti prý spaly v oblečení, které získaly díky darům, zatímco jídlo, přikrývky a první pomoc poskytovaly charitativní organizace. Berlínský a i prý státní program byl značně podfinancovaný. „Byly to hrozné dny,“ popsal. Dále dvojice žila během dalších let ve dvou domovech na okrajích města. Prý v té době začala dvojice provázet turisty po Berlíně, kdy jim ukazovala město z pohledu uprchlíků. V té době prý autor článku narazil na dvojici. Tour nabízela Berlíňanům pohled na město, jak vypadá, když nový migrant přijde. Prý se tou dobou, v květnu 2016, město poměrně změnilo a bylo velmi těžké přehlídnout známky syrské přítomnosti. Vznikly prý nové arabské supermarkety, nové restaurace a další obchody, které byly popsány arabským písmem.
Prý se též stalo opět hlavním tématem novinařiny slovo integrace. Neměl uběhnout ani den, aby nějaký novinář nepopsal, jakým způsobem integrovat Syřany a Afghánce do německé společnosti. Během ukazování města místním si však Serawan uvědomil, že ti mají dost otázek a prohlídka je pro ně příliš krátká. „Problém je to slovo integrace. Dlouho to znamenalo: přimět lidi žít jako Němci. Ale to není integrace. Integrace je, když žijeme společně, když najdeme společné body mezi námi,“ popsal Samer.
Manželé tedy začali v restauraci Damascus Aroma organizovat workshopy, během kterých vyprávěli příběhy a vařili syrské tradiční jídlo. „Víte, když jsem sem přišel, mnoho organizací pracovalo se syrskými obyvateli, ale já dělám pravý opak – pracuji s Evropany, s Američany, s lidmi, kteří tu žijí,“ vysvětlil. Prý méně jak deset procent lidí, co navštívilo jejich workshop, se předtím setkalo s uprchlíky. „Začali jsme tedy hovořit o tomto problému: O uprchlících a integraci. Dostali jsme spoustu otázek, odpověděli jsme na spoustu otázek,“ dodal. Prý mluvili o významu slova uprchlík, co si o uprchlících myslí a mluvili prý o situaci před a po migrační vlně. Jejich restaurace tedy není pouze o byznysu. „Lidi, co sem přijdou jako zákazníci, mohou být za pět minut naši přátelé. Cítí, že jsou u nás doma,“ uzavřel.
zdroj: parlamentnilisty.cz
